Dnes jí je již 45 let a myslela si, že celá ta událost je dávno zapomenuta. Bohužel nikoli. V souvislosti se zatčením Romana Polanského ve Švýcarsku se její jméno zase začíná objevovat v médíích a celý kolotoč se roztáčí nanovo. Ať se jí to líbí nebo ne.
Dnes již paní Geimerová žije se svým manželem a třemi dětmi na Havaji. "Dokud se právní situace kolem pana Polanského ve Švýcarsku nevyjasní, nebude nic komentovat," uvedl pro CNN její právník. Jak ale vyplynulo již z jejich dřívějších prohlášení, neustálé soudní protahování incidentu jí vůbec není příjemné.
Jak uvedla v dokumentu pro stanici HBO, to, co ji Polanski udělal, již dávno překonala. Jsou to spíše média, státní zástupci a soudy, které ji tím i nadále "mučí". "Pokaždé, když se tímto případem začne soud opět zabývat, obrátí se veškerá pozornost na mě, mou rodinu, mou matku a další příbuzné," stěžovala si Geimerová na začátku letošního roku.
Vše začalo osudné odpoledne 10. března roku 1977. Tehdy ještě Samantha Gaileyová, třináctiletá dívka, souhlasila, že se nechá Polanským nafotit. Strávili spolu celé odpoledne a po udělání snímků se údajně přesunuli do horké vany v domě herce Jacka Nicholsona. Tam, jak Samantha řekla vyšetřovatelům, jí Polanski nalil šampaňské, dal jí nějaká sedativa a miloval se s ní. Prý mu několikrát říkala Ne, předstírala i astmatický záchvat, plakala a prosila ho, ať ji odveze domů.
Jak uvedla v roce 1997 pro časopis People, když její matka šla vše oznámit na policii, "začalo peklo". "To, co přišlo poté, bylo horší než ta noc. Byla jsem ve zprávách každý večer. Reportéři a fotografové obléhali školu, kam jsem chodila a v jednom evropském bulváru vyšel dokonce titulek Malá Lolita. Měla jsem dobrou kamarádku, která pocházela z katolické rodiny. Po tom všem ji její otec k nám domů odmítl pouštět," svěřila se Geimerová časopisu.
Školu Samantha nedokončila, v osmnácti letech otěhotněla, o rok později se vdala a přestěhovala se na Havaj. Dlouhé roky mlčení prolomila opět v roce 2003, kdy Roman Polanski aspiroval na několik Oscarů se svým filmem Pianista. Tehdy Geimerová prohlásila, že by režisérovi mělo být umožněno, aby se předávání filmových cen zúčastnil. V článku, který zaslala deníku The Los Angeles Times, vyzývala lidi, aby "soudili film, ne toho muže". "Je to pro mě už úplně neznámý člověk. Potkala jsem ho dvakrát, možná třikrát. Jeho život nemá s tím mým nic společného," uvedla. "Spíše ta publicita je pro mě mnohem traumatičtější než všechno, co mi provedl," dodala. Navíc to, co se stalo jí, potká na celém světě několik dívek každý den. "Lidé se ale zajímají o mě, protože Polanski je celebrita. Tak by to být nemělo, jiné mladé oběti si zaslouží mnohem více pozornosti," uzavřela tehdy Geimerová ve svém článku.
