Pátek 1. března 2024, svátek má Bedřich
130 let

Lidovky.cz

Svět

Pětaosmdesát let od křišťálové noci. Brána holokaustu se tehdy otevřela

Výlohy obchodů, patřící židovským rodinám, zničené během Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938. foto: Wiener Library

Od nástupu Adolfa Hitlera do úřadu spolkového kancléře v lednu 1933 museli němečtí Židé čelit státní diskriminaci i občasným fyzickým útokům na sebe a svůj majetek. Vrcholem nacistické antisemitské kampaně pak v předválečném Německu byla takzvaná křišťálová noc. Rozsáhlý pogrom v noci z 9. na 10. listopadu 1938 postihl Židy prakticky na celé území Říše.
  9:44

Impulzem, jenž v listopadu 1938 rozpoutal rozsáhlé rasové násilí, byl atentát na německého diplomata v Paříži Ernsta von Ratha. Sedmnáctiletý židovský mladík Herschel Grynszpan ho 7. listopadu 1938 vážně postřelil, aby se tak pomstil za osud své rodiny, která byla v rámci nařízení německé vlády vypovězena na polské hranice.

Nacistická propaganda se rozhodla využít Grynszpanův čin ve svůj prospěch. V následujících dnech všechny německé noviny v čele s nacistickým listem Völkischer Beobachter publikovaly na prvních stranách nenávistné antisemitské články. A už v den atentátu začaly v severním Hesensku první útoky na židovské objekty.

Když pak 9. listopadu postřelený Rath zemřel, pronesl ministr propagandy Joseph Goebbels útočný projev, v němž atentát interpretoval jako projev židovského spiknutí proti německému národu a vyzval veřejnost k odvetě. Zda šlo o Goebbelsovu vlastní iniciativu, nebo zda ministr jednal na Hitlerův příkaz, není jisté. Funkcionáři SA a dalších organizací si řeč každopádně vyložili jako pobídku k zahájení pogromu.

Násilné akce se rozhořely kolem jedenácté večer. Naplno zuřily po celou noc, přičemž v některých odlehlejších oblastech skončily až 10. listopadu odpoledne. Kromě prakticky celého území Německa zasáhl pogrom v menší míře také nedlouho předtím připojené Rakousko i Německem okupované bývalé české pohraničí.

Na území bývalého Československa bylo vypáleno podle odhadů pětatřicet synagog, dalších pětadvacet bylo zničeno během druhé světové války. Jednalo se například o synagogy v Opavě, Liberci, České Lípě, Mostě, Mariánských Lázních, Jablonci nad Nisou, Svitavách, Karlových Varech nebo v Sokolově. V řadě dalších měst zfanatizovaný dav fyzicky napadal židovské spoluobčany a docházelo k ničení židovského majetku.

Po Křišťálové noci bylo okolo 30 tisíc německých židů internováno v koncentračních táborech, jejich majetek byl zabaven.

Někde synagogy z různých důvodů řádění nacistů a jejich přisluhovačů odolaly. Synagogu v Žatci, která byla některými zdroji označována za druhou největší synagogu v Česku po plzeňské synagoze, od úplného zničení zachránilo podle historiků to, že stála v městské zástavbě. Zničení kvůli hrozbě rozšíření požáru unikla i synagoga v děčínských Podmoklech. Zachránit před zničením se podařilo i krnovskou synagogu, jejíž záchrana je unikátním příběhem.

Krnovští radní totiž rozdílem jednoho hlasu schválili návrh stavitele Franze Irblicha na rychlou přestavbu synagogy na tržnici. Poté nechali zničit obřadní síň na židovském hřbitově a její fotografie pak vydávali za důkaz vypálení krnovské synagogy. Kamufláž se povedla a jak říšské, tak československé noviny psaly o vypálení synagogy v Krnově. Zfanatizovaný dav ale přesto poničil ve městě řadu židovských památek a veřejně také spálil knihy z knihovny krnovského soudce Ervína Kunewäldera.

A třeba synagoga v Teplicích křišťálovou noc přežila, vzplála až při nepokojích při vyhlášení protektorátu v noci na 15. března 1939...

9. listopadu 2008

„Ekonomicky nesmyslné ničení majetku“

Podle střepů z rozbitých výloh a oken dostala akce bezmála poetický název křišťálová noc. Realita však měla k poezii daleko. Podle odhadů útočníci zničili či poškodili přes 1 400 synagog a židovských modliteben a zhruba 7 500 obchodů. Přímo při akci zabili 91 lidí. Historikové navíc upozorňují, že pogrom měl i řadu nepřímých obětí, jak lze usuzovat podle zvýšeného počtu sebevražd v listopadu 1938.

Dobový německý tisk násilnou akci interpretoval jako spontánní projev spravedlivě rozhořčeného lidu. Stejně se k akci stavěla i většina vrcholných představitelů nacistického režimu. Druhý muž říše Hermann Göring kritizoval pogrom jako „ekonomicky nesmyslné ničení majetku“.

Jonathan Matthews, který spravuje fotoarchiv jeruzalémského památníku obětem holokaustu Jad vašem, řekl před dvěma lety, kdy se nalezly nové fotografie z křišťálové noci, že tyto fotografie definitivně vyvrátily mýtus o tom, že noc byla „spontánním výbuchem násilí“ a že nešlo o státem organizovanou akci. Na snímcích je vidět hasiče, členy SS i běžné občany účastnící se akcí.

Vrcholem nacistického cynismu ovšem bylo odsouzení německých Židů k zaplacení kontribuce za způsobené škody ve výši jedné miliardy marek. Kromě toho museli Židé uklidit střepy z ulic a zároveň jim úřady zabavily pojistky za zničený majetek.

Křišťálová noc je řadou historiků považována za přelomovou událost ve vztahu nacistického režimu vůči Židům.

„V první fázi byla nacistická politika vůči Židům sice násilná, ale po roce 1935, mimo jiné v souvislosti s chystanou olympiádou v Německu, úřady tyto projevy potlačovaly. To znamená, že Židé byli v Německu pronásledováni, vylučováni z hospodářství, z úřadů, ale nebyli zpravidla cílem fyzických útoků. Najednou přišla křišťálová noc jako státem organizovaný pogrom. Bylo to poprvé, kdy fyzické násilí proti Židům proniklo do kruhů, které byly doposud považovány za bezpečné, tedy do soukromí a do míst modlitby a setkávání – do synagog a škol,“ napsal historik Michal Frankl.

Bezprostředně po pogromu zatkli na 30 tisíc Židů, z nichž většina skončila v koncentračních táborech. Následovala takzvaná arizace majetku, tedy státem prováděná krádež, a stěhování Židů do ghett. Brána ke „konečnému řešení židovské otázky“ byla otevřena. Během druhé světové války nacisté zavraždili šest milionů Židů. Zahynuly tak dvě třetiny evropské židovské populace.

Sto let od Hitlerova „pivního puče“

Budoucí nacistický vůdce Adolf Hitler se jako předseda tehdy skromné Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), pokusil před sto lety, 8. listopadu 1923, se svými nohsledy, mezi nimiž figurovali Heinrich Himmler, Hermann Göring a Rudolf Hess, vyvolat z přeplněné mnichovské pivnice státní převrat.

Akce známá jako „pivní puč“ vynesla národním socialistům zákaz činnosti a Hitlerovi devítiměsíční pobyt ve vězení, během něhož vznikla „bible nacismu“, kniha Mein Kampf (Můj boj). Původně přitom dostal pětiletý trest.

Hitler se tehdy zúčastnil po boku generála Ericha Ludendorffa schůze představitelů bavorských elit v mnichovské pivnici Bürgerbräukeller. V jednu chvíli se vyšvihl na židli, vystřelil z pistole do stropu a vyhlásil konec „listopadové vlády zločinců“, jak establishment označovali odpůrci mírových podmínek.

Poté do místnosti vtrhly úderné jednotky SA zřízené NSDAP. Hitler následně zadržel několik rukojmích, které později propustil, a zároveň se mu podařilo dostat vyděšený dav na svoji stranu. Druhý den se Hitler s Ludendorffem spolu se zfanatizovaným zhruba dvoutisícovým davem vydal do ulic Mnichova. Policisté a vojáci však tento pokus o puč zarazili v zárodku, při zákroku zemřelo šestnáct pučistů a čtyři policisté.

Hitler byl zatčen a obviněn z velezrady, a třebaže jeho pokus o převrat skončil fiaskem, stal se z něj zakládací mýtus takzvané třetí říše. Budoucí německý vůdce nabyl díky procesu na proslulosti a využil ji k šíření nenávisti vůči Židům.

Autoři: ,

Potkejte se s námi o víkendu v Brně! Rozdáme přes 1000 produktů k testování
Potkejte se s námi o víkendu v Brně! Rozdáme přes 1000 produktů k testování

Na brněnském výstavišti proběhne od čtvrtka 29. února do soboty 2. března veletrh ProDítě. Najdete tam přehlídku kočárků, autosedaček a dalšího...