Zase běžet pro mě bylo osvobozením, říká Vrabcová Nývltová. A šance na Tokio ožila

Předloni si Eva Vrabcová Nývltová běžela na maratonské trati mistrovství Evropy v Berlíně pro bronzovou medaili.

Měla pak tolik chuti a plánů.

Chtěla konkurovat Afričankám.

Chtěla se prosadit na největších městských maratonech světa.

A pak i na tokijské olympiádě.

Bohužel bolavé achilovky ji ze závodů vyhnaly. Dobře, řekla si, zvolním, ale Tokio stihnout musím.

Jakmile v létě 2019 otěhotněla, bylo jí jasné: Tak i o to Tokio přijdu.

Jenže šance náhle ožila.

Když letos v březnu olympiádu kvůli koronaviru odložili na rok 2021, co jste si pomyslela?
Ačkoliv to zní šíleně, byla jsem ráda. Samozřejmě, ne za situaci s koronavirem, to jsou hrozné věci. Ale uvědomila jsem si, že se mi dveře do Tokia zase otevřely, a chtěla jsem tu šanci chytit za pačesy.

Předtím, než jste otěhotněla, jste se po Tokiu 2020 chystala rozloučit s kariérou.
Ano, měla to být má poslední sezona, i kvůli dlouhodobým problémům s achilovkami. Ovšem když se pak všechno semlelo úplně jinak, usmyslela jsem si: Fajn, jsem těhotná, budu mít díky tomu delší pauzu, achilovky si při ní odpočinou a já se zkusím připravit na další olympiádu do Paříže 2024.

A teď? Stále myslíte i na Paříž?
Teď chci běhat ještě čtyři nebo pět let a stihnout Tokio i Paříž.

Věříte, že tokijské hry se za rok uskuteční?
Těžká otázka. Já to neovlivním. Mohu si to jen přát.

A budou vůbec maratony, kde půjde zaběhnout limit? Zatím se ve světě ruší jeden za druhým.
Právě. Tohle může být pro mě velký problém. Chtěla bych se o limit na olympiádu pokusit 6. prosince při maratonu ve Valencii. Další možnosti by pak byly na jaře v Londýně nebo v Praze. Limit 2:29:30 je v mých silách, potřebuji však předtím i nějaké pořádné závody, abych se rozzávodila. Kde je najdu? Byli jsme domluveni na mých startech v sérii Run Czech, jenže ten pražský už kvůli koronaviru taky zrušili. Nezbývá mi než věřit, že se situace uklidní.

Představit si, že zase běžíte maraton s dalšími tisícovkami lidí, je v dnešní době zvláštní, že?
Je to pro mě čím dál tím víc nepředstavitelné, když sleduji všechna ta omezení okolo. Kamarádi, kteří běhají menší závody, mi vyprávěli, co všechno na nich nesmějí a kde všude musí nosit roušky. Ta nádherná atmosféra běžeckých závodů je najednou pryč.

Kdy jste byla naposledy před porodem běhat?
Prvního ledna. Pak už jsem chodila jen na kolečkové lyže nebo na kolo.

A kdy jste vyběhla po porodu?
Poprvé? Po 18 dnech.

Tak brzy?
Porod proběhl naprosto bez komplikací, proto jsem při návratu do tréninku nebyla zrovna moc opatrná. A on by se měl větší klid v šestinedělí asi přece jen dodržovat. Takže jsem se sice rozběhla, ale po chvíli mě tělo zastavilo a dalo najevo: Hele, musíš zpomalit.

Přesto šlo nejspíš o jednu z vašich nejdelších přestávek od běhání v kariéře.
O úplně nejdelší. Nikdy jsem tak dlouhou pauzu neměla.

Ani při předchozích vleklých potížích s achilovkami?
Tehdy jsem se aspoň snažila chodit se proklusávat. Achilovky nebyly prasklé, tak jsem to pořád zkoušela.

Po těhotenské pauze vás už achilovky nebolí?
Zatím klepu na všechno, co jde, že nohy drží a jsou bez bolesti. Do závodní formy mám sice daleko, ale jsem na začátku, nedělám si z toho hlavu. Snažím se k přípravě přistupovat rozumně, ať nic nepřepísknu.

Jeb běh pro vaše tělo i hlavu určitou drogou? 
Jednoznačně. Když jsem se poprvé mohla zase proběhnout, bylo to pro mě jako osvobození, prožívala jsem euforii.

A dva měsíce po porodu jste si v Trutnově dokonce zazávodila.
To byla spíš jen taková srandaštafeta a sportovně-společenská akce, kterou pořádal můj lyžařský oddíl. Každopádně mě i tak dokázala strhnout a těch pět kilometrů jsem běžela rychleji, než jsem očekávala i plánovala.

Mělo to nějaké následky?
Čtyři dny po závodě jsem zrovna v pohodě nebyla.

Prokleté Tokio. Japonci přišli už o hry v roce 1940 a další ztracená olympiáda se blíží

Jak se vám daří skloubit trénink s miminkem?
Zatím všechno zvládáme v pohodě. Doma mám obrovskou podporu, Martin (manžel) i babička se starají, dokonce se hádají, kdo bude hlídat malou. Maraton naštěstí nevyžaduje, abych trávila deset hodin v kuse na tréninku.

Dceři však váš denní rytmus přizpůsobujete, ne?
Spíš mě překvapuje, že Adélka zkopírovala náš denní rytmus. Vstává kolem sedmé, kdy ji nakrmím, a pak mohu jít v pohodě na rozcvičku. Po snídani ji nakrmím znovu, jdu na trénink, odběhnu si dvě a půl hodiny a zase ji nakrmím. Podobné je to odpoledne s posilovnou.

Hodně vás změnilo její narození?
Jsem spokojenější, klidnější. Adélka se stala smyslem mého života. Když jsem ji neměla, starala jsem se o sebe a maximálně o domácnost. Teď sice lítám z jednoho do druhého, není čas po obědě si lehnout a odpočinout, ale zvládám to.

Budete Adélku vozit na závody?
Neumím si představit, že bych ji nechala delší dobu beze mě. Plány s manželem podřizujeme tomu, aby mohla být všude s námi.

Jak její narození přijala vaše fenka Bella? Ta byla na vás vždy nesmírně fixovaná.
Prvních čtrnáct dní proběhlo bez problémů. Pak si Bella začala nosit plyšáky, schraňovat si je pod sebe a byla taková smutná. A potom si najednou zvykla. Teď si vždycky lehne pod kočárek a hlídá nás obě.

První Češka v cíli byla Eva Vrabcová-Nývltová.

Běháte občas i s ní?
Ne, maximálně ji beru na rozcvičku. Při tréninku se snažím soustředit jen sama na sebe. Trénink je od toho, aby se trénovalo. Procházka s Bellou je pak spíš za odměnu.

Mnohé vytrvalostní sportovkyně, například Kateřina Neumannová, byly po porodu ještě úspěšnější než před ním. Mohla byste se k nim přiřadit?
Vím, že na tohle téma existují i vědecké studie. Určitě jsem nebyla těhotná, abych líp běhala. (rozesměje se) Chci se však vrátit silnější, než jsem předtím byla.

Cítíte se při běhání jinak?
Částečně se mi změnila technika, mám těžiště víc vzadu a trochu se s tím peru. Přece jen tahat devět měsíců pupek nebylo úplně snadné. To všechno chce čas.

Měníte kvůli návratu k tréninku i stravovací návyky?
Zatím ještě stravu tolik neřeším. Není to jako dřív, kdy jsem si hlídala každé kilo.

Ale také jste dokázala těsně před závodem spořádat utopence.
To bylo na dovolené v Itálii, v jejímž rámci jsem se zúčastnila závodu na 10 kilometrů. Start měli v sedm večer, večeři jsme nestíhali a na pokoji jsme měli jen utopence. Tak jsem si je dala. Já mám na takové věci dobrý žaludek. Celkově se snažím jíst zdravě, ale...

Ale?
Na čokoládě a pečivu ulítávám.