Tento případ byl jednou z mála blamáží německé tajné policie v českých zemích, protože jinak gestapo (Geheime Staatspolizei) jako hlavní nástroj k potírání českého odboje odvádělo ďábelsky precizní práci, kterou zaplatily životem tisíce českých vlastenců.
Svou činnost v českých zemích zahájilo gestapo dvěma velkými „preventivními“ zatýkacími vlnami v březnu a září 1939. V prvním případě bylo zatčeno na 6000 lidí z řad německých emigrantů, komunistů i osobností společenského života. Z nich byla sice většina záhy po evidenci propuštěna, ale i tak asi 1500 osob skončilo v koncentračních táborech.
V době vypuknutí války bylo potom zatčeno 1247 představitelů českého národního života. Stojí za zmínku, že během obou akcí zadrželi okupanti i publicistu Ferdinanda Peroutku. Po druhém zatčení ho poslali do koncentračního tábora...
JUDr. Hans-Ulrich Geschke, v letech 1939–42 šéf řídicí úřadovny gestapa v Praze
V protektorátu pracovaly dvě tzv. řídící úřadovny gestapa (Praha a Brno), kterým bylo podřízeno 21 venkovských služeben. Z každé z nich se rychle stal postrach českých lidí bez ohledu na to, zda působili v odboji, či nikoliv.
V tomto směru bylo především neblaze proslulé sídlo pražského gestapa v Petschkově paláci, kde nacisté dokonce ještě ve dnech Pražského povstání v květnu 1945 umučili českého policistu strážmistra Pavla Korábka.
Poválečná česká i zahraniční kinematografie vytvořila ve vědomí většiny lidí jednoduchý obraz příslušníků gestapa jako hulákajících primitivů, kteří dovedou zatčené jen mlátit.
Samozřejmě že mezi gestapáky bylo značné množství sadistů, kteří se nehodili na nic jiného než na zatýkání a týrání zatčených, ale za úspěchy gestapa stáli zpravidla zcela jiní lidé – právníci, zkušení kriminalisté, talentovaní zpravodajci a mazaní intrikáni. Ti ve službách zla dokázali často rozehrát rafinované hry s podezřelými i těmi, které potřebovali jen zneužít pro své temné cíle.
S HLAVOU VZTYČENOU: První padlý voják na domácí frontěMaturitu mohl složit Bohumil Klein (* 25. 7. 1898 Svatý Jan nad Malší) až v srpnu 1918 během dovolené z italské fronty, protože jej první světová válka v lednu 1917 z gymnázia předčasně přivedla do řad c. k. pěšího pluku č. 91. Na samém konci války padl do italského zajetí a domů se vrátil jako podporučík 28. čs. domobraneckého praporu. S ním se zúčastnil bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku a poté již v armádě zůstal. V roce 1932 vystudoval Válečnou školu a v říjnu 1937 byl po dvouleté přípravě na ministerstvu národní obrany ustanoven vojenským atašé v Budapešti. Tuto významnou diplomatickou (i zpravodajskou) funkci vykonával až do března 1939. Po návratu do Prahy absolvoval kurs pro tiskové referenty a poté působil jako šéfredaktor brněnské pobočky ČTK. To mu sloužilo jako krytí jeho odbojové činnosti, ale již 25. srpna 1939 byl zatčen ve Zlíně a po řadě tvrdých výslechů v Brně byl 12. října 1939 převezen do Prahy, kde jej druhý den čekal další tvrdý výslech. Následující den 14. října ráno byl již mrtev. Patrně jej gestapáci umlátili, i když jejich oficiální zpráva hovořila o sebevraždě. Stal se první obětí v řadách důstojníků v domácím odboji. Jeho rodina mu tehdy na parte dala přiléhavé verše: „Zatažená léč, neupotřebený meč, za cizí zlo trest, nic už – nic – než čest…“  Bohumil Klein (* 25. 7. 1898 Svatý Jan nad Malší) |
Například jeden z nejnebezpečnějších a nejúspěšnějších příslušníků brněnského gestapa kriminální rada Otto Koslowski, než v roce 1936 v Düsseldorfu vstoupil do řad gestapa, pracoval deset let u kriminální policie. Také jeho kolega v Brně Ewald Taudt či pražští gestapáci Oskar Fleischer, Willi Leimer a dlouhá řada dalších rozbíjeli chladnokrevně český odboj častěji pomocí svých „mozků“ než jen mlácením zatčeného.
Ve své práci se gestapáci navíc odborně specializovali do různých referátů, zaměřených na vojenský odboj, komunisty, parašutisty, církve apod.
Často jim v jejich práci pomáhala i náhoda, a to i v podobě malicherných udání vzešlých z venkovských sousedských sporů a osobní nenávisti k úspěšnějším lidem, či dokonce třeba ženám, které udavače v minulosti odmítly. Právě některé z těchto projevů lidské malosti přivedly gestapo nejednou na stopu rozsáhlé odbojové činnosti. Dalším „pomocníkem“ gestapa se stal potom prachobyčejný strach z nelítostných okupantů.
V letech 1942–1944 pražské i brněnské gestapo celkem úspěšně paralyzovaly domácí odboj prostřednictvím volavčích sítí. Šlo o fiktivní, či dokonce skutečné odbojové organizace, které však byly plně pod kontrolou konfidentů gestapa.
V těchto organizacích působili upřímní vlastenci a odbojáři, kteří vůbec netušili, že jsou pod kontrolou gestapa, a často mu nevědomky sloužili i k různým provokacím a odhalování dalších odbojových skupin. O této smutné roli se mnozí kontrolovaní odbojáři nedozvěděli ani cestou na popraviště...
V Čechách šlo především o skutečnou odbojovou organizaci KOS (Kázeň – odvaha – statečnost), kterou infiltrovali především velice zkušení a nebezpeční konfidenti – Ukrajinec ing. Nestor Holejko a bývalý boxer a český policista Jaroslav Nachtman. Na Moravě to byla například odbojová organizace HK-17 a nejvýkonnějšími konfidenty v tomto směru zde byli Stanislav Jizera, Viktor Ryšánek a František Šmíd.
V Praze i Brně gestapo pro tyto „hry“ budovalo i různé krycí firmy a kanceláře (ovšem řádně evidované v obchodních rejstřících a telefonních seznamech) pro styk s konfidenty či pro fiktivní „odbojářské schůzky“, které měly do pasti či pod kontrolu dostat skutečné odbojáře. Firma Glawa (Sudetendeutsche Glaswaren) například jako „velkoobchod uměleckým sklem“ v pražské Štěpánské ulici řídila a kontrolovala v protektorátu na 900 konfidentů. Kancelář Albatros v Mikovcově ulici se pro změnu soustředila na odhalování parašutistů. Podobné „firmy“ působily i v Brně.
Nejnebezpečnějšími pracovníky gestapa byli sudetští Němci, znalí češtiny i české mentality, a především čeští renegáti. Kromě již zmíněného Jaroslava Nachtmana to byl například i rovněž bývalý policista ve funkci tlumočníka na gestapu Josef Chalupský. Oba dva se po válce stali navíc konfidenty komunistické StB.
ŽIVOT ZA PROTEKTORÁTU: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI, INSTITUCE A POJMY - Humor pomáhal ventilovat tíhu temných časůŽIVOT ZA PROTEKTORÁTU: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI, INSTITUCE A POJMY Humor pomáhal ventilovat tíhu temných časů Již velký český spisovatel Karel Čapek se díval pozitivně na význam černého humoru a samotný humor považoval za „nejdemokratičtější z lidských zvyků“. V době nacistické okupace Čechům chyběla demokracie a svoboda, ale nikdo jim nemohl zabránit, aby svůj nelehký osud ventilovali humorem. I když je mohl i pouhý vtip snadno zavést do koncentračního tábora, či dokonce na popraviště. Nezdolné smějící se bestie Ačkoli je humor často skrývané zoufalství, má svou velikou očistnou hodnotu. Češi si proto bránili své nervy především typicky českým šibeničním humorem. Uveďme jeden vtip za všechny: Heydrich si zavolal Háchu a oznamuje mu, že chce zrušit stanné právo. „Jen to, proboha, nedělejte,“ prosí ho Hácha, „vždyť je to to jediné právo, které jste Čechům dal.“ Za protektorátu kolovala také celá řada pozdravů, jazykových přesmyček a kryptogramů, jež vyjadřovaly jasně poměr většiny Čechů k okupaci. Například AHOJ se vykládalo, že Adolfa Hitlera Oběsíme Jistě… Ne nadarmo někteří nacističtí pohlaváři nazývali Čechy „smějící se bestie“ (Lachende Bestien). Smysl pro humor měli totiž i ti odbojáři, kteří byli den co den v nebezpečí života. Jako například legendární štábní kapitán Václav Morávek, který svými vtipnými kousky i na útěku z obklíčení rád provokoval gestapo. Češi si během nacistické okupace dělali legraci ze všeho, a když se poněmčovaly české názvy, čeští vtipálci okamžitě nabízeli okupantům „pomoc“ a navrhovali mezi sebou, aby se například Tylovo náměstí jmenovalo Organtinplatz, Lazarská ulice Kriplgasse, Pohořelec Siegfriedlinie, další pražská čtvrť Hrdlořezy Es kommt der Tag atd. Oblíbené byly i řečnické otázky typu „Který národ je nejpracovitější? Němci! Jedním volem dokáží zorat celou Evropu!“ Nebo tento vtip ze závěru války: Pan Novák má při cestě do Berlína napsat kamarádovi, jak to v hlavním městě Říše vypadá. Pravdu má psát černým inkoustem, lži červeným. Za týden dostane kamarád od Nováka pohlednici: „Nálada je zde skvělá, důvěra ve vítězství obrovská, město nálety nedotčeno, všeho je zde dost, jen červený inkoust nemohu nikde sehnat!“ Psychická hygiena Po válce vyšlo tiskem několik sešitků protektorátního humoru, které jsou dodnes cenným dokladem psychické hygieny českého národa v temných letech okupace i potvrzením názoru dramatika a herce Zdeňka Svěráka: „Humor je kvalita, kterou tenhle národ má, a tím řeší své komplexy, svá neštěstí, svou bezmocnost. Mnohokrát ho zachránil, a proto bychom si jej měli vážit.“ MJ   |
