Pamětní deska významného generála by mi odradila zákazníky, říká hoteliér

Havlůjová, která byla až do října ředitelkou kladenské pobočky Svazu bojovníků za svobodu, chce pamětní desku umístit na budovu bývalého zemského vojenského velitelství v Praze v Konviktské ulici. Na tomto místě byl totiž Vojcechovský 12. května 1945 zatčen a následně odveden do gulagu, kde zemřel.

„Pamětní deska měla být odhalená ku příležitosti 65. výročí úmrtí Vojcechovského, který patří mezi 5 nejvýznamějších československých generálů,“ řekla serveru Lidovky.cz Havlůjová. Podle ní si Vojcechovský zaslouží připomínku i v Praze. „V Brně, kde generál sloužil, se to povedlo,“ komentovala svůj záměr historička.

Bývalí členové svazu bojovníků i veterán Vranský založí nový spolek. Stropnický s nimi bude jednat

Havlůjová také uvedla, že s Pinellim chtěla jednat o desce osobně. „V září 2015 jsem šla osobně požádat pana majitele. Chtěla jsem ho seznámit s plánem na pamětní desku. S panem Pinellim se ale jednat nedalo. Místo sebe poslal pana správce, který je Čech. Ten mi vysvětlil, že podobné snahy tu už byly, ale že pan majitel nesouhlasí a ať dám nějaký grafický návrh,“ popsala průběh vyjednávání Havlůjová.

Podle Havlůjové Pinelli nakonec souhlasil s umístěním desky na druhé straně budovy. „Toto řešení jsme nemohli akceptovat, protože podle nás to není čestné místo pro tak významnou osobnost. Bylo by to vedle vjezdu do garáží.“

Havlůjová tedy svůj návrh předložila znovu, tentokrát s doporučením Vojenského historického ústavu, Československé obce legionářské nebo Svazu bojovníků za svobodu. „Orodovali za nás i Česko-italská obchodní komora a Česko-italský kulturní institut. Dokonce jsem to hrála i přes legionářskou notu, že mohl dědeček pana Pinelliho bojovat s československými legionáři, ale nic nepomohlo,“ řekla Havlůjová.

U vchodu deska být nemůže

Majiteli hotelu se především nelíbí umístění pamětní desky vedle vchodu. „Máme tu v nájmu restauraci, která si nepřeje, aby tam byla umístěna pamětní deska. Na druhé straně vchodu si ji nepřeje majitel, protože si myslí, že by to odradilo hosty,“ řekl manažer hotelu Veljko Pavlovič.

Sergej Nikolajevič Vojcechovský na portrétu z roku 1912, kdy byl v carské důstojnické škole.

„Paní Havlůjová tu byla s návrhem, my jsme ji dali protinávrh, ale ona poté odjela do ciziny a už se neozvala. Až po čase jsme se dozvěděli, že se dohodla s ředitelem školy z vedlejší budovy,“ řekl Pavlovič. Podle něj se s ním majitel hotelu Pinelli víc o problému nebavil.

Havlůjová potvrdila, že jednala o možnosti umístit desku na vedlejší budovy střední průmyslové školy v Betlémské ulici. „Na jaře jsme oslovili vlastníka vedlejší budovy, kde sídlí střední průmyslová škola, což je magistrát. Je to hezká budova vystavěná ve stylu rakousko-uherské architektury. Souhlas s umístěním pamětní desky jsme dostali jak od magistrátu, tak i od ředitele školy. Zamítavé stanovisko bohužel přišlo od památkářů.“

Podle svých slov Havlůjovou nejvíce pobavilo zdůvodnění památkářů. „Podle nich má být pamětní deska na budově, kde se historie odehrála. To já samozřejmě vím, ale když jednání rok váznou na mrtvém bodě, zkusila jsem jinou možnost. Navíc jsme do toho chtěli zapojit i studenty školy. Bohužel památkáři naše nadšení nesdílejí.“

Pomoci může papež

Možností je podle Havlůjové intervence papežského zastoupení v Čechách. „To mi poradil správce hotelu, že prý by to mohlo pana Pinelliho obměkčit,“ dodala Havlůjová. Poslední variantou je podle ní umístit pamětní desku na chodník před budovu.

Havlůjová už jednu pamětní desku Vojcechovskému zařizovala. „Jela jsem na sibiř, kde je hřbitov obětí gulagu, kde zemřel i Vojcechovský. Jela jsem tam partyzánsky a umístění desky vyjednala na místě. Mám pocit, že to bylo mnohem jednodušší, než umístit pamětní desku v centru Prahy,“ posteskla si závěrem Havlůjová.

Sergej Nikolajevič Vojcechovský (29. října 1883 Vitebsk - 7. dubna 1951 Ozerlag) Pocházel z ruské šlechtické rodiny a jeho předci působili jako důstojníci v carské armádě. Po vystudování reálného gymnázia nastoupil studia na vojenském učilišti, které ukončil v roce 1904. V srpnu 1909 se oženil s dcerou svého velitele a po dalších studiích působil jako důstojník. Za účast v bojích byl mnohokrát vyznamenán a 8. září 1917 se stal náčelníkem štábu Československé střelecké divize. Po Bachmačské bitvě se účastnil prvního sjezdu Československého vojska na Rusi, který se konal v květnu 1918 v Čeljabinsku. Po tzv. Čeljabinském incidentu se jako velitel pluku zasadil o jeho úspěšné řešení dvojím dobytím města Čeljabinska z rukou bolševiků. Po odchodu většiny ruských důstojníků z legií a jejich nahrazení československými veliteli jako jeden z mála ruských velitelů v Legiích zůstal a účastnil se bojů na Transsibiřské magistrále s Rudou armádou. Ke konci roku 1918 již v hodnosti generála bojoval proti bolševikům v rámci Kolčakovy armády. V roce 1921 odcestoval do Československa, kde se stal 1. května 1921 příslušníkem československé armády jako generál V. hodnostní třídy. Dne 20. ledna 1922 mu bylo uděleno československé státní občanství. V rámci československé armády stále povyšoval, v roce 1929 mu byla udělena hodnost armádní generál. V roce 1938 velel I. armádě a zastával názor, že armáda by se měla postavit proti rozhodnutí politiků kapitulovat. 1. dubna 1939 byl pensionován a zapojil se do činnosti odbojové organizace. 12. května 1945 byl zatčen komandem NKVD a jako československý občan zavlečen do Sovětského svazu. Zemřel 7. dubna 1951 v ústřední nemocnici gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese. Jako příčina smrti byla ve vězeňském spise uvedena „tuberkulóza a sešlost věkem“. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu z častých (často formálně uváděných) diagnóz úmrtí, není případná skutečná příčina generálova úmrtí známa. Jeho ostatky se údajně nacházejí v bezejmenném hrobě č. 4-36 na hřbitově u centrální nemocnice. Dne 28. října 1997 obdržel Sergej Vojcechovský in memoriam Řád Bílého lva I. stupně. Sergej Nikolajevič Vojcechovský