Kněz (ilustrační foto). | foto: Shutterstock
„Pravdou je, že přibližně polovina kandidátů během formace ze semináře odchází, protože si například své rozhodnutí sami rozmyslí nebo jim formaci ukončí ti, kdo jejich vhodnost posuzují,“ uvedl pro LN pomocný biskup Martin David z ostravsko-opavské diecéze. Druhá varianta se v praxi stává zřídka.
Pro veřejnost je většinou celibát římskokatolických kněží nepochopitelný. Jak vůbec někdo zvládne vzdát se rodinného a pohlavního života? Když do médií prosákne skandál se zneužitými oběťmi, stává se celibát vysloveně ostouzenou záležitostí.
V církvi už pár let rezonuje opatrná debata, jestli římskokatolické unikum zachovat. Energii jí přilévá i sám papež František.
Křesťanské feministky v Praze kritizovaly české biskupy kvůli sexuálnímu násilí v církvi |
Zatím poslední vzedmutí debaty v Česku přinesl případ moravskoslezského kněze, který si údajně domlouval sex s nedospělým mladíkem. O celibátu se ale v církvi mluví bez ohledu na krajní případy a deviace. Kněží se shodují, že slib čistoty není pro každého.
Amazonští biskupové přišli loni v říjnu s návrhem na zrušení celibátu tam, kde je málo duchovních. Byla by to revoluce v pravidlech týkajících se kněžského celibátu, jehož zastánci hovoří o dlouholeté tradici. Díky celibátním požadavkům kněz nemá starosti o rodinu, může se plně oddat Bohu, soustředit se na profesi a pomáhat lidem.
Jiní duchovní se ale domnívají, že celibát by měl být dobrovolný, nikoliv povinný.
„Celibát má obrovský význam pro řádové kněze v klášterech, ale nejsem si úplně jistý, jestli má význam pro faráře, kteří jsou v terénu a vedou farnost. Ten tlak je skutečně enormní,“ řekl LN římskokatolický farář v lechovické farnosti Marek Orko Vácha.
Celibát by měl být dobrovolný, pro faráře v terénu nemá smysl, říká kněz Vácha |
Biskup David z ostravsko-opavské diecéze návrh o upuštění od celibátních požadavků pro některé kněze v Amazonii nezavrhuje.
„Úvahy je nutné vnímat v kontextu místa,“ sdělil LN David s tím, že v Amazonii se věřící kvůli nedostatku kněží dostanou na mši v lepším případě jednou za měsíc.
Kritici se ale obávají, že by se svěcení ženatých mužů mohlo stát precedentem a rozšířit se.
Římskokatoličtí kněží vědí, že celibát je pro člověka těžkou životní zkouškou. „Naprosto nezbytná a ne vždy úplně snadná je pro člověka žijícího v celibátu vnitřní kázeň. Sílu mi dává to, co bych nazval pojmem duchovní životospráva – každodenní modlitba, slavení mše svaté, četba Bible,“ popsal David z ostravsko-opavské diecéz
e. Právě té, která postavila mimo službu v úvodu zmíněného dětmarovického faráře Marcela Puváka.
Podle královéhradeckého kněze Prokopa Brože je celibát otázkou životního stylu. „Aby člověk mohl být otevřen všem lidem, je ve svém srdci sám zcela pro Boha. Celibátní život neexistuje jako prefabrikovaný styl, který si jako šaty mohu opatřit. Znamená to, že na celibátu pracuji celý život,“ uvedl Brož s tím, že i v jeho životě jsou okamžiky, kdy se cítí osamocen, ale zároveň je to samota, jež mu duchovní službu usnadňuje.
Budoucí duchovní prochází pětiletou kněžskou formací. Adepty na profesi kněze římskokatolická církev velmi přísně vybírá. LN nahlédly, jak výběr kandidátů probíhá a jak církev budoucí kněze na život v celibátu připravuje.
Zájemci o kněžskou službu procházejí mnohovrstevným přijímacím řízením.
„Zprvu procházejí sítem rozhovorů s lidmi, kteří je znají. Dále se podrobí několika psychologickým testům, které mají pomoci všestranně ukázat základní lidské vybavení kandidátů. V poslední fázi probíhá přijímací pohovor u biskupa, a jestliže se člověk zdá rozumně zralý a jeho úmysly jsou dobré, je přijat do přípravy,“ řekl LN rektor Arcibiskupského semináře v Praze Jan Kotas.
Ještě předtím, než studenti nastoupí do pětiletého kněžského semináře, musí projít nultým ročníkem v olomouckém Teologickém konviktu, kde si noví adepti zvykají na denní řád, pravidelnou modlitbu, poslušnost a život ve společenství.
Přijímací řízení má pomoci odhalit bohatství a zároveň limity osobnosti, v krajním případě i patologie – včetně rizik v sexuální oblasti.
„Myslím si, že máme stejné lidské možnosti prevence, které jsou obecně využívány v naší společnosti. Není ale k dispozici žádný dokonalý ‚rentgen‘ člověka a jeho budoucnosti, ani my ho nemáme. Podobně nelze, bohužel, stoprocentně zaručit, že třeba do pedagogického sboru ve škole nebudou přijati učitel či učitelka, kteří se později zblázní a ublíží dětem,“ uvedl rektor pražského kněžského semináře Kotas.
Kandidáti žijí ve společné komunitě v budově Arcibiskupského semináře v pražských Dejvicích nebo v Olomouci a musejí se přihlásit k univerzitnímu studiu. V Praze navštěvují Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, moravští bohoslovci Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého.
Otázka partnerských vztahů se řeší i v Arcibiskupském semináři a církev se snaží přípravu budoucích kněží na život v celibátu nepodcenit. Studenti se běžně stýkají s mnoha lidmi a v každodenním životě jsou vystaveni normální dynamice vztahů.
Manželství i život bez vlastní rodiny jsou tématem solidního studia a o slibu čistoty se studenti učí na přednáškách.
„Mluvíme o kráse i nárocích manželství. A mluvíme otevřeně o tom, co prakticky znamená celibát, kde se v křesťanství vzal a k čemu je dobrý. Mluvíme o jeho dobrém potenciálu i o obtížích, které přináší a jež člověk musí řešit,“ vysvětlil Kotas.
Nejdůležitější jsou ale podle rektora Kotase osobní rozhovory se studenty. Čtyři zkušení kněží, mezi něž patří i Kotas, žijí s kandidáty ve společné komunitě v sídle Arcibiskupského semináře. Snaží se vést adepta k upřímnosti před sebou samým a k vnitřní svobodě, pomáhají mu přemýšlet o motivech, proč se rozhodl stát knězem, a o dispozicích jeho osobnosti.
Ani tématu sexuálního zneužívání se studenti v Arcibiskupském semináři nevyhnou, účastní se pracovních seminářů s odborníky i oběťmi.
„Snažíme se rozpoznat případné varovné signály, které by ukazovaly na nedostatek integrity či na nějakou poruchu osobnosti,“ uvedl Kotas s tím, že během let se pozná, zda je člověk upřímný.
Po úspěšném dokončení semináře jsou nově vysvěcení kněží ještě minimálně rok pod drobnohledem. Docházejí na pravidelná setkání a na faře žijí alespoň s jedním zkušenějším kolegou, který je na začátku provádí úskalími praxe i specifiky farnosti.
Dnes v pražském kněžském semináři studuje patnáct kandidátů na kněze, přičemž zájemců v posledních letech ubývá.
Vedle teorie se studenti vzdělávají i v praktické rovině. Navštěvují například hospice či vedou skautské tábory, učí se naslouchat a pomáhat lidem v nouzi.
„Jezdíme i na hory lyžovat nebo lézt po skalách. Lidé si představují, že tu žijeme v izolaci jako v klášteře bez osobního života a volna, ale tak to není,“ usmívá se Kotas.
