„Podali jsme u evropského soudu 22 žalob. Tento počet by měl být brzy dvojnásobný,“ řekl Stanko, který je náměstkem ředitele organizace registrované jako akciová společnost pro vymáhání poválečné újmy. Žalující podle něj požadují buď odškodnění za ztracený majetek, nebo jeho restituci.
Prezident Kaczynski v reakci na to prohlásil, že tento krok může znovu poškodit polsko-německé vztahy. „Vždycky jsem měl obavy, že jednou budou pomocí evropských justičních mechanismů zahájeny procesy, které budou mít velmi destruktivní dopad na vztahy různých zemí,“ řekl prezident novinářům v Bruselu na summitu EU. „Hrozí to rozpoutáním velmi nebezpečného vývoje,“ dodal. Kaczynski připomněl, že ještě jako varšavský starosta dal vypracovat posudek na výši škod, které polskému hlavnímu městu způsobila německá okupace v letech 1939 až 1945.
Odhad zněl 45,3 miliardy dolarů za zničení města z 80 procent a za 700 000 mrtvých obyvatel. Kaczynski tenkrát pohrozil, že město bude o tuto sumu Německo žalovat, pokud budou vysídlenci pokračovat ve svých nárocích. Společnost pro pruské nároky již řadu let hrozila, že se bude domáhat odškodného nebo navrácení majetku vysídlenců soudně. Ačkoli ji založili především vysídlenci ze Slezska a bývalého Východního Pruska, dávala najevo, že je ochotna zastupovat i zájmy sudetských Němců.
Odborníci dávají těmto žalobám malou naději na úspěch -především proto, že soudy většinou odmítají rozhodovat kauzy předcházející přijetí příslušných dohod o lidských právech na konci čtyřicátých let, tedy až poté, co došlo k vyhnání slezských, pruských a sudetských Němců. Někteří experti však zároveň dodávají, že rozhodnutí nezávislých soudů nelze nikdy předjímat s naprostou jistotou. Požadavky Preussische Treuhand budily v Polsku pobouření již před lety, po nástupu vlády premiéra Jaroslawa Kaczynského však ještě zesílily. Premiér v říjnu vyzval německou vládu, aby učinila přítrž aktivitám vyhnaneckých spolků, které podle něj zpochybňují poválečné majetkové poměry v Polsku.
Německá kancléřka Angela Merkelová ale odmítla, aby se Německo smluvně zřeklo majetkových nároků vysídlenců vůči Polsku. Potvrdila jen dosavadní stanovisko, že vláda individuální požadavky nadále nepodporuje - nemůže ale bránit soukromým osobám žaloby podávat. Německo dlouhodobě zastává názor, že kdyby smluvně odmítlo majetkové nároky vysídlenců, musela by je pak zaplatit sama Spolková republika.
Prezident Kaczynski v reakci na to prohlásil, že tento krok může znovu poškodit polsko-německé vztahy. „Vždycky jsem měl obavy, že jednou budou pomocí evropských justičních mechanismů zahájeny procesy, které budou mít velmi destruktivní dopad na vztahy různých zemí,“ řekl prezident novinářům v Bruselu na summitu EU. „Hrozí to rozpoutáním velmi nebezpečného vývoje,“ dodal. Kaczynski připomněl, že ještě jako varšavský starosta dal vypracovat posudek na výši škod, které polskému hlavnímu městu způsobila německá okupace v letech 1939 až 1945.
Odhad zněl 45,3 miliardy dolarů za zničení města z 80 procent a za 700 000 mrtvých obyvatel. Kaczynski tenkrát pohrozil, že město bude o tuto sumu Německo žalovat, pokud budou vysídlenci pokračovat ve svých nárocích. Společnost pro pruské nároky již řadu let hrozila, že se bude domáhat odškodného nebo navrácení majetku vysídlenců soudně. Ačkoli ji založili především vysídlenci ze Slezska a bývalého Východního Pruska, dávala najevo, že je ochotna zastupovat i zájmy sudetských Němců.
Odborníci dávají těmto žalobám malou naději na úspěch -především proto, že soudy většinou odmítají rozhodovat kauzy předcházející přijetí příslušných dohod o lidských právech na konci čtyřicátých let, tedy až poté, co došlo k vyhnání slezských, pruských a sudetských Němců. Někteří experti však zároveň dodávají, že rozhodnutí nezávislých soudů nelze nikdy předjímat s naprostou jistotou. Požadavky Preussische Treuhand budily v Polsku pobouření již před lety, po nástupu vlády premiéra Jaroslawa Kaczynského však ještě zesílily. Premiér v říjnu vyzval německou vládu, aby učinila přítrž aktivitám vyhnaneckých spolků, které podle něj zpochybňují poválečné majetkové poměry v Polsku.
Německá kancléřka Angela Merkelová ale odmítla, aby se Německo smluvně zřeklo majetkových nároků vysídlenců vůči Polsku. Potvrdila jen dosavadní stanovisko, že vláda individuální požadavky nadále nepodporuje - nemůže ale bránit soukromým osobám žaloby podávat. Německo dlouhodobě zastává názor, že kdyby smluvně odmítlo majetkové nároky vysídlenců, musela by je pak zaplatit sama Spolková republika.
