Daniel Levy, předseda Spurs, zaměstnal portugalského trenéra v listopadu 2019. Viděl v něm spasitele, který dokáže nakazit zbytek klubu vítěznou mentalitou. Nepovedlo se. Zatímco předchozích šest angažmá opouštěl Mourinho alespoň s jednou trofejí, ze severu Londýna odešel s prázdnou.
Co přesně se pokazilo? Téměř všechno.
Přitom ještě na podzim se Tottenham objevil na čele tabulky Premier League. Jeden z nejúspěšnějších koučů současnosti působil uvolněně. Při rozhovorech vtipkoval, před zápasem Evropské ligy v Makedonii se podivoval nad rozměry branky a úsměvně spekuloval, zda na stará kolena nevyrostl.
  |
Postupem času se ale jeho pohoda začala bortit. Ukázalo se, že Spurs až příliš spoléhají na výkony Harryho Kanea. Kapitán anglické reprezentace dokáže sám rozhodovat zápasy, v této sezoně nastřílel jednatřicet branek a přidal šestnáct asistencí. Ale bez něj je Tottenham pouze průměrným týmem nejvyšší anglické soutěže. Pokud Kane v létě odejde, bude to velký problém. Ale kdo by mohl sedmadvacetiletého kanonýra vinit, že chce konečně dosáhnout pořádného týmového úspěchu, že?
Podle informací renomovaného webu The Athletic to byl právě on, kdo za Mourinhem stál až do konce. O ostatních hráčích lze tvrdit pravý opak. Zatímco pod Mauriciem Pochettinem hráli Spurs atraktivní fotbal, který hráče bavil a líbil se i nezaujatým fanouškům, v éře portugalského stratéga se na ně často nedalo koukat.
The Special One udělal z běhavého a aktivně napadajícího týmu s velkým ofenzivním potenciálem bandu ustrašenců, kteří jen čekali na to, co vymyslí soupeř. Tottenham zvládal začátky, dával první góly. Poté ale téměř pokaždé zařadil zpátečku, počínal si až příliš pasivně a inkasoval. Ze zápasů, ve kterých vedl, ztratil v tomto ročníku Premier League osmnáct bodů. Od začátku dubna neuhlídal příznivé skóre proti Newcastlu, Manchesteru United i Evertonu.
Těžko říct, jestli za tímto opakujícím se jevem stojí Mourinhův důraz na pověstnou taktiku „Park the bus“, nebo chatrná psychika hráčů. Je pravda, že osmapadesátiletý Portugalec je v poslední době nešetřil. V rozhovorech pro britská média na ně házel veškerou vinu za špatné výsledky. Stěžoval si, že kdyby dodržovali jeho pokyny, Spurs by si vedli lépe. Asi není překvapivé, že podobnými výroky si kabinu proti sobě poštval. Když se k výkonům svých svěřenců odmítl nadále veřejně vyjadřovat, už bylo pozdě.
Tvrdík ostře komentuje ukončenou Superligu. Byl to podraz, říká |
Opět se potvrdilo, že Mourinhovi v otázce přístupu k hráčům trochu ujel vlak. Současná doba už neprodukuje tolik vzorů maximální oddanosti trenérům, jakými byli Didier Drogba, Frank Lampard nebo Deco. Dnešní fotbalisté jsou jiní. Na sociálních sítích tráví skoro stejně času jako na hřišti. Od svých nadřízených potřebují individuální přístup a neustále ujišťování, že se s nimi počítá. Něco podobného zlomilo rodákovi ze Setúbalu vaz už při předchozím angažmá v Manchesteru United, kde jej nahradil Ole Gunnar Solskjaer.
„Kdysi jsem měl s Mourinhem skvělý vztah a každý to viděl. A další den najednou obrat. Netušil jsem proč. S Olem je to jiné. Hráče třeba nevybere do sestavy, ale neodstaví je, jako by neexistovali. Má k lidem bližší vztah, proto jeho metody fungují. V tom je rozdíl mezi ním a Josém,“ uvedl Paul Pogba, záložník Red Devils.
Kam půjde dál?
Ale nejde jen o komunikaci. Fotbal se zkrátka zrychluje. A Mourinho nestíhá. V éře Kloppa, Tuchela, Guardioly nebo Pochettina už jeho styl hry těžko najde u velkého klubu pořádné uplatnění.
Proto bude zajímavé sledovat, kam povedou další kroky dvojnásobného vítěze Ligy mistrů. Je velice pravděpodobné, že v Anglii už se neobjeví. Giganti v čele s Liverpoolem a Manchesterem City po něm nesáhnou, jeho renomé inkasovalo v posledních letech několik tvrdých ran. Zároveň si lze jen těžko představit, že by vyslyšel volání týmu ze středu tabulky Premier League.
Musíme změnit myšlení, už nehrajeme o záchranu, hecuje Souček spoluhráče |
Nabízí se angažmá na jihu Evropy, klidně doma v Portugalsku. Nebo štace u národního týmu, kterou si chtěl Mourinho vždy vyzkoušet. Kdyby za rok stál na lavičce jedné z reprezentací na světovém šampionátu v Kataru, vůbec bych se nedivil. Důkladně připravit mužstvo na krátkodobý turnaj, kde nerozhoduje atraktivita hry, ale nejúčelnější taktika, to by mohlo být něco pro něj.
Právě proto působí jeho předčasné loučení se severem Londýna poněkud zvláštně. Tottenham totiž v neděli hraje finále Ligového poháru proti Manchesteru City a může ukončit třináctiletý půst bez jediné trofeje. Spurs rozhodně nejsou favoritem, ale pod Mourinhovou taktovkou urvali ze čtyř utkání proti Guardiolově družině sedm bodů z dvanácti možných.
I když se jeho éra chýlí ke konci, jen stěží najdeme mezi fotbalovými trenéry někoho, kdo by dokázal nachystat tým na tento konkrétní duel tak precizně jako The Special One.
