Přestože k antickým ideálům mají zřejmě Češi daleko, minimálně v jednom ohledu se s antikou ztotožňují. Zřejmě ani ve starověkém Řecku se totiž tolik lidí neživilo věštěním budoucnosti či lidských osudů jako právě nyní v České republice.
I když přesná čísla o počtu nejrůznějších kartářek, věštců a astrologů zatím nejsou k dispozici, už při pohledu na inzerci v novinách či na internet se dají napočítat minimálně stovky, spíše však tisíce provozovatelů nejrůznějších věštíren.
Zálibu Čechů ve vyhledávání tohoto druhu služeb, zahrnutých v živnostenském zákoně pod kolonkou „služby osobního charakteru“, potvrdil minulý týden i průzkum nezávislé agentury Marketagent. com. Závěry studie totiž pasovaly Čechy na zdaleka nejpověrčivější národ střední Evropy. Sklon k pověrčivosti totiž přiznala takřka polovina českých respondentů, zatímco například ve Švýcarsku to byl jen každý pátý.
Každý druhý Čech přitom věří, že třeba černá kočka b ě ž í c í přes cestu přináší neštěstí. „Nikde jinde v Evropě asi opravdu nenajdete tolik novinové inzerce zaměřené na služby věštců. Navíc je ještě takřka v každých novinách horoskop, což také není v západní Evropě obvyklé,“ řekl LN českobudějovický psycholog a vedoucí střediska pro rodinu a mezilidské vztahy Rostislav Nesnídal.
Jeho slova potvrzují i další experti. „Zvýšená obliba okultních věcí je českým fenoménem,“ řekl LN Zdeněk Vojtíšek, český odborník na sekty. Češi podle něj vyhledávají věštce, astrology nebo třeba kartářky mnohem více než ostatní středoevropské národy.
Vojtíšek dává tento fakt do souvislosti s neochotou většiny Čechů prezentovat navenek své vlastní náboženské cítění nebo být oficiálním členem nějakého náboženského společenství či církve. „O svém duchovnu Češi neradi otevřeně hovoří, i když nějaký duchovní rozměr je v každém z nás. O to více ale vyhledávají služby věštců či kartářek,“ říká Vojtíšek.
Podle něj to může souviset nejen se čtyřiceti lety komunismu, ale i s mnohem vzdálenější historií. „Prakticky už od dob bitvy na Bílé hoře brala řada Čechů oficiální náboženské struktury jako jeden z nástrojů cizího, nepřátelského útlaku vůči nim, nikoliv jako něco, o co se mohou opřít,“ tvrdí Vojtíšek.
Z tohoto pocitu možná pramení dnešní neochota Čechů své náboženské cítění takzvaně kultivovat třeba vstupem do církve nebo alespoň příklonem k jejím ideálům.
Dokonce ani sekty, jak tvrdí Vojtíšek, nejsou v Česku při získávání nových členů tak úspěšné jako na Západě. „Místo určité náboženské kultivace tak řada obyvatel Česka cítí jakousi duchovní nejistotu a své duchovní uspokojení a potřeby hledá ve věštírnách,“ tvrdí Vojtíšek.
S jeho názorem souhlasí i bývalý mluvčí České biskupské konference Daniel Herman, který po odchodu z církevní funkce pracoval i jako psycholog pro policisty na policejním prezidiu. „Nejde ale jen o nějakou snahu poznat svou budoucnost z karet nebo křišťálové koule. Pro mnoho Čechů je návštěva věštce či kartářky vlastně určitým druhem zpovědi, kterou jiní lidé absolvují v kostele,“ tvrdí Herman.
Ze svých zkušeností údajně ví, že mnoho obyvatel Česka potřebuje spíše než věštbu budoucnosti nějaké morální povzbuzení, případně si platí čas někoho, kdo si je ochoten s nimi povídat a naslouchat výčtu jejich problémů.
| Další podrobnosti o pěstování okultních věd v České republice si přečtěte v sobotním vydání deníku |
