Dnes se říká, že nejdůležitější na porodu je prožitek ženy. Tak to podle mě ne, říká slavný porodník Doležal
Premium
Rozhovor
Praha -
Sám tvrdí, že měl obrovské životní štěstí, neboť mu byl dopřán hrozně dlouhý život. Většinu času přitom věnoval práci. „Když bych to řekl očima dnešní generace, tak jsem vlastně ze života nic neměl, protože jsem ho prosloužil,“ řekl LN profesor Antonín Doležal.
Antonín Doležal (90)- jeden z nejvýznačnějších českých porodníků
- darwinista a vulgární materialista
- majitel medaile Za zásluhy, kterou obdržel letos 28. října
- publikoval přes 130 vědeckých prací o těhotenství a porodu
- autor knih (Ne)pikantní jazykověda, Zakázaná slova, Lékařský slang a úsloví, Pierre de la Ravel, pařížský porodník
- v oblasti porodnictví a gynekologie působí jako soudní znalec
|
LN: Jste význačný český lékař, ale také autor celé řady knih. O čem jste psal především?
Řekněme to jako v Prodané nevěstě: Nuž hola, tedy začněme. Napsal jsem ledacos. Především vědecké monografie, první o samovolném předčasném ukončení těhotenství, pak jsem se dvěma kolegyněmi vydal anglicky psanou monografii o fylogenetických problémech v lidské reprodukci.
LN: Co to znamená?
Znamená to v podstatě historický pohled na to, jak se vyvíjela lidská reprodukce. Pak jsem napsal knihu o porodnických operacích, protože jsem z generace, která je všechny ještě uměla.
LN: Psal jste ale nejen odborné knihy, že?
Psal jsem o lékařském slangu, o zakázaných, tedy vulgárních slovech a pak jsem dělal anatomický slovník synonym. To byly vlastně práce na okraji filologie. No a pak jsem měl ještě takové úlety. Napsal jsem román, který se zabývá vznikem vědeckého porodnictví a Francouzskou revolucí. Protože to byly souběžné děje.
LN: Zajímáte se tedy o dějiny?
Historii miluji. Nejvíc, co mě zaujalo ze staré historie, byla právě Francouzská revoluce. A pak se člověk neubránil srovnání Francouzské revoluce s Říjnovou revolucí. Víte, kolik bylo za Francouzské revoluce popraveno porodních bab?
LN: Nevím.
No stejně jako popravených kuchařů.
LN: Takže kolik?
Ani jedna.
LN: Jak se vám psal jako vědci fiktivní román?
Dělal jsem to tak, že jsem si vlastně skoro nic nemusel vymýšlet. Šel jsem do pramenů a z nich to stačilo opisovat. Skutečné věci, které se opravdu udály, jsou mnohem zajímavější, než co si tak lidé vymýšlejí.
LN: A to jste zvládl při práci?
Na to jsem dostal ve Francii stipendium, takže jsem měl možnost tam studovat v knihovně, kde jsem viděl opravdové historické perly medicíny. Tenkrát léčili hlavně svrab, průjmy, pohlavní choroby a zranění. Našel jsem tam i texty podepsané Robespierrem a Saint-Justem. Kdo dělá dějiny, uvědomí si, jaké jsem měl štěstí.
LN: Napsal jste ještě něco dalšího?
To jsme si s přáteli vykládali různé lechtivé historky, které se týkaly intimního života, tak jsem to sepsal. Je to sto příběhů nazvaných Lékařský dekameron. Jsou v tom příběhy ze starého režimu, většinou o tom, co jsem sám slyšel, a pokud jsem to sám zažil, uvádím se tam. A pak jsem napsal autobiografii, tedy vzpomínky, kde se snažím dívat na popisované události tehdejšíma očima. Tedy jak se mi to tehdy jevilo.
LN: A co chystáte teď?
Rád bych, aby lékařská společnost sepsala Curiosa Medicinae Bohemicae, tedy kuriozity české medicíny. Třeba slepýš v močovém měchýři, pád a přežití jugoslávské letušky z výšky 10 kilometrů, vytvoření umělé pochvy při souloži. Mám na to materiálů plno, třeba případy sebepoškozování ve věznici na Pankráci. Mám rentgenové snímky člověka, který si zastrčil celý hovnopuc do konečníku. Nebo třeba proč si lidé chodící k pitvám brali svíčky. No aby to nesmrdělo. Víte, to lidské, to není vždycky jenom to ušlechtilé.
LN: Jste velký pamětník, na co vzpomínáte především?
Měl jsem obrovské životní štěstí hlavně v tom, že mi byl dopřán hrozně dlouhý život. Pamatuji si věci, které jsou tak 80 let staré. A jako mladý jsem se setkával s lidmi, kteří byli stejně staří, jako jsem já teď. Takže jsem slyšel mluvit přímého účastníka bitvy u Sadové, dneska tomu říkají bitva u Hradce, v roce 1866.
LN: Čemu jste se věnoval v životě nejvíce?
Život jsem měl bohatý na události, ale když bych to řekl očima dnešní generace, tak jsem vlastně ze života nic neměl, protože jsem ho prosloužil. Furt jsem sloužil, a to jsme to neměli nejdřív ani placené a potom dost mizerně. Platy lékařů byly jistě menší než platy horníků. Jenže my jsme sloužili rádi, každý se snažil co nejvíc toho umět, bavilo nás to a finanční stránka šla úplně stranou.
LN: Kromě porodnictví, které další obory nebo jaká témata vás vlastně zaujaly?
Hypnóza. Tehdy byl nedostatek farmakologických zklidňujících prostředků a já jsem zaváděl hypnózu. Přednášel jsem o ní desítky let. Spoluzakládal jsem také s docentkou Svatavou Tittelbachovou nový obor antropologie mateřství. To znamená somatické změny během těhotenství a po něm. Antropologii si dnes přisuzuje kdekdo, slýchám třeba o antropologii náboženství, což pokládám za naprostý nesmysl, protože neexistuje zoologie náboženství. Nemusím přece mluvit o kulturní antropologii, to je prostě kultura, vždyť opice kulturu nemají. Každý si tam dnes přihnojí antropologii, aby to vypadalo těžší a lepší. Z mého hlediska je pojem antropologie přírodovědecký. Je vám tedy asi jasné, že jsem darwinista a stoupenec materialismu.
LN: Myslíte snad dialektický materialismus?
To ne, i za starého režimu mi vytýkali, že jsem stoupenec vulgárního materialismu, a k tomu jsem se i hlásil. Nemám rád spekulace a vymýšlení umělých protikladů nějakou dialektikou. To znamená, že jsem stoupencem základny, i když ji nemám za průsečík společensko-ekonomické formace, protože to už je pro mě nadstavba. Základnu mám v biologickém genotypu a fenotypu člověka.
LN: Co to znamená?
Člověk má nějaké biologické vlastnosti, ze kterých nemůže vyskočit, a ty umožňují všechno ostatní. A tvářit se, že všechno ušlechtilé vzniká jenom v nadstavbě, je nesmysl. Člověk je vybaven už vrozenými reakcemi, obživnými, sebezáchovnými a reprodukčními. No a Pavlov k tomu přidal, na to se dneska zapomíná, reflex svobody. Když dáte zvíře do bedýnky, snaží se vyskočit. Když ho svazujete, snaží se pout zbavit. A tento reflex svobody samozřejmě existuje i u lidí. U lidí navíc existuje shoda na sociogenezi, tedy že sdružování lidí je správné. Ale není dodnes vyřešené, kdo má mít hegemonii ve společnosti.
LN: Myslíte tedy, že není shoda v tom, kdo by měl vládnout?
U našich příbuzných paviánů – a lidé se vyvinuli z primátů, takže sociogenezi si nevymýšleli – vládne nejsilnější samec. A v lidské společnosti není podle mě zatím žádný model, který by lidem pasoval. Lidská variabilita je taková, že asi není ani možné, aby nastala společenská shoda. Svár je tak nezbytný, mezi vysokými a mrňavými, zdravými a nemocnými, chytrými a hloupými a bohatými a chudými.
LN: Skutečně není žádná?
Přemýšlel jsem, a to vám říkám jako člověk nad hrobem, jestli se vůbec nějaká lidská formace, která hlásala humanismus, povedla. Když vezmu křesťany, u katolíků se to rozhodně nepovedlo, u protestantů taky ne. U muslimů to myslím taky neběží. Nevím, jestli židé jsou spokojeni, ale asi je tam také o čem přemýšlet. Pak máme sociální demokraty, komunisty, národní demokraty a národní socialisty. Kam se ale podívám, všude se to nakonec zkorumpovalo. Je ale jediná organizace, která tady je od 19. století a která je úžasná. To jsou dobrovolní hasiči.
LN: Vážně?
To není směšné, ti jsou úžasní. Uvědomte si, co všechno dělají pro mládež, plesy, výlovy rybníků. Když lidem teče do bot, jdou odklízet, a zadarmo. Nemluví sice zrovna vybraně a bez vulgarismů, ale jsou to úžasní lidé. A proč to tam trvá? Protože jsou pořád spjatí s podstatou. Furt tam teče do bot, a když teče do bot, lidé se dají dohromady. Když bylo Pražské povstání, lidé se dali dohromady a naprosto všichni stavěli barikády a snažili se svrhnout Němce. Pak když je svrhli, už šel každý jinudy.
LN: Nevidíte žádný ideál?
Myslím si, že to, jak se má vládnout, je nevyřešené. Furt se budou lidé dohadovat, kdo má mít jakou pravomoc. Masaryk třeba říkal, že prezident je pozůstatek monarchie, ale pak se tak sám nechoval, jako že by byl pozůstatek. Velmi aktivně do politiky zasahoval – a neříkám, že špatně.
LN: Jak se díváte na vývoj v porodnictví?
V mém oboru nastala už během mého života revoluce. V tom, že byly zavedeny metody objektivního sledování porodu. Že víme, co se s rodičkou děje a jaký je stav plodu. Obecně lze tedy říci, že ústavní porodnictví se zvedlo nahoru. Velkou zásluhu na přežívání nedonošených dětí ovšem nemají porodníci, ale pediatři. Říkám jim z legrace mikropediatři, což není posměšné, oni si říkají neonatologové. Ti mají moji obrovskou úctu.
LN: Co říkáte na nové trendy, které mění náš vztah k porodům?
Dnes se říká, že nejdůležitější na porodu je to, co žena prožívá. No tak podle mě ne. Nejdůležitější na porodu je, aby paní a dítě byly v pořádku. To je pro celý jejich budoucí život. A jestli občas přitom zaskřípe zubama, tak je to blbé a snažíme se, aby to nebylo, ale není to podstatné. Takže jsem odpůrce porodů v domácnosti, které jsou sdělovacími prostředky fedrované.
LN: Proč myslíte, že je média fedrují?
Protože v nich jsou namnoze lidé s polovičním vzděláním, kteří hledají sobě podobné. I největšího atomového vědce, když vysvětluje nějaký fyzikální proces, může kdykoli hlupák dostat tím, že se ho zeptá: A není to úplně jinak? Protože vědec, když je poctivý, řekne, že by to mohlo být i jinak. Sdělovací prostředky nesdělují, zda podávají informaci, která pochází od pana profesora a doktora věd, nebo zda to počíná od Venci z Kročehlav. Demokraticky se tituly zruší a tím jsou si redaktoři rovni s akademicky vzdělaným člověkem.
LN: Myslíte, že úroveň vzdělání poklesla?
Můj primář na tuberkulóze, kde jsem také působil, byl židovský lékař, nějaký Neumann, který byl za války v Anglii, ohromně moudrý člověk. Vždycky říkal: Varujme se před nedostudovanými lidmi. Když je někdo nevzdělaný, tak to nevadí. Ale polovzdělaný nebo nedovzdělaný, z toho je třeba mít velkou obavu.
LN: Myslíte třeba Mikuláše Mináře z iniciativy Milion chvilek pro demokracii?
Čím jsem starší, tím víc vidím, jak lidé, kteří přeruší nějaké studium a pak se pustí do něčeho jiného, jsou dostatečně inteligentní na to, aby poznali, co nejde a kde je chyba, ale zdaleka nevědí, jak chybu napravit. Jim ale stačí to jenom rozšťourat. To je systém, který nenávidím. Ale to tam prosím vás nepište, nebo vám nebudou kupovat noviny.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
