Má Putin dvojníka? Český kriminalista v Rozstřelu analyzuje záběry z Mariupolu

Jiří Straus má s forenzní kriminalistikou letité zkušenosti. Zřejmě nejvíc na sebe upozornil v roce 2002, když na základě posudku dospěl k závěru, že Janu Masarykovi k pádu z okna v roce 1948 někdo pomohl, tedy že se zřejmě jednalo o vraždu.

Dvojník by se provalil

Pro pořad Rozstřel na iDNES.cz prozkoumal veliké množství dostupných videí a fotografií, na kterých je zachycen Vladimir Putin, a to včetně posledních záběrů z okupovaného Mariupolu. Někteří zahraniční odborníci i představitelé ukrajinských tajných služeb totiž tvrdí, že Putin se od koronavirové pandemie straní lidí a setkává se pouze těmi, kteří prošli karanténou. Na výjezdech jej prý zastupuje dvojník.

Odstup si udržuje i od svých spolupracovníků, což dokládá dlouhý stůl, ke kterému si zve představitele vlády i armády. Mnohem více proto upřednostňuje videokonference. Někteří komentátoři i analytici proto tvrdí, že je velmi nepravděpodobné, aby se vypravil do blízkosti válečné zóny.

A co na tyto názory říká Jiří Straus? „Vytvořit skutečně věrného dvojníka, který by odpovídal originálu ve všech detailech, které se posuzují při zjišťování identity, je velmi obtížné. To by si dnes podle mě prakticky nikdo netroufl. Nehledě na to, jaké riziko by hrozilo, kdyby se dvojník provalil.“

Na záběrech je to pokaždé Putin

„I tak názorům, že existuje dvojník Vladimira Putina, věří velká množina lidí. Myslí si, že existují dva nebo dokonce tři dvojníci. Já osobně se kloním k tomu, že Putin dvojníka nemá, že na všech záběrech, které jsem viděl, to byl pokaždé on,“ míní forenzní kriminalista.

Identifikací konkrétních osob se podle něj zabývá speciální kriminalistický obor. „Ten provádí identifikaci podle vnějších morfologických znaků. Tam se posuzují jednotlivé detailní rysy. Ale ty se musí posuzovat velmi izolovaně. Když se na snímek podívá laik, tak si opravdu může říct, že to není Putin. Ale je to pouze jeho intuitivní názor na konkrétní fotografii.“

11 fotografií

Analýza takového snímku však podle něj musí být skutečně podrobná, musí se zvlášť analyzovat jednotlivé části tváře, tedy izolovaně oči, nos, ústa, vlasy nebo uší. Hodnocená osoba se totiž může v daný moment specificky tvářit. Může prožívat emoce, smát se, mračit, a to vše jeho obličej zásadně mění.

Právě proto je třeba zkoumat izolované části tváře. „Například ústa má Putin velmi specifická. Jednak koutky a jednak i tím, že ústa mírně zahýbají doleva, tedy levý koutek je trochu níž, a to na novějších i na starších fotografiích.“

„Dále je tu nos. Putin má specifický hřbet nosu. Nebo jsou tu jeho oči. Když si vezmete třeba jeho oční víčka, konkrétně převis očního víčka, je zřetelně vidět u pravého i u levého oka, že to jsou specifické rysy pro Putinovu tvář. No a jeho velmi výrazným identifikačním znakem je ucho. Ať už pravé nebo levé. Má specifické vnější boltce, má tam řadu rýh a záhybů,“ popsal názorně u zvětšených fotografií na monitoru profesor Straus.

„Na všech záběrech má Putin stejný tvar uší,“ řekl v Rozstřelu Jiří Straus.

Tvář i chůze

Podle něj se všechny tyto klíčové znaky shodují na Putinových starších fotografií, dokonce u těch z dětství, se snímky, které vznikly například při jeho poslední návštěvě Mariupolu v minulém týdnu.

„Ale nejde jen o tvář. Důležitá je také postava a styl chůze,“ navazuje vedoucí Katedry kriminalistiky a forenzních věd na Vysoké škole finanční a správní. „Pokud se podíváme na poslední záběry právě z Mariupolu, tak je pravda, že jde relativně uvolněně, pomalu.“

„Ale pořád jsou tu některé jeho specifické znaky chůze čitelné. Například je u něj velmi specifický pohyb levou paží. Jak vidíte, kmitá jí hodně dopředu a dozadu,“ ukazuje na konkrétním videu.

„Naopak pravá paže je statická, už jeho rameno je statické. A také jeho levá noha má trochu specifický úhel v kolenním kloubu. Navíc frekvence chůze levou nohou je odlišná od pravého kroku,“ komentoval Straus záběry na monitoru, na nichž Putin kráčí po Mariupolu a poté komentuje i starší záběry z Kremlu.

„Tudíž opakuji, že všechny záběry, které jsem měl k dispozici, mohl jsem je prostudovat a viděl jsem je hodně zblízka, vedou k jedinému závěru: nenašel jsem žádnou indicii, která by podporovala verzi dvojníka. Na záběrech i fotografiích jsou shodné všechny morfologické znaky obličeje, jednotlivé znaky očí, nosu, úst, uší a můj závěr podporuje i jeho specifický styl chůze,“ uzavírá Jiří Straus.