Své závazky určitě splníme

LN: Letošní Dny rozvoje pořádá francouzské předsednictví. Česká republika bude šéfovat Unii hned po nich. Je pro nás těžké komunikovat s Afrikou? Francouzi to mají přece jen jednodušší, množství zemí je jejich bývalými koloniemi... Myslím si, že už od dob Emila Holuba Africe v zásadě rozumíme. Nevím tedy, jestli ona rozumí nám. Ale abych to nezlehčoval, zájem o Afriku je v českých zemích přítomný již celá desetiletí. Pokud to porovnám s ostatními zeměmi z našeho geografického prostoru, tak si myslím, že jsme dokonce i o krok dál. Snažíme se s africkými vůdci navazovat kontakty při mnoha různých příležitostech. První období koncentrace české zahraniční politiky především na euroatlantický prostor je již za námi, nyní se díváme dále. Právě na Afriku i jako potencionální obchodního, ekonomického partnera. 

LN: Naše předsednictví se uskuteční v době nejspíš stále probíhající finanční krize. Objevily se již informace, že některé země možná nebudou chtít tolik přispívat na rozvojovou pomoc, když mají samy ekonomické problémy...
Já jsem neslyšel o jediné zemi, která by oznámila, že zpochybňuje svůj závazek. Ani od maďarského kolegy nezaznělo, když jsme měli setkání Višegrádské čtyřky v Praze, že by chtěli ustoupit od toho, k čemu se zavázali. Přestože všichni víme, že zrovna Maďarsko má určité problémy. Čili v Evropské unii to nikdo nenaznačuje. Mně to přijde v tuto chvíli trochu jako malování čerta na zeď, nebo spekulace nebo dokonce i jako manipulace, která by měla vést k tomu, aby se znovu potvrdily závazky, nebo se ještě pro jistotu navýšily. Pokud jde o Českou republiku, my rozhodně chceme dostát svým závazkům a dostojíme jim. Nemůžeme čekat nějaká navýšení, to si myslím, že je nerealistické, ale určitě splníme to, co bylo slíbeno. 

LN: Česká republika má několik zemí, které považuje pro svou rozvojovou pomoc jako prioritní. Neuvažujeme o snížení jejich počtu? Mnohé země tvrdí, že je lepší soustředit se jen na pár států, než mít pomoc rozloženou do více regionů...
Poslední dobou dochází ke snižování počtu prioritních zemí a ten trend je evidentní téměř u všech. My jich máme osm. A diskutovat o nich budeme právě v příštím roce. Na Višegrádském setkání jsme se domluvili na tom, že všichni srovnáme naše aktivity v jednotlivých zemích, naše priority, zda by tam nemohlo dojít k lepší dělbě práce a podobně. Pokud jde o samotný počet, ten rozhodně neporoste. Ten počet osm je udržitelné maximum, aby to neztrácelo smysl, ale možná zde bude i snaha snížit to na menší počet. 

LN: Jaké jsou naše priority pro předsednictví v oblasti rozvojové pomoci?
V první řadě jsou to ty, které se týkají takzvané zděděné agendy a které mají vztah ke hlavním událostem týkajícím se rozvoje v tomto roce. Jde například o zářijovou konferenci v Accře, teď se bude konat zase konference k financování v Douha. Tam bylo a bude na nejvyšší úrovni něco řečeno a budou z toho vyplývat určité závazky. A jakým způsobem na ně bude reagovat Evropská unie, to je úkolem předsednické země.
Pak máme i vlastní priority. Je to zaprvé přístup ke zdrojům udržitelné energie na lokální úrovni. Zadruhé to, co nazýváme takzvanou východní dimenzí – tedy co bychom mohli dělat pro naše východní partnery v otázce rozvojové spolupráce. A třetí prioritou je good governance. Vycházíme z toho, že aby rozvojová spolupráce byla efektivní, je potřeba pro to vytvořit určité předpoklady v partnerských zemích. A demokracie, či ochrana lidských práv, to jsou instituty, které zajistí, aby rozvojová pomoc nebyla nějakým způsobem zpronevěřena. 

LN: Pokud jde právě o východní partnerství, zejména pro Gruzii je rozvojová pomoc nyní velmi potřebná. Některé ze zemí EU jsou ale poněkud zdrženlivější, chtěli by nejdříve nějaké politické řešení. Jak se k tomu staví Česká republika? My vycházíme z toho, že tím konfliktem utrpělo obrovské množství civilního obyvatelstva a že je potřeba skutečně Gruzii pomoci hned a ne to odkládat. Proto česká vláda reagovala tak jak reagovala a peníze přislíbila. Dokonce část, asi 20 milionů, bude využita do konce tohoto roku a dalších 40 milionů v příštím roce. Protože čekat na nějaká řešení politická nebo jakákoliv jiná znamená ve skutečnosti prohlubovat problémy, jak sociální tak ekonomické, které Gruzie má. Nelze čekat, je potřeba pomáhat.