Lidovky.cz: Co říkáte na podmínky dočasného příměří, na které Izrael nedávno přistoupil? Řada komentátorů tvrdí, že byly krajně nevýhodné.
Nechtěl bych teď být na místě premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Jo’ava Galanta. Nezávidím jim to. Rozhodnutí, která musí přijímat, jsou mimo rámec normálního politického uvažování. Je to jedinečná situace, jež je bohužel důsledkem velkého debaklu a porážky Izraele. Říkám to upřímně: 7. října jsme byli poraženi. Podařilo se nám velmi rychle vzpamatovat a nyní je to Hamás, který je na straně poražených.
Ale máme tu velký problém s rukojmími, jenž se musí vyřešit. Je třeba pochopit, že izraelská veřejnost bude celou dobu tlačit na to, aby se jich vrátilo co nejvíc a co nejrychleji. Je to nemožná situace, kdy tu máme Jahjáa Sinvára (lídr Hamásu v Pásmu Gazy – pozn. red.), což je klinický psychopat, ale zároveň zná velmi dobře izraelskou společnost a hraje s námi poker. Na jedné straně samozřejmě chceme rukojmí zpět, na druhé Hamás ví, že v okamžiku, kdy nám je všechna vrátí, Izrael obnoví svou operaci s cílem zničit Hamás a zabít všechny jeho vůdce. Takže s námi hrají zdržovací hru.
Gad Šimron (73)
|
Lidovky.cz: Jedna z podstatných kritik se týkala nepoměru mezi výměnou jednoho uneseného Izraelce či jedné unesené Izraelky za tři zadržené Palestince podezřelé z terorismu. Co na to říkáte?
Bohužel jsme si na to zvykli. Sami Palestinci považují své životy za méně cenné než životy Izraelců. Například v roce 2011 Izrael propustil přes tisíc vězňů včetně Sinvára za život jednoho jediného rekruta izraelské armády, který byl zajat v Gaze. A svět se na to dívá, jako by to bylo normální. Místo logické výměny jeden proti jednomu, kdykoli máme nějakou dohodu o výměně s arabskou zemí nebo palestinskou organizací, je to vždycky jeden Izraelec a tolik a tolik Palestinců nebo Libanonců atd. To je Blízký východ. Co můžeme dělat!
