Násilí na ženách ze sexbyznysu přibývá. Experti navrhli ‚zóny tolerance

Když přišla sexuální pracovnice Jana do bytu svého zákazníka a požádala ho předem o peníze, přitlačil jí bleskově pistoli k hlavě a donutil ji k souloži bez ochrany. Finanční odměnu za své služby nedostala.

„Musela jsem udělat úplně vše zdarma a bez ochrany,“ popsala sexuální pracovnice Jana svůj nejhorší zážitek se zákazníkem. Výzkumy neziskové organizace Rozkoš bez rizika, která se zasazuje o práva žen pracujících v sexbyznysu, ukazují, že její případ není nijak zvlášť výjimečný.

Naopak. Devět z deseti prostitutek bylo při poskytování sexuálních služeb vystaveno násilí. Každá pátá žena pak zažila souběh sexuálního a fyzického násilí s tím, že ji zákazník poté ani nezaplatil. Téměř třetina dotázaných také zažila situaci, kdy je zákazník donutil k pohlavnímu styku bez prezervativu a bránil jim v pohybu či jim znemožnil opustit místo.

Vytlačeny na okraj

Za násilí mohou podle odborníků mimo jiné vyhlášky, které sexuální pracovnice vytlačují za hranice měst a obcí. Tím se snižuje bezpečnost žen a ochota můžu platit za poskytnuté služby.

Odborníci z organizace Rozkoš bez rizika proto navrhují vytvoření „zón tolerance“ po vzoru Německa, Rakouska či Holandska, kde je možné prostituci provozovat v bezpečnějších podmínkách. Násilí páchané na pracovnicích v sexbyznysu totiž podle výzkumů neustále roste, a to nejen ze strany zákazníků, varuje spolek. Násilí odborníci zmiňují také v souvislosti s chováním policie. A to i přes to, že jsou „strážci“ veřejného pořádku proškoleni, jak se mají k prostitutkám chovat.

Násilí i od policistů

„Při vymáhání represivních vyhlášek dochází k verbálním útokům na ženy, žádostem o úplatek či službu zdarma, vyhrožování násilím či dokonce v jednotlivých případech i k násilí fyzickému či k sexuálnímu obtěžování,“ popsala zkušenosti zpovídaných žen spoluautorka výzkumu o násilí páchaném na ženách v sexbyznyse Petra Kutálková.

„S násilím ze strany policie policistů a strážníků se setkáváme častěji u žen, které prodávají sexuální služby na ulici, než u těch, které pracují v erotických klubech či privátech,“ vysvětlil pro server Lidovky.cz Jiří Frýbert, vedoucí terénních pracovníků ze Spolku Ulice Plzeň.

Police ale odmítá, že by šlo o častý jev. „Pravděpodobně půjde o jednotky případů,“ uvedla v krátkosti tisková mluvčí policejního prezidia Ivana Nguyenová. O problému nicméně už ví i ministerstvo vnitra, které již v minulosti obdrželo stížnosti na činnost konkrétních policistů či strážníků v souvislosti s nekorektním jednáním vůči prostitutkám. „Takové stížnosti ale úřad předává kompetentním orgánům Policie České republiky, respektive starostům obcí,“ uvedla mluvčí resortu Hana Malá.

Zmiňováné „zóny tolerance“ by podle Rozkoše bez rizika měly pomoci špatnou situaci změnit. „Ženy by jednoduše přivolaly policii, která se na místo dostaví takřka okamžitě. Naší snahou je najít prostor pro klid na práci bez neustálé perzekuce,“ představila návrh výkonná ředitelka neziskové organizace Lucie Šídová.

Deset kójí, dohled policie

Podobné zóny fungují už přes deset let v Utrechtu či Kolíně nad Rýnem. Tam vznikl oplocený areál o velikosti zhruba fotbalového hřiště obsahující nejen zázemí pro samotné pracovnice, ale i pro instituce, které se snaží snižovat rizika spojená s prostitucí. Areál je vzdálený asi 40 minut od centra Kolína a pravidelně tam staví autobus městské hromadné dopravy.

„Geestemünder Strasse“, jak se prostor nazývá, je otevřený denně od 12 hodin do druhé hodiny ranní, přičemž po celou dobu na bezpečnost dohlíží policie. Areál obsahuje 10 kójí pro poskytování sexuálních služeb, z nichž osm je určeno pro automobily a zbylé dvě pro pěší zákazníky. Partnerům a manželům sexuálních asistentek je vstup striktně zakázán.

V Česku zatím přesná podoba „zón tolerance“ zatím chybí. „Například v Berlíně, Leedsu a dalších evropských městech má zóna podobu ulice, která se neliší od jiných ulic ve městě. Záleží, jaký prostor je město ochotno vymezit a zpřístupnit, a na čem se zúčastnění domluví,“ řekla Šídová s tím, že na konkrétním plánu by se měli domluvit zastupitelé jak se samotnými sexuálními pracovnicemi, tak s místními obyvateli.

Na problém reagovalo už i ministerstvo vnitra, které dlouhodobě s Rozkoší bez rizika spolupracuje. Resort sice doposud nezaznamenal zájem obcí o zřízení ochranných zón, pokud by se prý ale situace změnila, jednáním s obecními samosprávami by se Chovancův úřad nebránil.

Zóny až po úpravě legislativy

„Obecně ale nelze říci, že by vzniku podobných zón v České republice bránily některé zákonné překážky. Na druhou stranu je však nutné zdůraznit, že při realizaci projektu ‚zóny tolerance‘ musí být vždy přihlíženo k trestně právní regulaci – konkrétně ke skutkové podstatě trestného činu kuplířství,“ uvedla mluvčí resortu Hana Malá.

Například v Brně se „zónám tolerance“ za určité situace nebrání. „Podporujeme je (zóny - pozn. red.) za předpokladu, že bude současně celá širší problematika nabízení a využívání sexuálních služeb upravená zákonem, především pokud jde o povinné pravidelné zdravotní prohlídky sexuálních pracovníků,“ uvedl mluvčí brněnského primátora Filip Poňuchálek.

Pražský magistrát se k věci ale staví odmítavě. „Nabízení prostituce na veřejných prostranstvích je z hlediska platné právní úpravy jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy a významně narušuje veřejný pořádek, zejména je způsobilé ohrožovat mravní výchovu a vývoj dětí,“ uvedl k tématu mluvčí úřadu Vít Hofman.

„Z tohoto důvodu se lze domnívat, že by k realizaci takového projektu bylo třeba, aby došlo k přijetí právní úpravy prostituci regulující - tak jako v zahraničí, kde je pro projekty typu uvedených zón právní prostor - nebo aby projekt probíhal mimo veřejná prostranství,“ doplnil na závěr.