Vždycky ho lákalo prožívat na scéně nové a nové životy. Byla to pro něj práce těžká, ale krásná, vděčná i nevděčná. "Dnes a denně přicházívá pocit radosti i zklamání, proher a pochyb o sobě samém," přiznal. Přesto nikdy nelitoval.
Film byl k Brouskově herectví trochu macešský, příležitosti mu dávala spíše televize. Objevil se například ve filmech Racek má zpoždění, Svatby pana Voka či Hop a je tu lidoop, a zahrál si rovněž v mnoha kriminálních příbězích, výrazná byla role pachatele dvojnásobné vraždy v příběhu Noc klavíristy. Z novějších snímků to byla třeba Báječná léta pod psa či Andělská tvář.
V televizi hrál v seriálech F. L. Věk, Lidé na křižovatce, Rodáci, Dobrodružství kriminalistiky či Hříchy pro pátera Knoxe. Uplatnil se i v rozhlase, dabingu a v recitačním umění, kde naplno vynikl jeho charakteristický hlas a krásná dikce. Cena Thálie v roce 2004 mu byla odměnou za celoživotní hereckou práci.
Herec bez vzdělání
K divadlu přišel v 21 letech bez uměleckého vzdělání. Narodil se 28. září 1924 v Krhanicích, hereckou školou mu byl divadelní svět a sám život. Múzy mu ale byly nakloněny už od dětství, hrál na housle, recitoval, hrál s ochotníky. Po maturitě chtěl na konzervatoř, ta byla zavřená, a tak po válce šel rovnou do angažmá v Kladně.
Jedinečnou školou pro něj byly dva roky ve Studiu Národního divadla, kde se na jevišti potkal s těmi nejlepšími od Václava Vydry přes Zdeňka Štěpánka až po Karla Högera. Z Realistického divadla později odešel sám, protože "neuměl hrát podle Stanislavského". Jeho "nedostatek" nijak nevadil E. F. Burianovi, u něhož prožil sedm let, aby pak od roku 1959 na 45 let zakotvil v Divadle na Vinohradech.
"Na stará kolena se ze mě stal komediální typ"
Na prknech, co znamenají svět, vytvořil přes stovku rolí. Byla mu blízká poloha tragická i tragikomická, uměl postavy obdařit také ironií a sarkasmem. Diváci vděčně vzpomínají na jeho Arbenina v Lermontovově Maškarádě, Caesara v Shawově hře Caesar a Kleopatra, Vávru v Maryše, Profesora v Čapkově Loupežníkovi nebo Mistra v Topolových Hlasech ptáků a na mnoho dalších rolí.
Z komedií vynikal v Pygmalionu. V Divadle ABC si coby plukovník Pickering zahrál se synem Otakarem, který ztvárnil profesora Higginse. "Na stará kolena se ze mě stal feydeauovský herec, komediální typ," komentoval své pozdní vinohradské role, například v Dámě od Maxima. Vitální herec nabíral síly na chalupě v Rožmitále pod Třemšínem.
Hlava herecké rodiny
V rodině byl pověstný vždy uklizenou zahradou. Jak šel život, stal se Otakar Brousek hlavou hereckého klanu. U divadla je dcera Jaroslava, syn Otakar i vnuk Ondřej. Brouskova druhá žena Ludmila Rubanovičová - Luka byla baletkou Národního divadla.
"Byl to báječný člověk. Mimo herecké kvality je vždy důležitá ta lidská dimenze. A on to byl báječný kolega. Je mi to moc líto, ale doufám, že už je mu lépe," řekla Daniela Kolářová, herečka z Divadla na Vinohradech.
"Vždycky přišel absolutně připravený, ale jak se připravoval na své role, to nevím, nežila jsem s ním," pokračovala v ČT Kolářová při vzpomínce na svého kolegu.
"Otík Brousek bude do posledních dnů života stále se mnou. Byl to vzácný člověk, vzácný kolega. Věděla jsem, že je nemocný a všechno o jeho stavu, nicméně je to pro mě velmi smutná zpráva," řekla herečka Gabriela Vránová. Byla jeho partnerkou na jevišti vinohradského divadla, například v Maryše. Ačkoli byl Brousek o 15 let starší, velmi si prý rozuměli. "Zůstane vzorem herecké a lidské noblesy. Takoví lidé se nerodí každý den," dodala.
Blízkým kolegou byl i pro herečku Hanu Maciuchovou. "Otíček byl jedním z posledních bardů. Laskavý, oduševnělý, gentleman. Ráda jsem se s ním potkávala na jevišti. Mnohokrát jsme spolu recitovali při různých příležitostech," řekla. Připomněla, že Brousek rozuměl poezii a uměl ji přednášet. "Byl člověk plný humoru, ale také hluboká bytost. Myslím si, že ve věku 89 let věděl, že smrt je jeho součástí," poznamenala.