Pochází ze slavné rodiny, která je silně spjata s úspěchy českého hokeje. O to těžší bylo jeho rozhodování. "Ale Kanada mě lákala víc. Už pro to, že jsem se tam narodil," říká 17letý útočník, jehož otcem je bývalý reprezentant František Musil.
O tomhle kroku uvažoval několik let, definitivní verdikt však padl před pár týdny. Pro české fanoušky může být svým způsobem nepochopitelný. Se svým talentem by měl v mládežnických výběrech téměř jisté místo, on však zvolil těžší cestu.
"Trošku mu radil syn Bobby. Říkal mu, že Kanada je Kanada. Nakonec se rozhodl sám. Je pracovitý po tátovi a po mně. Dal si před sebe velký cíl, což je úžasné," rozplývá se Holík.
V Kanadě je totiž obrovská hráčská základna a tím pádem i konkurence. Musil se však dokázal prosadit a vybojovat místo v týmu. Na čtyřdenním kempu, jehož se zúčastnilo 44 hráčů, zaujal trenéry natolik, že zůstal ve vítězné polovině nominovaných.
"Jeho táta tomu nevěřil, ale já jo," říká Holík hrdě. Jeho vnuka čeká pikantní premiéra: už v sobotu nastoupí v Břeclavi v přátelském utkání proti Čechům. Děda bude pochopitelně u toho. Od pondělí pak bude s kanadským výběrem bojovat na Memoriálu Ivana Hlinky.
Pro mladého Musila je to velký krok, který může určit další ráz jeho kariéry. Vždyť má za sebou teprve první rok v juniorské WHL, ve které se před 26 lety jako první Čech objevil Petr Nedvěd, jenž se kdysi také rozhodl reprezentovat Kanadu.
Musil podle všeho nebude žádný kanonýr, spíš bojovník a neústupný hokejista. Tomu také odpovídají jeho tělesné parametry (190 cm a 95 kg), které ho předuručují k podobnému stylu hry.
Potřebuje zlepšit střelbu
Je ideálním typem pro zámořský styl, dá se předpokládat, že příští rok uspěje na draftu a brzy se prosadí do NHL. Přestože je to hromotluk, už jako malého ho to táhlo dopředu. Ačkoli jeho starší bratr David, který byl mimochodem kapitánem české dvacítky, je stejně jako otec obránce.
"Ale já rád dávám góly, takže jsem útočník jako děda," usmívá se Musil, který si od Holíka nechává radit. Podobně jako on oplývá pracovitostí a touhou uspět. Svědčí o tom třeba následující slova, která částečně vysvětlují, proč se rozhodl pro Kanadu.
"Trénuje se tam jen třikrát týdně a pak má každý individuální plán. Člověk musí být víc samostatný, naučí se, jak se donutit k práci. Já třeba potřebuju zlepšit střelbu, tak chodím na střelecké kempy. V Česku se trénuje i sedmkrát týdně, jenže se vlastně na nic nesoustředíte."
