Sjezdařka Šárka Záhrobská (23) se pod vedením kondičního trenéra Antonína Stracha zdokonaluje v obratnosti. "Baví mě to. Mě baví skoro každý trénink,“ říká mistryně světa ve slalomu, které dělá v tělocvičně parťáka poněkud nečekaně motocyklista Lukáš Pešek.
K čemu je to pro přední světovou slalomářku dobré?
Je to proto, aby si člověk uvědomoval strany každou zvlášť. Když skáču salto, tak abych věděla, kde jsem a v jakém stadiu. Jde i o koordinaci a zpevnění těla. Na trampolíně totiž musí být člověk při dopadu zpevněný, takže je to i posilovna.
Pamatujete si na chvíli, kdy jste salto udělala poprvé?
Když jsem byla malinká. Na trampolínu jsme totiž chodili už s tátou. Salta nebyla takhle hezky provedená. Skákala jsem je dopředu, což je těžší, ale dozadu jsem se bála.
A tady se nebojíte? Chybný dopad by mohl mít hodně nepříjemné následky.
Ne. Jednak je tady Tonda, který mě kdyžtak chytí, a pak jsou tam matrace. Kdyby tam ale nebyly, bylo by to horší.
Dvojná salta ještě nepředvádíte?
Ne. A ani nebudu.
Nemá váš otec a trenér strach, že se na trampolíně zraníte?
On tady na tomhle tréninku ani nebyl, tak neví, jak to vypadá. Ale myslím si, že by se nebál.
Pomáhá vám skákání na trampolíně v zimě na lyžích?
Každý trénink se zúročí. Teď už jen pilujeme strašně malé detaily.
Vedle trampolíny také balancujete na velkém míči. K čemu tohle "cirkusové“ číslo je?
Jde o to, uvědomit si, že pravá ruka něco dělá a levá něco jiného. Jde o uvědomování stran.
Je to těžké?
Není. Je to zábavné a je to o cviku. Kdybyste to začal cvičit...
...tak slítnu.
Tak se to také naučíte. Je potřeba vymýšlet stále nové věci, protože tělo se něco naučí a pak už to pro ně není trénink. Čili je potřeba buď vymyslet něco těžšího, nebo něco úplně jiného. Aby člověk nepodlehl stereotypu.
Pomáhá vám, že s vámi na trampolíně skáče i Lukáš Pešek?
Je to zpestření. My se teď ale moc nepotkáváme, protože má závodní sezonu. Ale je to dobré, že není člověk sám.
Říká se, že čím je člověk úspěšnější, tím míň má opravdových kamarádů. Pozorujete na sobě něco takového?
Tím, že jsem introvert, tak mám jen pár kamarádů, a ti jsou stejní už několik let, takže to je v pohodě. Navíc nejsem žádná superhvězda. Jednu kamarádku mám z dětství a druhá je spolužačka ze střední školy. Kamarádů mám pár a málokomu věřím.
Necítíte se osamělá?
Ne, to určitě ne. Já ne. Spoustě lidí by asi chybělo, že nemohou během týdne posedět s kamarády nebo zajít na nějaký večírek, ale já jsem se k tomu nikdy nepřikláněla. Jsem ráda sama.
Máte během letní přípravy čas i na nějaké odreagování?
Když potřebuju, tak si čas udělám. Samozřejmě je náročné mít dvakrát denně trénink, ale když má člověk chuť zajít do kina, tak jde. Ale přes zimu mám možná ještě víc času, protože na lyžích strávím dopoledne a pak odpoledne odpočívám, jsem na horské boudě, nemám kam jít, takže si buď dělám něco na počítači, nebo si čtu.
Váš otec tráví většinu času v Krkonoších, vy jste v Praze. Přes léto se už tolik nevídáte, že?
To je tím, že spolu neděláme letní přípravu. Ale ono se to kompenzuje, teď jsme byli osm dní spolu na ledovci a od září jsme spolu v kontaktu celou zimu. Jsem dospělá, bylo by asi trochu nenormální, abychom se vídali pořád.
Musí se sjezdařka přes léto nějak omezovat v tom, co sní?
Samozřejmě si musím hlídat jídlo. Svačiny, druhé večeře...
Musíte se nutit, abyste hodně jedla?
Ne, nepřejídám se. Člověk musí jíst menší porce, ale pět šest jídel denně, aby mělo tělo pravidelný přísun. Hlavně bílkovin kvůli posilování a nabírání svalové hmoty. Můžu si jíst, co chci, ale musím jíst dvakrát denně maso.
Vaříte si sama?
S mámou se tak nějak střídáme. Ale víc vaří máma, já dělám jen jednoduché věci. Nehodlám vařením trávit moc času.
Za necelé tři týdny začínají olympijské hry. Budete sledovat skoky na trampolíně?
To asi ne. Ráda se koukám na atletiku, takže když přijdu večer domů, tak se podívám.
