Organizace Německý Svaz vyhnanců (BdV) zastřešující vysídlenecké spolky zároveň zdůraznila, že závěry postupimské konference z roku 1945 nemohou posloužit jako ospravedlnění násilí, k němuž při odsunu docházelo.
Na konferenci v Postupimi, která skončila 2. srpna 1945, vyjádřili zástupci vítězných mocností souhlas s odsunem německého obyvatelstva z Československa, Polska a Maďarska. Velmoci však zdůraznily, že vysídlení musí probíhat „spořádaně a lidsky“.
Před sedmdesáti lety došlo v Postoloprtech k masakru odsunutých Němců |
„Protokoly z Postupimi nebyly nic jiného než pokus legitimizovat zločiny při vyhánění, k nimž docházelo už dlouho před začátkem konference. O spořádaném a lidském přesídlení, jak ho protokoly popisovaly, nemohla být vůbec řeč,“ uvedl v tiskovém prohlášení předseda BdV Bernd Fabritius. Jmenovitě odsoudil masakr Němců v Ústí nad Labem, pochod smrti z Brna do Rakouska nebo útoky na Němce v Žatci a v Lanškrouně.
Část sudetských Němců se nechce vzdát boje za majetek zabavený po odsunu |
„Přepadání, vraždy, nenávist, odplata, konfiskace, nucené práce, trestné tábory i odsuzování byly na denním pořádku. Německé civilní obyvatelstvo se stalo obětí stalinistické mocenské politiky, s jejíž pomocí chtěl Sovětský svaz ovládnout prostor střední, východní a jihovýchodní Evropy,“ uvedl Fabritius.
„Nyní, 70 let po postupimské konferenci, přijímají němečtí vysídlenci následky druhé světové války bez touhy po odplatě. Jsou vděčni obyvatelům zemí, z nichž jejich předkové pocházeli, že stále více přiznávají zločinnou a násilnou povahu tehdejších událostí,“ uvedl Fabritius.
