Ať komanč Fischer zaleze a neplete se do politiky

Člověk, který kvůli kariéře lezl komančům do ři.i, nemá dnes v politice co dělat. Ať táhne, nikdo na něj není zvědavej. Nestačil mu debakl s jeho kandidaturou na prezidenta ?

S jídlem roste chuť

občanů jsou miliony, když další zažalují...? Jeden děravý zuby, jiný cokoliv.  Legitimita státu je v transparentnosti. Stát není jen klon špionáže, ale i vůle občanů. O církevním se má referendit, na další ne?Jinak kompromis je mužný, zejména pokud se tím prokrastinace nechá spíše fotbalistům (nejsou mistry světa, jak se čeká, ale budou co nevidět) . Pokud zřejmo, kam vedou revoluce, jaké byly jiné varianty řešení, kdo a proč zvolil ztrátovou.Model mechanického práva mé své meze, ohled na věc samu není bez ceny.

Myslím, že se nemusíte hádat...

...protože máte pravdu (jako odpověď pro p. Igora Jansena). Komentoval jsem už jeden z předchozích článků na toto téma. Pokud se podíváte, za kolik byly tyto pohledávky prodány a vezmete do úvahy dobu uplynulou od jejich prodeje, dojdete pravděpodobně k závěru, že investoři neúměrně vysoký výnos nerealizovali. Účastnili jsme se těchto tendrů v letech 2005/2006 (ČKA/Konpo/ČF) v konsorciích s mezinárodními inv. bankami. Našimi právními poradci tehdy byly advokátní kanceláře, které jsou v ČR "creme de la creme". Nebyli jsme ani tak schopni dojít k jednoznačnému závěru, zda garance platí nebo nikoliv. Nabízená cena za portfolia tuto nejistotu odrážela. Zdá se mi, že Česká Pozice v kontextu tohoto tématu účelově ignoruje časovou hodnotu peněz a požadovanou míru výnosnosti, se kterou investoři v tehdejších tendrech diskontovali očekávané příjmy z vymáhání pohledávek. Jak jinak si lze vysvětlit, že se autoři článků za každou cenu snaží skandalizovat tehdejší prodej těchto tzv. "státem garantovaných" pohledávek za méně než 100% jejich nominální hodnoty. Svatá prostoto! Typický investor v tehdejších tendrech šel do nabídek s interním výnosovým procentem (IRR) (unlevered) někde mezi 15-25% p.a. (na spodní hranici rozpětí, nebo možná i něco níže, kalkulovali jen kamikadze typu Lehman Brothers nebo BoA, kteří počítali ještě s dodatečnou dluhovou pákou....). Realizace výnosu trvala investorovi jak dlouho? 7-10 let, možná i déle, podle toho z kterého balíku pohledávky pocházely. I kdyby stát skutečně proplatil 100% tehdejší nominální hodnoty těchto pohledávek, bez dále narůstajícího příslušenství (což rozhodně neučinil a asi nikdy neučiní), tak po 10 letech od jejich prodeje,  investor který původně očekával IRR ve výši 20% p.a. by byl zklamán, pokud za zaplatil více než cca. 16% nominální hodnoty. Takže ano, máte asi pravdu - stát si podle všeho půjčil za levný úrok (vzhledem k tomu, že pohledávky vykoupil od investora za zlomek nominální hodnoty) a redaktoři České Pozice nevědí nic lepšího než se argumentačně snižovat na úroveň bulváru - "pohleďte, nějaký zřejmě uplacený záškodník ze státního aparátu dopustil prodej státem garantovaných pohledávek za zlomek jejich nominální hodnoty, skandál, najděte ho, chyťte ho, pověste ho!". Pánové redaktoři, zkuste se zeptat lidí, kteří se tehdy tendrů účastnili a přemýšlet trochu jako investor, než vypustíte podobné závěry. Nebo raději zkuste vzít konkrétní pohledávky, podívat se na jejich nominální hodnotu v době prodeje relevantního balíku (a jejich očekávaný nárůst příslušenství), určit cenu která jim byla v rámci balíku přiřazena (což možná nepůjde, protože nabídkové ceny byly za portfolia jako celek - ale možná by se našla příloha ke kupní smlouvě, kde by agregátní cena za portfolia byla alokována jednotlivým pohledávkám), podívat se jak dlouho investorovi trvalo, než dostal peníze zpátky a kolik jich nakonec dostal (případně také odhadnout, jaké náklady měl s uplatněním pohledávky). Pokud touto kalkulací dospějete k závěru, že investor vydělal v průměru ročně více než kolik by by býval jeho výnos kdyby za tu dobu držel státní dluhopis ČR, tak můžeme začít debatovat, zda tento extra výnos byl zasloužený - a asi dospějeme k závěru, že nejaká marže nad výnos státního dluhopisu byla zasloužená, vzhledem k nejistotě garancí. Potom můžeme diskutovat, jak moc byla tato marže "přes rozumnou míru". Při absenci takovéto analýzy jsou veškeré články na toto téma ztrátou času v lepším případě, cílenou propagandou v horším.

Zdravim

Ve vasem komentari zazniva jedna zasadni informace, kterou jsem dosud nezaznamenal a to, ze pri prodeji pohledavek se o garancich vedelo a byla analyzovana jejich hodnota. To je naprosto odlisna informace, nez jakou tady opakovane podaval pan Leko, ktery honil viniky "uniku informaci, kradeze a kde ceho". Jinak me tesi, ze sem obcas prispeje nekdo, kdo vi, jak pouzit diskontni sazbu...

Nechci se hadat, ale...

Je minimalne pochybne, jestli "nyní musí daňoví poplatníci opět zaplatit.". Z uvedenych cisel vylyva nasledujici (tedy jestli uvadena cisla jsou pravdiva): 1. Nominalni hodnota zalvanych pohledavek 13 miliard 2. Dalsi dosud nezalovane pohledavky 35 miliard 3. Celkem pohledavky 48 miliard plus uroky z prodleni (dalo by se cekat i 100% navic) 4. Castka narovnani 1.38 miliardy Tj narovnani je pouze 10% zalovanych pohledavek bez uroku, nebo 2-3% celkovych pohledavek bez uroku a realne neco pres 1% pohledavek pri zapocteni uroku z prodleni. Jinymi slovy, stat dnes bude muset zaplati velmi pravdepodobne (s jistotou to uz nikdo nedohleda) castku, ktera bude mensi nez castka, za kterou se puvodne pohledavky prodavaly. Takze danovy poplatnik na tom nakonec jeste muze vydelat, protoze stat si zalevno pujcil penize, ktere ted bude vracet. Jinak tak mizerne procento vyrovnani ukazuje celkem zretelne, jak byly dane zaruky (ne)jiste a (ne)vymahatelne - kdyby byly zaruky platne tak jasne, jak bylo naznacovano v predchozich clancich na CP, tak se nikdo s aspon pulkou mozku nedohaduje se statem na mizernem vyrovnani a u soudu ze statu vymlati celou castku vcetne uroku (treba 70, 80, nebo 90 miliard)...