Digitální věk se čím dál víc promítá i do životů Severokorejců, hlavně v hlavním městě Pchjongjangu. „Chytré telefony nyní umožňují elektronické platby, set-top boxy nabízejí další možnosti televizního vysílání a streamování, kamery sledují dopravu ve velkých městech a elektronické karty umožňují přístup k dopravním prostředkům,“ píše americké Stimsonovo centrum.
„Tato transformace však má svou cenu: zvětšuje se i digitální stopa severokorejských občanů a roste schopnost státu získat hlubší přehled o životě lidí,“ upozorňuje. Autoři zprávy o režimu v KLDR Martyn Williams a Natalia Slavneyová vyzpovídali čtyřicet severokorejských uprchlíků a po telefonu či prostřednictvím zpráv i sto Severokorejců stále žijících ve vlasti.
Zjistili, že míra elektronického špehování občanů sice ještě není tak vysoká jako v Číně prošpikované kamerami schopnými rozpoznávat obličeje a systémem sociálních kreditů, ale roste a využívané technologie jsou čím dál sofistikovanější.
V KLDR nyní lidem při vyřizování žádosti o občanský průkaz udělají nejen fotku na průkazku. Berou i otisky prstů a vzorek krve. Režim tak má dostatek informací na to, aby si vytvořil biometrickou databázi všech občanů. Spojením s databází státních poznávacích značek vznikl domácí software i hardware, díky kterému se ověřuje identita a sleduje pohyb lidí ve veřejném prostoru.
I bez toho už jsou lidé dnes sledováni prakticky na každém kroku – nejen policií a tajnými službami, ale třeba i domovnicemi –, mají přesně vymezený čas téměř na všechny běžné činnosti a cenzura médií je samozřejmostí. V bezpečí Severokorejci nejsou ani doma, inspekce může přijít kdykoliv. Za každý prohřešek pyká i zbytek rodiny dotyčného včetně budoucích generací.
 |
Kvůli omezenému přísunu potravin zemi několikrát zasáhl hladomor a pokud si Severokorejci chtějí jakkoliv přilepšit, obracejí se na černý trh. „Lidé mají jen málo prostoru na to, aby se zapojovali do nezákonných obchodních aktivit, konzumovali zahraniční média a v soukromí kritizovali vládu,“ připomíná i Stimsonovo centrum. Ještě pečlivější sledování vlastních občanů tak tyto skuliny úplně vymaže.
Kamery doplní lidské špehy
Kamery ve školách a na pracovištích, systémy na rozpoznávání tváří a sbírání biometrických údajů tak srazí i poslední zbytky svobody a soukromí občanů jedné z nejhorších světových diktatur na minimum. Dostupné fotografie a záběry ze státní televize a novin přitom naznačují, že průmyslové kamery mají ve většině škol ve velkých městech a rozšířené jsou i ve státních zařízeních a továrnách. Venkov je zatím ušetřen.
„Kamery umožňují zaměstnancům škol na dálku sledovat dění ve třídách, a to tak, že je natáčejí, přibližují a zaměřují se na jednotlivé studenty nebo učitele,“ uvádí zpráva. Omezené a nespolehlivé dodávky elektřiny zřejmě limitují počet kamer umístěných v ulicích, úřady už však údajně vyvíjejí systém rozpoznávání obličejů.
„Pro Severokorejce znamená šíření CCTV prostředků ještě větší dohled nad jejich životy, obzvlášť pokud kamery obsahují i systém automatické detekce. Pokud se tyto kamery budou používat ve větší míře, občané zapojení do nelegálních aktivit budou ve větším nebezpečí, protože díky detekci obličejů je bude možné trasovat z města do města,“ varují autoři.
Podotýkají také, že si občané KLDR zatím ani neuvědomují, jak výrazně jejich už tak limitované životy nový způsob dohledu ovlivní. V současnosti mohou pašeráci nelegálně dovezeného zboží uplatit místní úředníky. „Ale na rozdíl od lidí se bezpečnostní kamery uplatit nedají,“ dodávají autoři zprávy, ovšem podotýkají, že se technologie zřejmě stanou doplňkem k propracovanému systému lidských špehů, než aby je úplně nahradily.
„Tyto (lidské) sítě dokážou rozpoznat i jemnější změny v chování, jež mohou signalizovat nezákonné aktivity, jako je například nepatrná změna času, kdy člověk zhasíná světla, nebo zvýšený počet návštěvníků v domě,“ uzavírají.
