Komunistické Československo opustila z jednoduchého důvodu: Chtěla se prosadit v tenisu a nehodlala neustále čekat, jestli ji funkcionáři na ten který turnaj pustí, či nikoliv. Ale toužila také po svobodě. Chtěla si rozhodovat o životě podle svého.
Když se k onomu závažnému kroku odhodlala, bylo jí pouhých 19 let. Navzdory svému mládí zvládla tuhle zásadní změnu velmi dobře.
Svoboda je jako umění
Narodila se v Řevnicích u romantické Berounky a v rodném listě měla napsáno Martina Šubertová. Když jí byly tři roky, rodiče se rozvedli. Matka Jana si později vzala Miroslava Navrátila, který se také stal prvním tenisovým trenérem malé Martiny. Ta po něm v šesti letech dostala i příjmení, pod nímž ji dnes zná celý sportovní svět.
  |
Když opouštěla republiku, měla na kontě první profesionální titul ve dvouhře z turnaje v Orlandu. Právě v onom – pro ni tak zásadním – roce 1975 si ale zahrála i dvě grandslamová finále. Po dalším velkém turnaji – US Open v New Yorku – požádala o americké občanství a za měsíc už držela v ruce zelenou kartu.
POHNUTÉ OSUDY: Jeden velký nepřítomný Milan Kundera. V Česku nejméně známý světový spisovatel |
Od té doby se často vracela k pocitům svobody, které v Americe vnímala a prožívala. „Svoboda je sice pojem, ale jen těžko se definuje,“ uvažovala v polovině devadesátých let. „Je to něco jako umění, poznáte ho, když ho vidíte. Líbí se vám, ale nejste si tak úplně jisti, jestli to skutečně je umění. U svobody si taky nemusíte být úplně jisti, jestli ji máte, ale rozhodně poznáte, když už svobodní nejste. Za mého mládí v Československu naše rodina rozhodně věděla, že svobodu nemáme.“
Na vlastní kůži to měla po emigraci Martiny poznat její sestra.
Když chtěla vycestovat do zahraničí, musela nejprve získat povolení ze školy. Jenže to bylo takřka vyloučené, protože děkan Martinu nenáviděl.
Chtěla dál hrát tenis ve svém klubu... Vyhodili ji.
POHNUTÉ OSUDY: Čistá duše Vladimír Pucholt. Ze starce na chmelu vynikajícím pediatrem |
„Tehdy nebyl v Československu ani tak důležitý talent, známky ve škole či píle, ale především kádrový profil,“ vzpomínala Martina Navrátilová, aby od napohled jednoduché úvahy přešla k mnohem sofistikovanější.
„Zjistila jsem také, že s omezením svobody jde ruku v ruce omezená zodpovědnost. V zásadě děláte jen to, co smíte. Když jsem se přestěhovala do Ameriky, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, ale také jsem se už nemohla na nic vymlouvat, když se mi něco nepovedlo. Odpovědnost za správné rozhodování padala čistě na moje bedra.“
Emotivní návrat na Štvanici
Výčet úspěchů Martiny Navrátilové je takřka nekonečný. Takže alespoň ty nejvýznamnější. V letech 1978–87 vévodila světovému žebříčku 322 týdnů. Vyhrála 59 grandslamových turnajů, 18 dvouher, 31 ženských a 10 smíšených čtyřher. Mezi všemi tenisty světové historie drží absolutní rekord v počtu vyhraných turnajů – bylo jich 167 ve dvouhře a 177 ve čtyřhře.
Billie Jean Kingová, další legenda světového tenisu, která s Martinou svého času soupeřila, ale také nastupovala ve čtyřhře, o ní prohlásila: „Martina je nejlepší tenistkou, která kdy na této planetě žila.“
Na rozdíl od Ivana Lendla si podmanila i posvátný Wimbledon – v ženské dvouhře si z odtud přivezla devět titulů.
POHNUTÉ OSUDY: Protihráč mu bruslí podřízl krk. Malarchuk pak přežil i kulku v hlavě |
Jeden z nejemotivnějších zážitků její kariéry přišel v roce 1986, kdy s americkým družstvem přicestovala do Prahykutkání Fed Cupu. Její přílet zalarmoval nejrůznější špicly, ale také politiky.
Individuální rozhovory byly všem českým médiím zakázané, šéfredaktoři dostali přesné instrukce, na co se mají redaktoři na oficiální tiskové konferenci ptát.
Jenže když Američanky napochodovaly na štvanickou antuku k úvodnímu představení, tisíce lidí na doslova napěchovaných tribunách povstaly a svojí Martině připravily neskutečné ovace. Byť se dlouhých jedenáct let nemohla do své vlasti podívat, diváci jí dali najevo, že na ni nezapomněli, že ji pořád berou za svou.
Tehdejší premiér komunistické vlády Lubomír Štrougal nevydržel a v šoku uprchl z vládní lože kamsi do útrob stadionu. Následovala ho většina dalších politiků.
A protože bývalo zvykem, že hráčky při podobném ceremoniálu pronášejí krátké společenské či spíše zdvořilostní proslovy, mikrofon se dostal i k Martině. Štvanice v tu chvíli zmlkla. O to víc bylo patrné, jak Martina hledá slova – a zároveň bojuje s dojetím.
Po chvíli pronesla památné věty: „Jsem nesmírně šťastná, že můžu být po čase opět doma, v Praze. A děkuji vám za krásné přijetí. Doufám zároveň, že nebude trvat dalších jedenáct let, než se sem k vám budu moci zase podívat.“
A rozplakala se.
POHNUTÉ OSUDY: Strašlivý náraz do zdi. Mrtvého krále formule 1 nebylo třeba jmenovat |
Dojemný okamžik jako by diváky ochromil. Ještě chvíli kurty překrývalo zvláštní ticho, ale pak se začala šířit bouře složená z potlesku, skandování, pískání, aplausu. Lidé na tribunách šíleli nadšením a Chris Evertová, kolegyně Navrátilové z amerického týmu, k sobě Martinu přivinula a utěšovala ji.
Mimochodem, právě Chris Evertová,sníž se Martina dlouho přetahovala o post světové jedničky, občas vzpomínala, jak si s Navrátilovou v roce 1973 poprvé zahrála. „Ježišmarjá, jak ta byla tlustá,“ bavila se. „Hlavou mi ale už tenkrát blesklo – až tahle tenistka jednou zhubne, tak s ní budeme mít všechny velký problém...“
Zhoubná nemoc
Martině Navrátilové nakonec stačilo počkat pouhé tři roky, než do Československa vstoupila svoboda. Od té doby přijíždí do své vlasti velmi často. Jako vyzrálá, vzdělaná a moudrá žena se občas vyjadřuje k problémům, které jí tu padají do očí. A celkem často se vrací i ke „svému“ tématu svobody a s ní spjaté zodpovědnosti.
„Být svobodný neznamená dělat si cokoli, co se člověku zamane,“ vysvětlovala svůj pohled v jednom z rozhovorů. „Když máte naprostou svobodu a s ní všechny příležitosti, které přináší, máte zároveň i zodpovědnost. K sobě samému, ale i k ostatním. Omezujete se už jen sami – omezuje vás jen míra vašeho talentu, vašich schopností, vaší vůle dělat každý den maximum, aniž vám někdo nakazuje. A ne že nesmíte dělat tohle kvůli tomu a tomu. Svoboda znamená možnost a příležitost.“
Julia Lemigovová a Martina Navrátilová
Emigraci, vypjaté finálové souboje na grandslamových turnajích i emotivní návrat domů po sametové revoluci, to vše Martina Navrátilová zvládla. V roce 2010 však přišla ještě těžší zkouška.
Lékaři jí diagnostikovali rakovinu prsu. Televizní stanice CNN s ní natočila půlhodinový dokument, který se jmenoval Martina, můj nejtěžší soupeř.
Film mapoval celou kariéru Navrátilové až po nález zhoubného nádoru. A dál, až do chvíle, kdy jí lékaři s definitivní platností oznámili: Martino, máte vyhráno!
Dnes je jí takřka 60 let, ale stále válí na veteránských turnajích (v poslední době většinou s Janou Novotnou). Spolukomentuje tenisové turnaje pro CNN a v roce 2014 se vdala, vzala si poslední sovětskou miss Julii Lemigovovou. A hlavně se co nejčastěji vrací domů do Řevnic, aby dohnala ty dlouhé roky, po které se do vlasti nemohla podívat.
