Je to mutace, zaznělo o 'Lisabonu'

"Lisabonská smlouva prosazování našich národních zájmů poněkud sníží, její zamítnutí ho znemožní," varoval Topolánek. Neopomněl ale připomenout, že smlouva je kontroverzní.

Premiér také zdůraznil, že si Česko nemůže dovolit další ostudu v unii. Jeho pověst podle něj značně poškodil už pád vlády v době předsednictví. "Když sečtu všechny, i jen hypotetické náklady, které může přinést tato smlouva, stále půjde o setinu škod, které nám způsobil tento neodpovědný a cynický krok," řekl premiér.

Topolánek konstatoval, že bez přijetí smlouvy by se unie rozštěpila na jádro a periferii, na níž by se ocitlo i Česko. "Všem zemím na východ od Německa a Rakouska by pak hrozilo oslabení jejich západních vazeb a posun do ruské náruče," varoval.

Premiér v demisi zdůraznil také, že pokud nebude lisabonská smlouva přijata, státy, které k ní už přistoupily, prosadí jinou reformní dohodu. Do té by ale Česko podle premiéra jen obtížně prosadilo své zájmy.

Topolánek nicméně připomněl, že smlouva přináší některá opatření, která oslabí menší země unie. Rozšiřuje se počet oblastí, v nichž se rozhoduje kvalifikovanou většinou, a státy tak přicházejí o své právo veta. Vznikne funkce "ministra zahraničí" unie, který bude mít pravomoci zasahující do Evropské komise i do Evropské rady.

Premiér také upozornil na to, že členské země po přijetí smlouvy přijdou o možnost předsedat unii. V této souvislosti nicméně konstatoval, že pád české vlády v době předsednictví posílil argumenty zastánců tohoto opatření.

Jednání láká zahraniční novináře
Naopak vyzdvihl, že se z české iniciativy podařilo do smlouvy prosadit princip oboustranné flexibility, který umožňuje přesouvání pravomocí z evropské úrovně zpět do pravomoci členských států. Ocenil také, že smlouva posiluje úlohu národních parlamentů, které budou moci zasahovat do legislativního procesu evropských orgánů.



O smlouvě rozhoduje horní komora v plném počtu 81 senátorů. Poslanci ji schválili již v únoru. Klíčové pro přijetí v Senátu jsou hlasy občanských demokratů, z nichž většina dokument odmítá. Pro schválení smlouvy se musí vyjádřit tři pětiny přítomných senátorů. Proti její ratifikaci je prezident Václav Klaus a z parlamentních stran KSČM a část Topolánkovy ODS.

Početně vcelku vyrovnaný duel zastánců a odpůrců smlouvy zatím nabídla debata senátorů o tomto dokumentu. Jejich argumenty pro a proti smlouvě byly vesměs tradiční.

Podporu smlouvě znovu deklaroval předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). "Bez ohledu na své četné výhrady dám dnes svůj hlas lisabonské smlouvě," uvedl. Pokládá totiž za nutné mít nová pružnější, byť ne zcela dokonalá pravidla pro řešení problémů unie. Smlouvu označil za kompromis, který není všelékem.

Další senátor ODS Jiří Oberfalzer naopak jako přehnané odmítl varování, že by se Česko odmítnutím smlouvy dostalo pod nějakou kuratelu Moskvy. Podle něj to není možné ani politicky, ani geograficky.

Smlouvu pokládá Oberfalzer, který se označil za "eurostřízlivce", za pouhou "nepatrnou mutaci" Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Podle něj si smlouvou staré státy chtějí ponechat vliv na vývoj EU a bojí se, aby postkomunistické země Evropu nějakým způsobem nezkazily. Pod pláštíkem velmi mlhavých a velmi nepřesných formulací ve smlouvě se buduje velký superstát.

Kritikou smlouvy nešetřil ani senátor ODS Jiří Pospíšil. "Tato smlouva totiž buduje hierarchickou společnost souhlasu, kde jediný přijatelný názor je říkat 'ano'," prohlásil Pospíšil.

Senát už ráno odmítl návrh odpůrců smlouvy, aby projednávání tohoto dokumentu odložil až na některou z příštích schůzí. Návrh na odklad předložili při schvalování programu schůze senátoři ODS Petr Pakosta a Jiří Oberfalzer, kteří se spolu se svými stejně smýšlejícími kolegy chtějí v případě schválení smlouvy znovu obrátit na Ústavní soud.

Ústavní soudci přitom na žádost horní komory už koncem loňského roku vybrané sporné části smlouvy posuzovali, rozpor s ústavou neodhalili.

"V českém Senátu je dostatek zákonodárců, kteří umožní schválení lisabonské smlouvy. Česká republika tak v ratifikačním procesu může předběhnout i Německo, kde dokument stále posuzuje ústavní soud," řekl před jednáním dosluhující český vicepremiér
Alexandr Vondra německému deníku Süddeutsche Zeitung.

List problematice věnuje celou stranu. Irský ministr pro evropské záležitosti Dick Roche v listu odmítl spojovat český ratifikační proces se schvalováním smlouvy v Irsku, kde o ní na podzim budou hlasovat občané v referendu.

Přijetí smlouvy přišli ještě před začátkem schůze Senátu podpořit organizátoři petice Už dost!, kterým vadilo svržení vlády v době předsednictví EU. Konkurencí jim byli čtyři odpůrci lisabonské smlouvy, kteří stáli před sídlem Senátu s transparenty se sloganem "Lisabonské smlouvě ne, Evropské unii ano". Účastníci akce, kterou svolala europoslankyně Jana Bobošíková, po několika minutách demonstraci ukončili a přesunuli se do Senátu.

Jednání Senátu o smlouvě přilákalo nebývalý počet novinářů; podle tiskového tajemníka Kanceláře Senátu jich přijelo 70, z toho 11 zahraničních televizních štábů především z evropských zemí. Byl mezi nimi ale také televizní štáb z Hongkongu.