„Žíznivá, vysušená pole připomínají pustinu, vinice, které by měly být v tomto ročním období sytě zelené, jsou žluté a vyschlé jako v pozdním podzimu. Rolníci vybíjejí zvířata a prodávají je za směšné ceny, protože je není čím krmit,“ popisuje se v reportáži agentury IAR současná situace v Moldávii.
Katastrofální sucho minulých měsíců způsobilo, že moldavští zemědělci přišli o čtyři pětiny úrody. Moldávie, země na hranicích Evropské unie, tak na počátku jedenadvacátého století stojí před hrozbou, kterou starý kontinent už desítky let nepoznal - hrozbou hladu.
Moldavský premiér Vasile Tarlev i prezident Vladimír Voronin požádali Evropskou unii i mezinárodní společenství o naléhavou potravinovou i materiální pomoc, bez níž by zemi hrozilo opakování hladomoru z roku 1946. Tehdy v Moldávii zemřelo hlady na sto padesát tisíc lidí a v sousední, desetkrát lidnatější padesátimilionové Ukrajině se odhaduje počet obětí na více než milion. „Chléb a základní potraviny jsou ještě normálně k dostání, ale už teď je o hodně dražší zelenina a brambory, které se téměř neurodily,“ řekl pro LN západní diplomat působící v Kišiněvě.
Jak potvrzuje, vláda byla nucena připustit katastrofální neúrodu a kritickou situaci, v níž by se mohlo ocitnout jak zásobování, tak převážně zemědělská populace země. Zemědělcům však slíbila vyplatit náhrady za suchem zničenou úrodu. Jenže škody přesahují jednu miliardu dolarů, což je pro představu výše poloviny státního rozpočtu pro letošní rok a jedna čtvrtina hrubého domácího produktu této nejchudší evropské země.
Moldávie požádala o tři sta padesát tisíc tun mouky, devadesát tisíc tun brambor, téměř stejné množství sušeného mléka, čtyřicet tisíc tun masa a o finanční pomoc. Do Kišiněva zatím dorazilo pouze sto dvacet tisíc eur humanitární pomoci z Litvy, sto tisíc eur z Řecka, první potraviny přišly z Běloruska, z Ruska, pomoc začínají v Moldávii distribuovat i mezinárodní humanitární organizace. „Je to jen zlomek toho, co by Moldávie potřebovala,“ uvádí ruský list Nezavisimaja Gazeta.
Evropská unie, která se jako celek sama potýká s nedostatkem obilí, zatím s potravinovou pomocí váhá. Vinu za to, že extrémně horké počasí bez srážek dopadlo na Moldávii tvrději než na jiné země, má mizerný stav infrastruktury tohoto chudého státu. „Se suchem se bojuje těžko, protože po získání nezávislosti v roce 1991 nám tu jako dědictví po Sovětském svazu zůstaly velké kolchozy. Země se rychle rozdala, ale nikdo už nemyslel na to, kdo se postará o zanedbaný systém zavlažování polí,“ řekl pro polský list Dziennik Oazu Nantoi z kišiněvského Institutu veřejné politiky. Některé země včetně České republiky se v rámci roz vojové pomoci snaží současný neutěšený stav zlepšit.
Dovézt pomoc nestačí
Často však naráží na neschopnost moldavských úřadů ovládaných komunisty, kteří se v této postsovětské zemi drží stále u moci. I proto je podle diplomatů v Kišiněvě třeba potravinovou pomoc do Moldávie nejen přivézt, ale také dohlížet na její distribuci. „Jinak by se potraviny dostaly jen k místní mafii a pomohly by komunistům udržet se u moci,“ říká již citovaný diplomat.
Katastrofální sucho minulých měsíců způsobilo, že moldavští zemědělci přišli o čtyři pětiny úrody. Moldávie, země na hranicích Evropské unie, tak na počátku jedenadvacátého století stojí před hrozbou, kterou starý kontinent už desítky let nepoznal - hrozbou hladu.
Moldavský premiér Vasile Tarlev i prezident Vladimír Voronin požádali Evropskou unii i mezinárodní společenství o naléhavou potravinovou i materiální pomoc, bez níž by zemi hrozilo opakování hladomoru z roku 1946. Tehdy v Moldávii zemřelo hlady na sto padesát tisíc lidí a v sousední, desetkrát lidnatější padesátimilionové Ukrajině se odhaduje počet obětí na více než milion. „Chléb a základní potraviny jsou ještě normálně k dostání, ale už teď je o hodně dražší zelenina a brambory, které se téměř neurodily,“ řekl pro LN západní diplomat působící v Kišiněvě.
Jak potvrzuje, vláda byla nucena připustit katastrofální neúrodu a kritickou situaci, v níž by se mohlo ocitnout jak zásobování, tak převážně zemědělská populace země. Zemědělcům však slíbila vyplatit náhrady za suchem zničenou úrodu. Jenže škody přesahují jednu miliardu dolarů, což je pro představu výše poloviny státního rozpočtu pro letošní rok a jedna čtvrtina hrubého domácího produktu této nejchudší evropské země.
Moldávie požádala o tři sta padesát tisíc tun mouky, devadesát tisíc tun brambor, téměř stejné množství sušeného mléka, čtyřicet tisíc tun masa a o finanční pomoc. Do Kišiněva zatím dorazilo pouze sto dvacet tisíc eur humanitární pomoci z Litvy, sto tisíc eur z Řecka, první potraviny přišly z Běloruska, z Ruska, pomoc začínají v Moldávii distribuovat i mezinárodní humanitární organizace. „Je to jen zlomek toho, co by Moldávie potřebovala,“ uvádí ruský list Nezavisimaja Gazeta.
Evropská unie, která se jako celek sama potýká s nedostatkem obilí, zatím s potravinovou pomocí váhá. Vinu za to, že extrémně horké počasí bez srážek dopadlo na Moldávii tvrději než na jiné země, má mizerný stav infrastruktury tohoto chudého státu. „Se suchem se bojuje těžko, protože po získání nezávislosti v roce 1991 nám tu jako dědictví po Sovětském svazu zůstaly velké kolchozy. Země se rychle rozdala, ale nikdo už nemyslel na to, kdo se postará o zanedbaný systém zavlažování polí,“ řekl pro polský list Dziennik Oazu Nantoi z kišiněvského Institutu veřejné politiky. Některé země včetně České republiky se v rámci roz vojové pomoci snaží současný neutěšený stav zlepšit.
Dovézt pomoc nestačí
Často však naráží na neschopnost moldavských úřadů ovládaných komunisty, kteří se v této postsovětské zemi drží stále u moci. I proto je podle diplomatů v Kišiněvě třeba potravinovou pomoc do Moldávie nejen přivézt, ale také dohlížet na její distribuci. „Jinak by se potraviny dostaly jen k místní mafii a pomohly by komunistům udržet se u moci,“ říká již citovaný diplomat.
