Kdo s čím zachází, tím také schází. Pokud vpadnu do sousedního státu, tam pozabíjím 1500 náhodně se vyskytujících, a během dalšího týdne na něj pošlu 6000 raket, tak nelze čekat, že ten stát mi bude dál dodávat vodu, elektřinu, potraviny, palivo a jen se bude umírněně bránit mým útokům. Tak je třeba si vyžrat důsledky. Ano budou mrtví, a bude jich dost, protože naočkování sebevražednou nenávistí se během týdne nevyléčí, na to je třeba celých generací. A Izrael nemůže dovolit návrat před 7. říjen. Byl by za otloukánka, do kterého si může každý, kdo si zamane, kopnout.

Jestliže někdo plánuje teroristický útok na sousední stát, na němž ovšem závisí v mnoha směrech, musí si být vědom následků pro obyvatelstvo - odveta, uprchlictví civilistů, logistika pro vlastní území atd.atd. Jinak jde o čirý avanturismus, živený strašnou a iracionální zlobou bez použití rozumu. Divné je, že už víc než polovina obyvatel Gazy i přes výzvy Hamásu nezůstala v Gaze, ale prchá za vidinou bezpečí do Egypta. Takže tato obrovská lidská lavina asi moc vděčná Hamásu nebude. Přijde i o to málo, co měla k disposici. Zatemnění mysli nenávistí je to nejhorší, co může lidské společenství potkat. Hamás nemá politiky, jen vrahy.

Situace je kritická? To je mi novinka! Něco takového se přece dalo očekávat. A nebo si někdo myslel, že Izrael nechá palestince beztrestně vraždit své občany? Především to mohli očekávat sami palestinci (všichni). Nesou na situaci svůj zásadní podíl viny proto, že dopustili, aby jejich hnutí Hamás ovládlo pásmo Gazy. Pásmo Gazy není stát, stejně jako i neexistuje žádný stát Palestina.