Chtěl byste dělat velvyslance za současné vlády premiéra Roberta Fica?
Ne, politika Slovenska a Roberta Fica se velmi změnila. Sloužil jsem dvakrát jako diplomat a velvyslanec za jeho vlád. Velvyslancem ve Washingtonu jsem se stal na jeho žádost, když byl poprvé premiérem. Podruhé mě vyslal jako velvyslance do Budapešti. Tehdy však byla zahraniční politika prozápadní, pro členství v EU, NATO, to se teď změnilo.
Rastislav Káčer Rastislav Káčer je čestným předsedou slovenského think-thanku GLOBSEC. V minulosti působil jako velvyslanec Slovenské republiky ve Spojených státech a v Maďarsku a jako prezident organizace Slovak Atlantic Commission. Mezi lety 2001 až 2003 byl státním tajemníkem slovenského ministerstva obrany a byl zodpovědný za vyjednávání a přístupový proces Slovenska do NATO. |
To znamená, že nekývnete na mandát vládě, s jejímiž názory nesouhlasíte?
Přesně tak. Přestože diplomatické podmínky v některých obdobích nebyly jednoduché, oficiální politiku jsem prosazoval s klidným svědomím a dávala mi smysl. Nedokážu si představit, že bych obhajoval to, co premiér prosazuje nyní.
Čeká vás teď, vzhledem k politické situaci, diplomatická odmlka?
Pro člověka mého typu, který má více než třicet let praxe v zahraniční politice, existuje řada způsobů, jak se neoficiálně angažovat pro správnou věc. Jako bývalý diplomat jsem členem několika mezinárodních organizací. Například Trilaterální komise a Asociace atlantické smlouvy. Díky svým vazbám mám prostor vyjadřovat se k zahraniční politice a pracovat na tom, aby se slovenská politika v budoucnosti dostala do normálu.
Robert Fico postavil svou kampaň na radikálních názorech, jedná se pouze o politický kalkul, nebo je to jeho skutečná tvář?
Podobně jako Viktor Orbán prošel v průběhu let v politice určitým vývojem, během nějž se proměňoval. Za prvního mandátu byl levicovým, rebelujícím intelektuálem, ale postupně ho politika změnila tím, jak ho svázala se státní i oligarchickou mocí a korupcí. K tomu je třeba přidat řešení jeho osoby předešlou vládou a také trestní stíhání. Tento vývoj postupně změnil jeho postoje a to, co dnes říká a prosazuje, je podle mě jeho autentický obraz.
Jak byste jeho vítěznou politickou taktiku popsal?
Fico je politikem, který pochopil, že živením jistých frustrací společnosti si dokáže získat hlasy. Podobně jako když lékař získá nového pacienta s řadou problémů a místo toho, aby tyto potíže řešil, ještě víc je prohloubí, aby se k němu pacient stále vracel. Přesvědčí ho, že mu chce pomoci, přitom je ale součástí jeho problému.
Může se Robert Fico zhlédnout v cestě Viktora Orbána?
Pokud se o Orbánovu cestu pokusí, nebude to mít na Slovensku jednoduché. Oproti maďarské společnosti byla ta slovenská částečně přeformátována díky spolužití s Čechy, kteří velmi ovlivnili naše politické vnímání. V Maďarsku je to složitější, ta země se sto let po „trianonském traumatu“ stále nevyléčila a je rozdělená. Orbán nabídl Maďarsku ideologii nacionalismu a revizionismu, a to mu lépe toleruje jeho korupční model. U Fica to tak není, neboť Slováci jsou, podobně jako Češi, chroničtí političtí kverulanti a k podobné ideologii nejsou náchylní. U nás lze pracovat se společenskou frustrací a sentimentem, za čímž Ficův úspěch stojí.
Hned po dvou dnech vlády došlo k personální čistkám, například odvolání policejního prezidenta. Bude se nový premiér mstít?
Zdá se, že ano. Všimněte si, že k těm čistkám dochází až teatrálním způsobem. Cílem je ukázat převahu a zastrašit soupeře. Vypadá to, že v tom trendu bude i nadále pokračovat.
Když se podíváte na novou vládu, nečeká Slovensko další nestabilní vláda, podobně jako za Ficova předchůdce Igora Matoviče?
Očekávám, že čtvrtá vláda Roberta Fica bude stabilní, protože jeho stabilní poslanecký klub hlasuje absolutně kooperativně a nebude mít žádný zájem o odskočení. Co se týká poslanců ze Slovenské národní strany (SNS), ti se koalice budou držet, protože by se v jiném případě do parlamentu nedostali. Robert Fico na rozdíl od svého předchůdce ví, jak nakládat s mocí. Je zručným demagogem, v tom je mezi nimi diametrální rozdíl. Matoviče považuji za krále opoziční show, klauna, který neví, jak nakládat s mocí, a manažersky je absolutně neschopný.
Pokud válka zamrzne, Rusko se vrátí silnější
Výsledek slovenských voleb jste hned druhý den komentoval tak, že jejich výherci jsou Viktor Orbán a Vladimir Putin. Robert Fico poté oznámil ukončení vojenské podpory Ukrajině i protiruských sankcí. Jak riskantní jsou důsledky takovýchto prohlášení?
Rusko bylo pravděpodobně překvapeno tím, jak jsme se dokázali my jako Západ sjednotit. Od té doby se snaží udělat vše pro to, aby tuto jednotu otupilo. Proto jsme svědky silné dezinformační kampaně a politické korupce i vůči zemím jako Slovensko. Polarizace slovenské společnosti je pro Putina darem z nebes, o který se svými aktivitami zasloužil.
Když se nyní podíváte na světové mediální prostředí, válku na Ukrajině vytlačila ta mezi Izraelem a hnutím Hamás. Vytlačila ji i na politické scéně?
Za útokem hnutí Hamás a jeho načasováním stojí zájem ruských zpravodajských služeb, jejichž cílem je odvést pozornost od války na Ukrajině. Pro Rusko je útok na Izrael výbornou zprávou, protože má potenciál další eskalace, a tím zaměstnává mezinárodní organizace. Zároveň to názorově rozděluje západní společnost. Obávám se, že mimo tuto válku budou k vidění i jiné věci, snažící se vyvolat různé typy nepokojů. Zkrátka ražení klínů do politické jednoty západní společnosti, a právě proto jsem poněkud nervózní z výsledku slovenských voleb.
Když mluvíte o nepokojích a polarizaci společnosti, nelze nezmínit antisemitské demonstrace v mnoha evropských i dalších zemích. Jsou i tyto události součástí toho, co zmiňujete?
Přesně to je součást té mozaiky, tvořené usilovnou prací oněch zpravodajských služeb. Vzpomeňme si na dav antisemitů na ruském letišti, který se snažil dostat k Židům, kteří přiletěli z Tel Avivu. Pokračující světové demonstrace jen podtrhují paradox, že emigranti, kteří přišli na Západ za lepším životem, společností a příležitostmi, protestují proti zcela základním pravidlům, na jejichž základě ta společnost funguje, a to je náboženská a kulturní tolerance a integrace. Užívá se co největší polarizace společnosti, kde stačí poslední kapka, aby se ta společnost zhroutila.
Zapadá do této mozaiky i fakt, že válčící Ukrajině dochází čas?
Už nyní se nacházíme v opotřebovávací fázi války. Vidíme menší pohyb v bojové linii. Rusko přechází na vojenskou ekonomiku, což potvrzuje spolupráce s KLDR. Bude se pravděpodobně snažit udržet územní zisky a nadále pokračovat v dezinformačních kampaních a zpravodajských operacích, aby oslabilo politickou jednotu západních spojenců Ukrajiny. Pokud si Ukrajina neobhájí svou integritu a svobodu, pro střední Evropu by to mohlo mít tragické konsekvence a pro Slovensko obzvlášť.
Lze s ohledem na aktuální vývoj čekat možné zmrazení konfliktu?
Osobně si myslím, že zmrazení je dlouhodobě naprosto neudržitelné, protože Rusko se nevzdává svých ambicí rozbít a pokořit Západ a rekonstituovat své bývalé postsovětské teritorium. Putin to dává soustavně najevo a do tohoto konfliktu vstoupil proto, aby byl schopen nadále udržet moc. Rusko je ekonomicky málo efektivní, nemá žádné inovace, žije z prodeje nerostných surovin a konflikt se zdá evidentně nejefektivnější cestou.
Pokud dojde ke zmrazení takového konfliktu, pro nás je to jen čas na přípravu na pokračování, protože Rusko se jen bude snažit zkonsolidovat, ekonomicky obnovit nebo zdynamizovat výrobu vojenské techniky, předzásobit se a ke konfliktu se znovu vrátí. Čím více bude Západ ustupovat, tím dříve a s větší energií se Rusko do takového konfliktu vrátí.
