Francouzský prezident Emmanuel Macron v posledních týdnech ukazuje svaly, a to jak doslova, jako tomu bylo při nedávném poněkud úsměvném bušení do boxovacího pytle, tak ostrou rétorikou a zkazkami o vyslání vojáků na Ukrajinu. Francie si tak vydobyla mediální obrázek země, která je lídrem pomoci Kyjevu. V jednom aspektu však zaostává za zbytkem Evropy.
Na nelichotivém posledním místě je v žebříčku pomoci ukrajinským uprchlíkům. Od počátku ruské invaze jich do zemí Evropské unie přišly více než čtyři miliony, Francie jich podle posledních dat Eurostatu hostí asi 69 tisíc – na tisíc obyvatel tak připadá pouze jeden Ukrajinec. Pro srovnání: v Německu je aktuálně pod dočasnou ochranou 1,2 milionu Ukrajinců, v Česku přes 380 tisíc. Na tisíc obyvatel tak máme 35 ukrajinských uprchlíků před válkou.
Vysvětlení propastného rozdílu oproti zbytku Evropy může mít jeden čistě technický důvod. Statistiky ukrajinských uprchlíků ve Francii nezahrnují nezletilé, jelikož ti zde nemusejí mít povolení k dočasnému pobytu. Nezisková organizace La Cimade uvádí, že oproti oficiálním datům se ve Francii nachází dalších až třicet tisíc Ukrajinců. I s jejich započtením by si však Macronova administrativa příliš nepomohla.
Sami Ukrajinci se do Francie podle svých slov nehrnou z mnoha důvodů. Jazyková bariéra je očividná, mnohem důležitější však je absence zavedených ukrajinských komunit, vysvětluje Jevgenija Blyžňuková, zakladatelka organizace Gradus, která mimo jiné monitoruje zkušenosti ukrajinských uprchlíků v cizině. „Finanční podpora je ve Francii výrazně nižší než v Německu, vyšší je zde naopak byrokratická zátěž,“ popisuje.
Příliš papírování a migrace napříč státy
Natalia Chomenková utekla z Ukrajiny krátce po začátku ruské invaze v únoru 2022. Padesátiletá žena nejprve zamířila za svou sestrou do srbského Bělehradu, jelikož však mluví obstojně francouzsky, o pár měsíců později se vydala do Rennes. Využila směrnice Evropské unie o dočasné ochraně uprchlíků z Ukrajiny, která podle posledního prodloužení platí až do března 2025. Za pomoci přátel se jí podařilo pronajmout byt, sehnala si i práci. Sama však přiznává, že její příběh je výjimečný, pokud by spoléhala pouze na pomoc úřadů, nedostala by se nikam.
Největší překážkou je podle koordinátorky humanitární organizace Right to Protection Ksenie Gedzové složitost celého systému žádostí o dočasnou ochranu, sociální podporu či hledání ubytování. „Francie je zemí papírování,“ míní a připomíná, že o prodloužení dočasné ochrany je potřeba žádat každých šest měsíců.
Pomoc státu je v tomto případě minimální, uprchlíci se spoléhají spíše na diskuzní skupiny na sociálních sítích, kde si Ukrajinci vyměňují zkušenosti a tipy. Francie je podle Ukrajinců v pomoci běžencům přesným opakem Německa, kde je vše řízeno na státní úrovni. Ve Francii pomáhají spíše lokální spolky a soukromé iniciativy.
Ukrajinci jsou často odkázáni i na pomoc svých krajanů, kteří do Francie přišli před nimi. Ukrajinská hudebnice Anna Stavyčenková se stará za podpory pařížské filharmonie o své kolegy z branže. Zajišťuje jim práci nejen ve Francii. „Situace je ale stále velmi nestabilní, netušíme, jak dlouho budeme mít práci. Nemůžeme dlouhodobě plánovat a žijeme ze dne na den,“ popisuje.
Takzvaná dočasná ochrana je pro mnohé Ukrajince důvodem, proč nejen ve Francii, ale i v dalších zemích zatím nevidí svou budoucnost. „Narážíme na to pořád dokola, právě dočasnost pomoci je rozhodující v tom, jak se rodiny na útěku rozhodují o své budoucnosti,“ popisuje Daniel Goreva z neziskové organizace Save the Children pro list Politico.
Potvrzují to i data Eurostatu. V některých zemí počet ukrajinských uprchlíků v posledních měsících klesá, včetně Francie, Švédska, České republiky či Polska. U našich severních sousedů je velkým problémem nedostatek školních kapacit. Dvě třetiny ukrajinských dětí zde nechodí do školy, podobně jsou na tom v Rumunsku.
Z Polska se uprchlíci často nevrací zpět na Ukrajinu, ale hledají lepší život v jiných evropských zemích. Organizace Člověk v tísni uvádí, že z původních více než 1,6 milionu běženců v zemi zůstalo asi 960 tisíc. Nejčastěji se přesouvají do sousedního Německa a dalších západoevropských států, zejména kvůli možnosti vyšších výdělků a lepšímu sociálnímu zabezpečení.
České ministerstvo vnitra vzhledem k tomu, že Česká republika neleží na vnějších hranicích Evropské unie, nemá přesné informace, kolik lidí spadajících pod dočasnou ochranu se vrátilo přímo na Ukrajinu. „Nicméně podle výsledků registrací k prodloužení dočasné ochrany z minulého roku odhadujeme, že se na Ukrajinu vrátila zhruba třetina lidí, kterým byla udělena dočasná ochrana Českou republikou,“ uvedla pro iDNES.cz Hana Malá z odboru komunikace ministerstva vnitra.
Co bude po dočasné ochraně?
Ukrajinci ve Francii často říkají, že se cítí jako „lapeni mezi dvěma zeměmi“. Za dočasnou ochranu v nové vlasti jsou vděční, zároveň však stále mají silné poutu k Ukrajině. „Pro všechny Ukrajince je to strašně těžké období. Podporujeme naši vlast, jak jen to jde, organizujeme sbírky, ale zároveň se snažíme adaptovat na nový život ve Francii, aby měly naše děti nějakou budoucnost,“ vysvětluje pro France24 ukrajinský sochař Nikita Zigura, který dočasně žije v Nice.
Jistou budoucnost však nemají. Chomenková připomíná, že Ukrajinci se stále obávají, co s nimi bude po tom, co v březnu 2025 vyprší úmluva o dočasné ochraně. „Dva roky uběhly jakoby nic, teď nám možnost ochrany prodloužili o rok. Situace je i nadále komplikovaná. Myslím si, že Evropská unie už by se touto otázkou měla začít zabývat,“ tvrdí.
Udělení občanství je pro ukrajinské uprchlíky variantou daleké budoucnosti, příkladem není jen Francie, ale i Česko. „Ministerstvo vnitra za období od prvního února 2022 do 26. března. 2024 eviduje celkem 2844 občanů Ukrajiny, kterým bylo uděleno státní občanství České republiky. Co se týče lidí, kteří přišli z důvodů války, tak pravděpodobně nikomu z nich občanství uděleno nebylo, jelikož podmínkou pro udělení občanství je minimálně pět let trvalého pobytu,“ vysvětluje Malá.
Lidskoprávní organizace připomínají, že Ukrajina se potýká i s problémem takzvaných vnitřních uprchlíků, kteří kvůli válce museli opustit své domovy, ale nevydali se do ciziny. Aktuální zpráva Mezinárodní organizace pro migraci uvádí, že počet vnitřních uprchlíků je v současnosti přes tři miliony.
Podle informací Člověka v tísni většina z nich pochází z Charkovské a Doněcké oblasti. Krátce po ruské invazi většina z nich směřovala na západ Ukrajiny, v současnosti velká část zůstává ve válkou nejvíce postižených regionech. V Dněpropetrovské a Charkovské oblasti počet vnitřních uprchlíků sahá ke tři čtvrtě milionu. Vysoký počet uprchlíků hlásí i Kyjevská oblast, kde se nachází asi šest set tisíc běženců.
