Rusko se bude snažit říct poslední slovo. Klidně mimo diplomacii, říká bezpečnostní analytik
Premium
Rozhovor
Zákaz zaměstnávání místních pracovníků postihl 91 lidí, a tak ochromil nejen českou ambasádu v Rusku, ale i Český dům, klíčovém zázemí pro naše byznysmeny v Moskvě, říká bývalý náměstek ministra zahraničí a bývalý velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar. A nepochybuje, že celé krize neskončila – Rusové se budou snažit mít poslední slovo. Přesto odmítá mluvit o státním terorismu. „Rusové provedli nepřátelský akt, útok na stát, sabotáž, prostě zcela nepřijatelný akt agrese a porušení suverenity. Ale se slovy jako terorismus bychom měli být opatrní,“ říká vystudovaný „counterterorista“ Tomáš Pojar.
Lidovky.cz: Co se stalo v posledních 24 hodinách? Ještě ve čtvrtek v poledne Rusko opakovalo svou dlouholetou mantru „na jakoukoli akci odpovíme rychle, drtivě a asymetricky“, a najednou akceptovali náš požadavek na paritu v počtu členů ambasády.
Možná počítali s tím, že budeme i nadále vyhošťovat. My jsme však nikoho dalšího konkrétního nevyhostili, ale použili jsme článek 11 Vídeňské úmluvy, což se dá asi opravdu těžko neakceptovat. Je to základní dokument, na kterém je postavena mezinárodní diplomacie. Nejsem si však jistý, že to celé tímto skončilo. Rusko se bude snažit říci poslední slovo, klidně mimo diplomacii. Již teď nám také zrušili možnost zaměstnávat místní síly, což se týká téměř stovky lidí a prakticky to likviduje provoz Českého domu v Moskvě.
Lidovky.cz: Jak by mohla vypadat ona asymetrická reakce kromě paralyzování Českého domu?
Rusové jsou v tomto smyslu kreativní, nepodceňoval bych je. Těžko však říct. V minulosti by jistě sáhli po ropě a plynu, tam nám teď ale prakticky škodit nemůžou. Z výstavby jaderných bloků se sami úspěšně vyšachovali a toho samého mohou docílit i s ohledem na dodávky jaderného paliva, byť v Dukovanech je to složitější než v Temelíně. S kybernetickými útoky by si měli počkat, aktuálně by to bylo příliš do očí bijící, byť jeden nikdy neví.
Lidovky.cz: A s ohledem na byznys a export?
Mohou házet klacky pod nohy jednotlivým českým firmám působícím na ruském trhu, zejména těm, co tam vyvážejí. Ale z makroekonomického hlediska je to pro českou ekonomiku takřka nepodstatné. Navíc firmy, které jsou na ruském trhu závislé, zároveň obvykle ve prospěch Ruska v Česku silně lobbují. Mimochodem, zcela legitimně. Jejich likvidace by však zákonitě vedla k dalšímu oslabení zastánců úzkých česko-ruských vztahů.
Lidovky.cz: Naši spojenci zatím reagují pomalu, ale dost jednohlasně. Jste zatím spokojený s reakcí NATO, EU a jednotlivých zemí?
Na to je potřeba se podívat vždycky s odstupem. První reakce byly jednotné a solidární, uvidíme, kdo a co udělá konkrétně. To bude chvíli trvat.
TOMÁŠ POJARDiplomat a bezpečnostní analytik vystudoval politologii na FSV UK a International Institute For Counter-Terrorism v Izraeli. Od roku 1997 působil jako ředitel humanitární organizace Člověk v tísni, v roce 2005 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde v letech 2006 až 2010 působil ve funkci prvního náměstka. Následně se stal na čtyři roky velvyslancem v Izraeli. Od té doby zastává funkci prorektora v CEVRO Institutu. |
Lidovky.cz: Prezident Miloš Zeman zatím mlčí. Je to maximum možného, co od něj můžeme čekat, nebo je jeho mlčení ostuda?
Mlčení hlavy státu je v takové situaci vskutku neobvyklé, ale slyšel jsem, že veškeré kroky skutečně odsouhlasil. Zásadní bude, co prohlásí. Na to všichni čekají, Rusové v první řadě. Podle toho rozehrají další dějství této partie. Čím víc promluví v souladu s vládou, tím dřív se situace uklidní. Otevře-li možnost Kremlu rozehrát hru po vzoru rozděl a panuj, bude to vše delší.
Lidovky.cz: Zažil jste někdy něco podobného jako Vrbětice?
Ne. Ani ve smyslu té sabotáže, ani ve faktu, že to možná celé skutečně skončí v obou vlnách odjezdem mnoha desítek pracovníků ruské ambasády, což s rodinnými příslušníky dělá nějaké tři stovky lidí. Naprosto ojedinělá událost.
Lidovky.cz: Premiér jeden den prohlásí, že šlo o útok na zboží bulharského obchodníka, opozice a média jsou plná slov o státním terorismu. Co se stalo? Jak to pojmově uchopit?
Nepřátelský akt, útok na stát, sabotáž. Stalo se to na území českého státu, dokonce v objektu ministerstva obrany, je to prostě zcela nepřijatelný akt agrese a porušení suverenity. Výraz „útok na zboží“ je pro mne výrok z kategorie „motýle“, to je zcela nesmyslná formulace, ale to si uvědomil i premiér. Stejně tak ale nešlo o státní terorismus. Já jsem velmi opatrný v používání, nadužívání či zneužívání slov jako terorismus, genocida, holocaust – znevažujeme tím skutečnou genocidu či šoa a rozostřujeme problematiku terorismu.
Lidovky.cz: Terorismus to tedy nebyl?
Já bych pojem terorismus opravdu nepoužil. Žádná univerzálně platná definice sice neexistuje, ale za terorismus lze obecně považovat použití násilí proti civilistům, které sleduje naplnění politických nebo ideologických cílů.
A ačkoli se můžeme bavit o tom, zda tady nějaké zahraničně-politické cíle byly, a i když zahynuli dva zcela nevinní občané, tak z mého pohledu to definici terorismu nenaplňuje. Zabití těch dvou lidí prostě nebylo cílem, což nic nemění na tom, že se samozřejmě jednalo o zločin. A pokud to nebyl terorismus, tak to nemohl být ani státní terorismus.
Lidovky.cz: Není akce ve Vrběticích nakonec ještě nebezpečnější než pokus o vraždu Sergeje Skripala? Přece jen likvidace přeběhlého špiona je něco jiného než pokus o vraždu občana EU na území jiného státu EU, nota bene v muničním skladu.
Nevím, jestli cílem bylo zabití onoho bulharského obchodníka. Předpokládám, že se detaily budeme postupně dozvídat, celkový obrázek zatím však neznáme. Ale samozřejmě že útok na muniční sklad v sobě skrývá neskonale větší riziko obětí než pokus o vraždu jednoho člověka. To, co tato ruská skupina dělala u nás, v Bulharsku, v Británii či v Černé Hoře, jsou každopádně zcela zavrženíhodné a nebezpečné činy, na něž je nutné adekvátně reagovat.
Lidovky.cz: Co to znamená adekvátní kroky? Bombardovat Donbas asi nebudeme.
V první řadě to znamená pamatovat si to, mít Rusko přečtené a vědět, co dělá, jak se k nám chová a čeho všeho je schopno. A podle toho se zařizovat v naší bezpečnostní, zahraniční, energetické i obchodní politice. To je zcela zásadní a dlouhodobý úkol.
V krátkodobém horizontu jsme se rozhodli narovnat asymetrii v diplomatickém zastoupení. Přebujelá ruská ambasáda v Praze doteď hrála podle všeho roli, která dost zásadně překračuje hranice České republiky. Lidé, kteří tady jsou a pracují pro ruské tajné služby, se soustředí minimálně na celý region střední Evropy včetně Německa. Takže pokud se nám podaří alespoň částečně ochromit schopnosti této agenturní sítě, bude to jenom dobře. A ve svém konečném důsledku to dekontaminuje a zlepší vzájemné česko-ruské vztahy.
A pochopitelně musíme spolupracovat s našimi spojenci, posílit tyto vazby a myslet skutečně dlouhodobě. Podnikat jakoukoli vojenskou akci je samozřejmě absolutní nesmysl, to ale nikoho nenapadlo.
Lidovky.cz: Byl jste náměstkem čtyř ministrů zahraničí, dlouhé roky dokonce náměstkem prvním. Sloužil jste i pod Alexandrem Vondrou a Karlem Schwarzenbergem, kteří žádnými iluzemi o ruských imperiálních ambicích nikdy netrpěli. Proč se za tu dobu situace neřešila?
Především proto, že Rusové jakákoli jednání odmítali. Chcete-li v diplomacii něco změnit, musíte se obvykle s partnerem domluvit, a to Rusko zcela kategoricky vylučovalo. Říkalo: „Jestli se do něčeho pustíte, rozpoutáte diplomatickou válku.“ A do takové války se nikomu jít pochopitelně nechtělo, nebyla by pro to podpora doma ani pochopení v zahraničí. Nebyla prostě vůle ani příležitost. Pro takovou akci potřebujete jednoznačnou shodu nejen v trojúhelníku prezident – premiér – ministr zahraničí, ale i na úrovni vláda – opozice.
Rusko v tomto ohledu hraje velmi tvrdou a velmi agresivní hru, nejen s námi. To se týká mnoha dalších zemí různé velikosti, počínaje Spojenými státy a konče maličkými zeměmi, jako je třeba Černá Hora. Tohle je prostě jejich modus operandi – naopak my silově hrát neumíme. Vrbětickou akcí nám však nedali jinou možnost než konat. A bylo to tak průzračné, že to nebývale spojilo všechny aktéry a získalo podporu veřejnosti.
Lidovky.cz: Kde se stala v minulosti chyba?
My jsme v devadesátých letech velkoryse a naivně akceptovali, aby ohromná ambasáda Sovětského svazu přešla samovolně na Rusko, a pak už s tím nešlo nic moc dělat. Ne všechny země to takto udělaly, u nás však Rusko zdědilo sovětskou kapacitu a nikdy ji neopustilo.
Lidovky.cz: Rusové vyhodili, nejspíše neúmyslně, do vzduchu náš muniční sklad. Zabili přitom dva civilisty. My jsme v reakci vyhostili 18 diplomatů, oni nám dvacet a ještě zakázali nabírat místní zaměstnance, čímž ochromili naši ambasádu. Takže Rusové podniknou diverzní akci na našem území a místo omluvy a zaplacení škody ještě šponují odvetu daleko daleko za hranu, kam jsme přikročili my. To není čurání na polobotky, ale přímo do obličeje, ne?
Ale to přece dělá Rusko úplně běžně! Taková je v principu jeho politika, takto se chová v mezinárodních vztazích a velmi často mu to vychází. A chovají se tak úplně ke všem, nejen vůči nám. Zároveň jsou mistři v zapírání. Já jsem s nimi jednal v Moskvě nebo v Praze mnohokrát. A bylo fascinující, jak jsou schopni bez uzardění tvrdit pravý opak toho, co jsme viděli na vlastní oči.
Lidovky.cz: Vypovězení 20 lidí z jejich strany nakonec povede k dalšímu výraznému omezení fungování obou ambasád. Proč to nechají dojít tak daleko?
Oni to asi neumí jinak, neumí jít na kompromis s někým menším. Vypovězením 20 našich lidí dali jasně najevo, že chtějí situaci dále eskalovat, nikoli uklidnit. Naši ambasádu tím naprosto paralyzovali. Museli jsme reagovat, trváním na paritě už nebylo co ztratit. Rusové si prostě neuměli představit, že by jim Česká republika, kde vládnou Miloš Zeman s Andrejem Babišem a sociálními demokraty s podporou komunistů, vypovídala desítky diplomatů. Buďme k nim však spravedliví, ani mě by to v životě nenapadlo.
Lidovky.cz: Vláda je kritizována za to, že dala na odchod dalším příliš mnoho času.
To se asi stalo z několika důvodů. Jednak to bylo míněno jako vstřícné a hlavně humanitární gesto. Znovu opakuji, Prahu bude muset ještě opustit včetně rodinných příslušníků nejméně dalších 200 lidí. A zároveň má Rusko čas na to přijít třeba s návrhem, že se od nás může deset diplomatů vrátit, tím pádem nemusí všichni odsud odjíždět. Pro nás je teď důležité držet onen princip parity a čekat, s čím ruská strana přijde. Pokud přijdou s rozumným návrhem, lze zajisté o celé situaci jednat. Budeme-li však my mít ochromenou ambasádu v Moskvě, není důvod, proč by mělo mít Rusko funkční ambasádu v Praze.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
