Brno, Most, Ostrava, nebo Praha? Kde se v Česku v 35 stupních žije nejhůře?

Svatopluk Sládeček: Horké centrum Brna

"Kdybych měl nějaké město jmenovat, tak mi připadá osobně horké centrum Brna, kde je fontána, ale žádné stromy. Ale zase: vždycky se dá vlézt do dvora nebo starých domů. My máme kancelář v historickém domě z 19. století a tady je chládek až do půlky srpna, kdy už je vyhřáté úplně všechno. Ostatně stromy do centra Brna historicky moc nepatří. Důležité jsou zelené pásy, které klima trochu zlepšují, a to zas má Brno parků docela dost.

V Česku ale podle mě není město, které by mělo s vedry mimořádný problém. Všechna mají přibližně podobný historický vývoj a podobnou strukturu. Obecně se ale dá říct, že historická jádra měst jsou na tom v tomto počasí hůř, protože jsou tam velké masy materiálů a v ulicích je horko z dlažeb a okolních zdí. Ale ono to zas kompenzuje to, že bývá chládek v užších ulicích, ve dvorech i v domech samotných. Navíc centra historických měst nejsou v Čechách nikde tak velká, aby nebyl na dosah nějaký park nebo jiné místo, kde by se dalo nají lepší klima. A to si myslím platí i o Praze, kde je Vltava a její ostrovy na dosah."

Města, kde se horké dny podle architektů tráví nejhůře: Most (MODRÁ), Havířov (ČERVENÁ), Brno (ŽLUTÁ) či Vídeň (ZELENÁ)

Adam Gebrian: Městům pomáhá kontrast "Vedru se nejlépe vzdoruje ve stínu a navíc pocitově pomáhá, když fouká, tedy když probíhá pohyb vzduchu.To se děje v místech kontrastů - tam kde na náměstí navazují úzké ulice, tedy v historických jádrech. V době kdy neexistovaly technologie, které by dokázaly klimatu vzdorovat, byla řešení logická a adekvátní. Český architekt Adam Gebrian Nejhůře jsou na tom tedy města, která historická jádra nemají, nebo ve velmi malé ploše ve vztahu ke zbytku města. Pochopitelně pomáhá přítomnost vody a dostatek míst k sezení ve veřejném prostoru, ale z tohoto hlediska jsou na tom snad všechna česká města stejně špatně."

Petr Štěpánek: Stovky mrtvých kvůli vedru řeší Vídeň

"Velmi intenzivně řeší problém veder Vídeň. V minulém roce tam totiž kvůli horku zemřelo 300 lidí. A je to proto, že se subtropický pás posouvá pomalu nahoru, byť ještě nedosahuje Vídně. Na úpravy proto dávají hodně peněz. Jedním z opatření, které dělají, je výsadba stromořadí. Ta chybí i v našich ulicích, přitom na přelomu 19. a 20. století tu byla, což je vidět třeba na dobových pohlednicích. 

A kde nejsou stromořadí možná, řeší to zelenými fasádami. To je teď velké téma - zelené střechy, zelené fasády. Což ale neznamená, že se dům nechá porůst břečťanem, to už se dělá mnohem sofistikovaněji. Potom jsou to technická opatření - drobné rozprašovače nebo množství pítek, tedy relativně levná zařízení, a nedávno vystavěli ve Vídni také nové vodní centrum.

Ukázka zelené fasády ve městě

Obecně lze říct, že pokud má město historické jádro a není v něm deficit zeleně, tak je schopno fungovat. Důležité je, aby ulice nebyly příliš široké, aby se vytvářel stín. Takže třeba s výjimkou nově postavených měst - Havířov nebo Most - jsou města koncipovaná dobře. Ale všude tam, kde jsme odstranili zeleň, nastává problém. Ostatně role stromořadí není pouze v tom, že mají nějaký environmentální význam, ale zvyšují i hodnotu lokality a také je to mnohem lepší místo pro byznys - můžou se tam udělat předzahrádky a je i příznivější po těch ulicích chodit, což s sebou nese zas nějaký ekonomický aspekt. A to už jsme u konceptu 'měst pro lidi' Jana Gehla."

Zdeněk Lukeš: Peklo ve městech jako je Brasília "K tomu mám hezkou historku. Jeden můj známý strašně toužil vidět město Brasília, hlavní město Brazílie, postavené na zelené louce, resp. v pralese z iniciativy brazilského prezidenta Kubitscheka (stavbu nařídil v roce 1956, pozn. red.). Když tam přijel, tak se nechal taxíkem vysadit na prezidentském náměstí, že si to prožije a projde celé náměstí napříč. A taxikář mu říká: Pane, vy jste se zbláznil, to v žádném případě nedělejte, já vás dovezu až k paláci. Ale on že ne, že si to chce prožít. Tak ho vysadil na náměstí a najednou mu došlo, že musí ujít asi pět kilometrů v 50stupňovém vedru, kde není nikde vůbec žádný stín, všechno rozpálené. Říkal, že  těch pět kilometrů pro něj bylo naprosté peklo a celou dobu proklínal tu proslavovanou Niemeyerovu architekturu jako totalitní, protože mu došlo, že to není vůbec lidské prostředí. Historik architektury Zdeněk Lukeš. V Česku bude problém ve městech právě takto založených. to znamená třeba nový Most, nebo města jako je Ostrava-Poruba či Havířov, tedy kde se stavěly velké komplexy panelových budov, mezi kterými jsou nijak chráněné velké plochy. Mnohem lépe se přežívá ve středověkých městech jako je třeba Praha, kde jsou křivolaké uličky, staré domy blízko sebe a dostatek stínu.

Jan Jehlík: Demonizovat beton je ubohé. Anděl je prima

"Problém je, že města nejsou dostatečně kompaktní a nemáte v nich proto dost stínu. Naopak pomáhá, když je město relativně semknuté - jak to známe ze středověkých měst, ale dají se tak stavět i soudobá města - a když je zároveň hodně různorodé - malé plácky a parky střídají ulice a člověk se dostane rychle tam, kam potřebuje, třeba do stínu stromů.

(V reakci na horko sálající z ulic na pražském Andělu:) Já myslím, že Anděl je prima místo. Někdy je dobré, když je něco otevřené a kamenné či betonové, což je ale taky kámen. Betonu se dneska nasazují strašné rohy a to je něco ubohého. Zeleň není a priori dobře a beton není a priori špatně. Musí to být vyvážené. Nemůžeme ale chtít všude všechno. Náměstí nemůže být zeleň a park nemůže být náměstí. V tomto horku není Anděl místo pro odpočívání, ale pro nakupování. V tuto chvíli je to jenom uzel. Ale zase když jsou trhy a jaro nebo podzim, tak je to tam bezvadný. Zrovna na Smíchově bohužel není příjemně udělané vltavské nábřeží, ale to je pražský problém standardně."

Peter Bednár: Vnitrobloky či průčelí nejsou jen na okrasu Horkem nejvíce trpí oblasti se slabou urbanistickou strukturou. Často to jsou logisticko-nákupní centra na periferiích, špatně umístěné bytovky z nekvalitních materiálů, některé kancelářské zóny, nebo rozmělněné satelity za městy. Na vině je především nekoncepční, nahodilá výstavba, která je příliš závislá na automobilové dostupnosti. To vytváří dlouhé vzdálenosti mezi destinacemi, nadměrně široké ulice, nenavazující budovy a neexistující, či naddimenzovaný veřejný prostor. Výstavba zaměřená čistě na zdánlivou dopravní, či komerční efektivitu je dostatečně nepřátelská k životu i za běžného počasí a i mírné zvýšení teploty snáší velmi špatně. To, co vytváří příjemný městský charakter – různé typologie bydlení, multifunkční zástavba, úzké ulice, terasy, aleje, vnitrobloky a průčelí, v těchto místech chybí. Tyto věci přitom nejsou jen dekorační, jejich přítomnost umožňuje efektivní pohyb a život ve městě i za vyšších teplot. Stromová alej dokáže udělat horko ve městě snesitelnějším. Technologie není samospasitelná. Klimatizování jistě pomůže, ale mnohem lepší je stavět tak, aby budovy a prostory mezi nimi svoji dispozicí a orientací umožňovaly přirozenou ventilaci a stínění. Horku se dá nejlépe zabránit kompaktní zástavbou s hustou sítí malých ulic a veřejných prostorů mezi budovami, které stíní prostor pod nimi a sebe navzájem. To je provázeno kvalitním ozeleněním veřejného prostoru stromy, popínavou zelení na fasádách a přítomností vodních prvků. V neposlední řadě by jistě pomohlo i lepší zpracování přístřešků na zastávkách MHD. Na příkladu Barcelony, Tel Avivu nebo New Orleans je vidět, že model zahuštěného města dobře zvládá i výrazně vyšší teploty než ty v českých podmínkách. Navíc teploty, které teď považujeme za extrémní a ojedinělé, budou v budoucnu zřejmě běžné.