Poslechněte si celý rozhovor s analytikem Ludvíkem v Kontextu:
Když se ukrajinská protiofenziva počátkem června konečně dala do pohybu, nebyla očekávání vůbec malá. Největší optimisté už plánovali osvobození Melitopolu a vítězný pochod k Azovskému moři, který by přeťal ruský pozemní most na Krym. Ukrajinci ale narazili na ruské opevnění a utrpěli těžké ztráty. Nedobyli ani Tokmak a nyní už rozbahněný terén žádné větší přesuny těžké techniky nejspíš nedovolí. Můžeme hovořit o zklamání?
„Zklamán může být pouze ten, kdo měl nereálná očekávání. Šance, že by Ukrajinci došli až k Azovskému moři, byla poměrně malá. Vyžadovalo by to, aby se ruská armáda zhroutila, což bylo v kategorii možného, ale nepravděpodobného,“ vysvětluje bezpečnostní analytik Jan Ludvík, který působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Podle něj sice ukrajinské síly v žádné oblasti významnějším způsobem nepostoupily, ale zároveň se jim podařilo na nepříjemnou situaci na frontě rychle adaptovat. „Podařilo se předejít nejhoršímu a vyhnuli se velkým ztrátám, které by mohly velmi, velmi zkomplikovat situaci v nadcházejících obdobích,“ ohlíží se za pětiměsíční vojenskou operací Jan Ludvík.
Západní analytici při rozborech nezdaru často zmiňují slabou protivzdušnou obranu, která nedokázala eliminovat ruské vrtulníky Ka-52, hloubku a pevnost ruských defenzivních linií a minových polí nebo nedostatek dělostřelecké munice. Podle Ludvíka však hlavní příčina neúspěchu spočívá v tom, že ruská armáda projevila pozoruhodnou schopnost poučit se z chyb loňského roku.
„Faktem je, že ruská armáda bojovala do úrovně brigády velmi kompetentně. Funguje to trošku darwinisticky: ti, kteří se nedokážou přizpůsobit modernímu bojišti, zahynou. My to nechceme moc vidět, protože to má velmi nepříjemné implikace z hlediska toho, jak se válka bude dál vyvíjet dál. Ale na nižších úrovních se ruská armáda učí a je stejně kompetentní jako Ukrajinci,“ vysvětluje Ludvík.
Rusko nemusí válčit dobře a stejně může vyhrát
Rusové navíc počátkem října rozjeli vlastní ofenzivní operace severně od Doněcku a snaží se dobýt město Avdijivka, které leží na frontové linii už téměř deset let. Ztráty má šílené, do oblasti ale přesunuje další a další posily.
„Rusko v bojích u Avdijivky ztratilo bojovou techniku, která by zhruba odpovídala vybavení dvou brigád. Ale kdyby jich tam nebylo hodně, tak by si to nemohli dovolit. Nejzajímavější na tom tedy je, že Rusko utrpělo obrovské ztráty, ale stále je schopno v ofenzivních operacích pokračovat a donutilo ukrajinské velení stáhnout část sil z jižní fronty,“ říká Jan Ludvík.
Ofenziva u Avdijivky by podle něj měla posloužit jako důkaz proti mediálně vděčným spekulacím, že Rusku už dochází síly. „V ruském týlu toho probíhá víc, než by se nám líbilo. Na jižní frontě se nedávno objevila zcela nově zformovaná vševojsková armáda a po pár týdnech začala ofenziva u Avdijivky. Rusko tam odepsalo celé dvě brigády a stále se nezastavilo,“ vysvětluje Ludvík.
Rusko sice podle poslední statistiky ukrajinského generálního štábu ztratilo 300 000 mužů (do této statistiky se počítají mrtví i ranění, západní odhady ruských ztrát se pohybují kolem 190 000), jeho útočný potenciál se ovšem ještě zdaleka nevyčerpal. Takové ztráty totiž pro Putinův režim nejsou nesnesitelné.
„V první světové válce byly státy schopny zmobilizovat čtvrtinu svého obyvatelstva a mrtví a zranění představovali zhruba deset procent populace. A to státy tehdy byly výrazně primitivnější a méně organizačně schopné. V tuto chvíli se ruské ztráty pohybují někde u čtvrt procenta. To znamená, že pokud to Rusové jsou ochotni snášet politicky, tak je to nezastaví,“ vysvětluje Ludvík.
Ukrajinské ztráty přesně neznáme, podle expertů jsou ovšem řádově srovnatelné s těmi ruskými, přičemž ruská populace je zhruba čtyřikrát větší. Putinovi hraje do karet i fakt, že pozornost západního světa se stočila k Izraeli a zbrojní výroba na Západě nedokáže pokrývat ukrajinskou poptávku po dělostřelecké munici. Naopak ruská ekonomika přešla plně do módu „Vše pro frontu“.
„Existuje riziko, že západní postup bude tak pomalý, že Ukrajinu budeme vyzbrojovat tak pomalu, že bude uzavřena v pasti opotřebovávací války. A při současném poměru ztrát by Ukrajinci potřebovali válku spíš ukončit rychle. Nemusíme se snažit zjistit, jestli dřív dojdou všichni Rusové, nebo Ukrajinci, protože víme, že dřív dojdou Ukrajinci. Rusko nepotřebuje dělat věci velmi dobře. Jemu stačí dělat věci velmi průměrně a díky své velikosti je pořád ve výhodě,“ uzavírá Jan Ludvík.
Co čekat na bojišti během zimy? Bude mít Ukrajina příští léto sílu na další ofenzivu? Jakou roli hraje ukrajinský výsadek na levém břehu Dněpru? Koordinovali Rusové ofenzivu u Avdijivky s Hamásem? A můžeme v blízké budoucnosti očekávat test ruských jaderných zbraní? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
