"Zároveň žasnou, že jsme ho dokázali natočit s tak nízkým rozpočtem,“ dodala producentka. Nejdražší středoevropskou produkci už prezentovala zahraničním distributorům v Los Angeles nebo v Berlíně.
Českým novinářům zatím nabídla devítiminutový sestřih plný efektních bitevních sekvencí a vášnivých scén, v nichž se nezapře košatý filmařský rukopis Juraje Jakubiska. Příběh „krvavé hraběnky“ Erzsébet Báthoryové byl natočen v angličtině.
Producentka si tím chtěla především otevřít dveře do zahraniční distribuce: „I o předchozí Jurajovy filmy, jako byla Nejasná zpráva o konci světa, měli v zahraničí zájem, ale film s titulky měl šanci dostat se maximálně do artových kin.“ Tentokrát producentka míří výš. Ráda by také film dostala na některý z velkých světových festivalů.
Režisér Juraj Jakubisko cítí určitou magii v tom, že dokončil film Bathory v době, kdy své snímky uvádějí jeho generační souputníci Jiří Menzel a Miloš Forman. Pod filmem Bathory je podepsán nejen jako režisér, ale i jako scenárista.
Hraběnku Báthoryovou se prý rozhodl představit jako kontroverzní ženu, která vzala spravedlnost do svých rukou. Její postava se pro režiséra také stala záminkou pro osobitou interpretaci dějin: „Příběh se odehrává v době, kdy turecká vojska pustošila Evropu, zastavila se ale o jakýsi slovenský val, dál se nedostala, a západoevropské země zůstaly ušetřeny, takže se můžeme cítit tak trochu jako zachránci západoevropské kultury.“
Jakubisko se prý snažil sehnat nějaký předmět, který patřil Báthoryové, aby ho mohl mít během natáčení u sebe a být tak v „kontaktu“ s hrdinkou svého filmu: „Nedochovalo se ale vůbec nic, ani její tělo nenašli, její hrob byl prázdný.“ Právě v doplňování bílých míst, kterých je život ženy, jež se údajně koupala v krvi panen, plný, vidí režisér prostor pro zrod legendy.
Do titulní role Jakubisko nakonec obsadil britskou herečku Annu Frielovou, po jejím boku se objeví Karel Roden, Franco Nero, Hans Matheson, Vincent Regan a řada českých a slovenských herců: Bolek Polívka, Jiří Mádl, Lucie Vondráčková, Marek Vašut, Monika Hilmerová nebo Jiří Korn. Za kamerou stál F. A. Brabec, o hudbu se postaral Jan Jirásek spolu se Simonem Boswellem.
Natáčet se začalo už v roce 2005, filmaři vystřídali na čtyřicet lokací v Česku a na Slovensku. Ve filmu bylo použito pět tisíc historických kostýmů, v davových scénách si zahrálo na čtyři tisíce komparzistů a režisér musel před kamerou zkoordinovat sto dvacet mluvených postav.
Velkofilm se mu nakonec podařilo sestříhat na únosnou délku dvě a čtvrt hodiny. V televizi by se měl film objevit v delší, dvoudílné verzi. Česká premiéra snímku, který vznikal ve slovensko-britsko-českomaďarské koprodukci, je ohlášena na 25. října tohoto roku. Pokud se už předtím neobjeví na festivalech, půjde o premiéru světovou.
