Lidovky.cz: Museli jste kvůli večerním a nočním zkouškám změnit svůj denní režim?
Martin Kukučka: Na první pohled to vypadá hezky – člověk si řekne, že přes noc se zkouší a ve dne se vyspí. Většina z nás má ale další povinnosti, takže jsme se s tím spíše museli naučit měsíc žít. Tím, že jsme před dvěma lety dělali na Hradě Sen noci svatojánské, jsme docela věděli, do čeho jdeme.
Lukáš Trpišovský: Mysleli jsme si, že víme, do čeho jdeme.
Martin: Před dvěma lety byl totiž krásný, teplý červen a většina herců měla v tu dobu výhradně na práci zkoušení s námi. Zatímco letos bylo chladno, pršelo a vždycky se našel někdo z herců, kdo musel být večer na představení v jiném divadle. Zkoušky tudíž nemohly začínat dřív než v jedenáct hodin v noci. Do ranního svítání jsme na Hradě pěkně mrzli.
Lidovky.cz: Vypořádali jste se s tím bez újmy na zdraví?
Martin: Našli se herci, kteří dostali angínu, horečky nebo nachlazení. Je to také tím, že spousta z nich byla ve velkém pracovním tlaku. Po zkoušce některé herce hned ráno odváželi auty na natáčení nebo divadelní zkoušky.
Režisér Martin Kukučka z dua SKUTR.
Lidovky.cz: Jak jste při nedostatku spánku dobíjeli baterky?
Lukáš: Přiznám se, že ke konci už jsem jel na rezervy a baterky budu dobíjet teď. Při zkoušení jsem měl určité rituály, o kterých jsem věděl, že je musím dodržet. Například jsem si hodinu a půl před zkouškou musel jít lehnout a spát. Kdybych to neudělal, na zkoušce bych nefungoval.
Martin: Člověk si postupem času uvědomí, že se na zkoušení musí připravovat skoro jako sportovec. Jestli to zvládne, je hodně i psychice. Důležité je nastavit si určitou duševní hygienu a taky si dobře naplánovat volno. Při kterém si doopravdy psychicky odpočinete.
Lidovky.cz: Jak si nejlépe odpočinete vy?
Lukáš: U mě vítězí příroda, hlavu si vyčistím při procházkách se mými dvěma psy.
Martin: Já si spíš potřebuju sednout do kavárny a přestat přemýšlet, divadlo a práci úplně vypustit z hlavy.
Lidovky.cz: V režisérském tandemu fungujete jedenáct let, rok od roku inscenujete nespočet nových představení pro scény po celé České republice i zahraničí. Měli jste za tu dobu nějakou delší pauzu?
Lukáš: Občas se podaří, že jsme třeba měsíc od sebe. Maximálně. Jsou to jen krátká období na dovolené. Z legrace říkám, že jsme ale na druhou stranu při tom všem nikdy nemuseli být zaměstnaní. Naštěstí máme pořád nabídky, ačkoli to jde ruku v ruce s tím, že nemáme delší volno.
Martin: Samozřejmě nemůžeme být pořád jenom spolu. Víme, že když skončí zkouška, nepůjdeme spolu ještě posedět na kafe a pokecat o tom, jak se máme.
Režisér Lukáš Trpišovský z dua SKUTR.
Lidovky.cz: Žádná krize na vás nikdy nedolehla?
Lukáš: Prošli jsme si ledačíms, žádné zásadní krize ale nenastaly.
Martin: Spíš taková ta pnutí, kdy řešíte, kam dále směřovat, jestli a jak máme divadlo dělat a podobně. S Lukášem jsme v mnohém odlišní a nad spoustou věcí přemýšlíme jinak, o to víc se ale dokážeme navzájem při práci inspirovat a jeden druhého fascinovat.
Lidovky.cz: Jaké období z jedenácti let fungování považujete za nejzásadnější?
Lukáš: Nejde vyzdvihnout jedno období nebo určitý rok. Od začátku pracujeme stále na něčem novém, pořád se posouváme dál. Neustále objevujeme žánry i témata, jsme svým způsobem amatéři, kteří vždycky zabrousí do úplně nových věcí. Za jistý mezník by se možná dalo označit první uvedení naší inscenace v zahraničí nebo přesun na větší scény.
Martin: Na druhou stranu jsme ale rádi, že vedle velkých kusů pořád ještě produkujeme i malé věci, jako bylo třeba představení Bouře. Občas se vracíme k úplnému základu, kdy si všechnu práci musíme udělat sami. Lukáš zametá jeviště, stavíme scénu... Tato představení nikdy nebudou divácky extra naplněná, nás ale výjimečným způsobem umělecky i lidsky posouvají.
SKUTR
|
Lidovky.cz: Multižánrovost je vaší doménou, je nějaký žánr, do kterého byste nešli?
Lukáš: Asi do politické satiry. Přestože se pohybujeme napříč žánry, v každém tématu nahlížíme do vnitřního světa lidí, autora nebo daného díla. Moc nás nezajímají reálie, na kterých by politická satira měla stát. Obdivuju tvůrce, kteří dokáží udělat dobrou politickou satiru, já bych to asi nedokázal.
Martin: Mě třeba vnitřní svět pana prezidenta Zemana ani nezajímá. To se spíš podívám do nitra obyčejnějších lidí s daleko bohatší imaginací.
Lidovky.cz: A co vnitřní svět Williama Shakespeara, do kterého jste teď byli zahloubáni?
Martin: Je těžké mluvit o vnitřním světu Shakespeara. Důležitější je, jak ho znovu převyprávět. V Romeu a Julii není jediná scéna, která by jakoukoli generací v kterékoli době zůstala nepochopena. Je jedno, jak to tehdy Shakespeare vymyslel, zásadní je, jak ty věci teď cítíme my. S Lukášem to nejraději představujeme skrze herce, skrze to, jak oni vidí Romea a Julii. Zároveň jsme se s panem profesorem Hilským (překladatel Shakespeara pozn. red.) shodli na tom, že verš by měl být na divadle předveden fyzicky. Že to není jenom slovo, které teče, ale že by se mělo projevit také tělesně.
Lukáš: Asi před osmi lety jsem před režisérkou Lucií Bělohradskou řekl, že Shakespeara nikdy dělat nebudeme, protože je spousta zajímavých témat ze současnosti. Odvětila mi, ať teda jdu a rovnou zbourám katedrálu. Zpětně jí dávám zapravdu, Shakespeare bude aktuální i pro iks dalších generací.
Pro mě je jako autor jedinečný v obrazivosti a užívání jazyka. Pevné situace se stále se opakujícími motivy lásky, nenávisti a vztahů mezi lidmi Shakespeare převyprávěl tak, že nás jeho díla dodnes zajímají. Přestože víme, jak dopadnou.
Tereza Voříšková: Na romantickém výletě ve Veroně jsme se s přítelem pohádali |
Lidovky.cz: Některých změn ale hra Romeo a Julie ve vašem podání doznala. Proč jste nezakomponovali do představení balkon?
Martin: Balkon není hlavně z provozních důvodů daných prostorem Hradu. V balkonové scéně jde o to, že Romeo se chce dostat k Julii a dokázat, že ji miluje. Zatímco kolem hrozí nebezpečí, že přijde o život. Propast, kterou musí překonat, je základem scény. Situačně ale není nutné balkon do inscenace zakomponovat.
Lukáš: Ještě je tam jeden verš, ve kterém je patrný vertikální pohled Romea na Julii. Její oči v něm přirovnává ke hvězdám. S tím jsme se museli vyrovnat, jinak je ale balkon podle nás hlavně stereotypní návyk. Moje dvě malé neteře znají Romea a Julii jako americký film s Leonardem DiCapriem. V něm se odehrává balkonová scéna u bazénu, takže až se přijdou na Hrad podívat, nebudou zklamané kvůli balkonu, ale protože bude chybět bazén.
Režisérské duo SKUTR Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka.
Lidovky.cz: Pan překladatel Martin Hilský vás pochválil, že máte pro uchopení Shakespearova díla neobyčejný smysl. Co na to říkáte?
Lukáš: Pan Hilský je na nás moc hodný. Rozhodně se z nás za dvě zkušenosti nestali odborníci přes Shakespeara.
Martin: K Shakespearovi jsme trošku necitliví. Určité jeho zákonitosti nectíme, například blankvers. Patříme k režisérům, pro které je důležitější situace a význam toho, o čem se mluví, místo dodržení formy a zvukovosti verše. Vždycky to bude na diskusi, víme ale, že tohle Shakespearovi bereme.
Lidovky.cz: Jak probíhal výběr herců pro letošní premiéru Letních shakespearovských slavností?
Lukáš: Všechny herce jsme si sami vybrali, u tohoto projektu je výhodou, že režisér není limitován pevným souborem. Vyzobávali jsme si herce z různých divadel, jak se nám líbili. Obsazení jsme zároveň museli sestavit tak, aby i herci respektovali sami sebe a dokázali jeden druhého inspirovat.
Martin: Aby i nejmenší role byla obsazená hercem, kterého i při pouhých třech větách budou všichni ostatní sledovat a bude je to bavit. Jenom takhle je možné, aby se čtyřicet repríz, které bude Romeo a Julie mít, nerozpadlo. Vždycky je to risk, s tím do toho ale člověk jde.
Lidovky.cz: Na začátku jste říkali, že se těšíte na letní odpočinek, brzy vás ale čeká příprava nové inscenace pro srpnový festival Letní Letná...
Martin: To je právě to, zas tak moc si neodpočineme. Čeká nás asi týdenní intenzivní pauza, potom se začneme věnovat novému cirkusu.
Lukáš: Projekt pro Letní Letnou se jmenuje Handbag. Po něm budeme zkraje nové sezóny dělat představení Vojcek pro plzeňské divadlo J. K. Tyla. Na začátku příštího roku nás čeká ještě práce pro hradecké Klicperovo divadlo.
Lidovky.cz: Umíte říkat ne?
Lukáš: Myslím, že umíme. Že bereme hodně zakázek, souvisí s tím, že jsme na volné noze. Každý, kdo se v tomto oboru pohybuje, vám potvrdí, že jsou to neustále se střídající vlny. Chvíli nabídky jsou, potom bývá období útlumu. Z tohoto hlediska se ne říká těžko, navíc si u spousty nabídek říkáme, že je škoda nevyužít zajímavou příležitost. Například když jsme pro festivalu Struny podzimu dělali divadelní představení s orchestrem nebo s Baletem Národního divadla přehlídku oblečení pro olympiádu do Soči.
