Má narůžovělou kombinézu, pod helmou upravené kudrliny a na startu mnohem raději vedle sebe chlapa. Klidně i polonahého svalovce, jako to předvedla letos vAssenu. „Přece vedle sebe nebudu mít vychrtlou slečinku sdeštníčkem jako všichni ostatní.“
Není divu – Ana Carrascová je jiná. Je to žena – tedy zatím spíše dospívající slečna – v jinak ryze mužském světě, jediná z 91 stálých účastníků MS. I proto, když za ní přijde novinář, už tuší, jaké otázky budou následovat, a hned říká: „Jsem tu jediná, a tak je normální, že na mě lidi nechápavě koukají a přijde jim to zvláštní.“
I přes veškerou genderovou korektnost to zvláštní je, jenže Carrascová snad ani nemohla být nikým jiným než motocyklovou jezdkyní, vždyť poprvé na minimotorce seděla ve třech letech. Pak se za doprovodu otce dopracovala přes španělské šampionáty až k tomu světovému. Sice zatím „jen“ do třídy Moto3, ona ale sní: „Mým cílem je MotoGP. Říkáte, že je to nemožné? Myslím, že není. Dnes jsem sice menší, ale za pár let mohu být fyzicky mnohem silnější,“ řekne.
Tu mou námitku neberte nikterak špatně, je jen logickým argumentem, že ukočírovat stroj MotoGP je docela fuška. Je naivní si myslet, že v motocyklovém sportu jde pouze o to, jakou mašinu máte pod sebou. Je to důležitý aspekt, ale velkou roli rovněž hraje, jakou máte fyzičku. I proto piloti tráví denně hodiny v posilovně či běháním.
„Fyzička by byla pro holky v Moto GP velký problém. Motorka váží 180 kilo, jde se hodně přes 300. Dlouho se brzdí, rychle akceleruje, což je fyzicky náročné. V Moto3 si na rovince odpočinete, v MotoGP je to nemožné. A to je hlavní překážka, aby některá holka v té nejsilnější třídě byla,“ říká Karel Abraham, sám pilot MotoGP.
Mimochodem – jedinou ženou, která kdy v královské třídě startovala (tehdy třída pětistovek), byla Gina Bovairdová ve Velké ceně Francie 1982, závod nedokončila.
Jakub Kornfeil, který s Carrascovou v Moto3 závodí, přidává příklad: „Když jsem ještě jezdil v mini bicích, tak mě porážela Andrea Toušková. Pak jsme přešli do stopětadvacítek a najednou tím, jak jsme fyzicky trénovali, jsme ji začali válcovat a ona skončila.“ Atak jsou jezdkyně zatím v šampionátu spíš marketingovým tahem, cestou, jak přilákat sponzory. „Tým, za který Ana jezdí, pochopil, že na to letos nemá, a tak chtějí na sebe takhle upozornit,“ říká Kornfeil.
Zároveň právě před Carrascovou smeká. Ona je jedinou, která se za posledních deset let dokázala bodově prosadit, vždyť loni dojela ve Valencii osmá, což je druhý nejlepší ženský výsledek v MS. A to pokusy žen „procpat“ se do mužského světa jsou tu v posledním desetiletí téměř každý rok. „Má to v krvi, protože pořád sedí na motorce a nic jiného nedělá. Je vyježděná,“ tvrdí Kornfeil.
Jenže letošní sezona je jedno velké trápení, což ukázaly i včerejší tréninky na Masarykově okruhu, ve kterých byla Carrascová poslední a předposlední...
