Čína spustí nejvyšší železnici světa

Trasa dlouhá 1142 kilometrů, která protne zasněženou tibetskou náhorní plošinu, známou jako "střecha světa", spojí město Golmud v čínské provincii Čching-chaj s tibetskou metropolí Lhasou.

Téměř 1000 kilometrů trati se bude nacházet nad 4000 metry nad mořem a v nejvyšším bodě se vlak vyšplhá do 5072 metrů nad mořem, čímž podle agentury Nová Čína překoná dosavadní rekord andské železnice v Peru.

Cesta z Pekingu do Lhasy, čítající 4561 kilometrů, by měla trvat 48 hodin, což je zásadní pokrok oproti dosavadnímu spojení autobusy, které nekvalitní, často zledovatělé silnice zdolávaly celé dny.

Jízdenka by přitom měla z Pekingu až do Lhasy vyjít na pouhých 49 dolarů za sedadlo a 158 dolarů za lůžko, tedy podstatně levněji než letadlo, v němž navíc pasažéři trpěli při hrůzostrašném přistávání. Pro cestující budou k dispozici kyslíkové masky a lékařský tým a ve vagonech bude jako v letadlech uměle udržován normální atmosférický tlak, aby se předešlo výškové nemoci. Skla oken poskytnou ochranu před ultrafialovými paprsky ostrého slunce.

Nová železnice by se měla stát magnetem pro turisty, především exilovíTibeťané bojující za autonomii Tibetu ale upozorňují, že její otevření s sebou přinese nekontrolovaný příliv přistěhovalců z řad etnických Číňanů do Tibetu, což by mohlo vážně poznamenat unikátní kulturu tohoto odlehlého regionu a zásadně zvýšit nezaměstnanost mezi Tibeťany.

Tibetští emigranti žijící v Indii již v pondělí proti železnici protestovali. Přelezli plot čínské ambasády v Dillí, zapalovali čínské vlajky a označili vlaky za "smrtelnou ránu" Tibetu. Demonstrace před čínskými velvyslanectvími se mají konat i v sobotu, kdy budou exiloví

Tibeťané rovněž nosit černou pásku na znamení smutku. Tibetský mládežnický kongres uvedl, že železnice je projevem "demografické agrese" a že Peking ji hodlá v příštích deseti letech využít k přemístění 20 milionů etnických Číňanů do Tibetu.

Ekologové se zase obávají, že železnice ohrozí křehké horské ekosystémy. Někteří dokonce vyjádřili obavy, že globální oteplování by mohlo způsobit roztátí permafrostu (věčně zmrzlé půdy) a narušit stabilitu kolejí.

Čína ale veškeré kritiky důrazně odmítá a zdůrazňuje, že železnice pomůže rozvoji chudého tibetského regionu, mimo jiné usnadněním obchodování se zbytkem čínského území, a podpoří šíření tibetské kultury.

Podle Pekingu se při realizaci gigantického projektu dbalo i na ochranu životního prostředí, přičemž bylo bráno na zřetel také globální oteplování, když byly k uchování permafrostu použity speciální chladící trubky.

Nejméně stabilní úseky permafrostu překonává trať díky vyvýšeným mostům. Čínští představitelé usilovali o stavbu železnice do Tibetu několik desítek let. V roce 1984 byla vybudována trať až na okraj tibetské náhorní plošiny do malého městečka Golmud, které je vzdáleno více než 3000 kilometrů od Pekingu.

Inženýři ale plány na protažení trati do Tibetu vzdávali s poukazem na problémy pokládání kolejí v permafrostu a na extrémní teplotní rozdíly na trase. Trať pro "Nebeský vlak" se tak začala budovat až v roce 2001.