Furt mi plivete do mikrofonu a já to pak nemůžu zvučit, vzteká se muž od zvukové techniky. Vyprodané divadlo Archa slaví vydání první desky českého beatboxu, tedy hudebního stylu, k němu patří naštvaní zvukaři a lehká přezíravost širšího publika.
Jen prozatím; pusou věrně napodobit rytmus, basovou linku nebo vystřihnout sólo není jen tak, což se ví od dob největší slávy jazzového zpěváka Bobbyho McFerrina. Dnešní beatboxeři jsou ovšem ještě dál -proto si Cossiga přidává označení „performer“. „Beatbox nemá být uměním šalby zraku a sluchu, ale dokonalým vesmírem i s jeho tvůrcem!“ horuje štíhlý muž s kšiltovkou, který hájil české barvy na světové výstavě Expo v Japonsku nebo mezi rapery v newyorském metru.
Žabí kvákání a lambáda
Vyprávění o počátcích předního českého beatboxera připomene pamětníkům Strýčka Jedličku. „Určitě jeden z mých prvních zvuků byla žába. A kdykoliv jsem šel s mým tatíkem kolem zámeckého rybníka doma v Mimoni, táta na mě vybalil kachnu, kterou jsem se nikdy nenaučil jako on.“ Na prvním stupni tančil lambadu a zjistil, že ostychem netrpí tolik jako spolužáci.
„Okolo sedmé třídy jsem začal vnímat černou muziku a začal jsem na kabelovce sledovat MCM a MTV, kde už to docela frčelo. Pokoušel jsem se psát rýmy a pokud jsem narazil na sprej, rozbušilo se mi srdce a musel jsem to jít kamkoli zkusit. Olízla mě vlna hiphopu někdy v roce '96, která šla hlavně z Prahy a taky z Liberce, jenže já se do osmnácti nedostal na žádnou akci. Tak jsem se na českou scénu napojil přes chat a začal jsem vytvářet scénu na Českolipsku. Ale nikdy jsem to nedělal s vidinou, že tohle je můj osud. Jsme tvůrci osudu, a tak jsem tvořil.“
Vážně začal brát beatbox v Praze, kam přišel studovat. „Na kamerovkách na moderátora 5. elementu na Óčku nás spojili s Freaky Jezusem a mně tím začala éra beatboxu. S Jezusem jsme se vzájemně učili a utekli beatboxové scéně jako první dvojice, která si dovolila improvizovat. Spolu jsme se dokázali prodýchat až do nirvány."
"Po roce jsme dostali padáka, protože náš zájem byl spíš o beatbox než o komplexní světovou scénu. Snad druhý den přišla nabídka z Divadla Archa, jestli bychom neměli zájem hrát v představení CHAT. Až tady jsem začal brát beatbox vážně. Absolvoval jsem řadu workshopů, které na první dojem nemají s beatboxem nic společného, ale mě posunuly daleko od dalších beatboxerů. Zjišťoval jsem čím dál větší rozdíl mezi pojmem beatboxer a beatbox performer. S Jezusem jsme hráli na Expu 2005 v Aichi společně s hrdlopěvci z Tuvy anebo jsme zahajovali festival na farmě Mina Tanaky, kde jsme taky pracovali na polích. To jsou okamžiky, kdy jsem si děkoval, že jsem vydržel,prskat‘.“
Prezidente, vezmi mě pod křídla
Jak říká, snaží se posunout beatbox do všech směrů, kde by byl nějak platný, a přitom se něco přiučit. „Začalo to na Slam poetry, kde jsem se snažil zkombinovat poezii a beatbox. Za šest let v Praze jsem se potkal s řadou vynikajících muzikantů, kteří se se mnou nebáli experimentovat, čapnul jsem příležitost za pačesy, kdykoliv jen to šlo. Hrozně si vážím spolupráce s lidmi jako Jarda Traband, Michal Nejtek, Jaroslav Kořán, Varhan Orchestrovič Bauer, Agnes Kutas, Peter Adamov, Klarinet Factory, Šimon Ornest, Frank van de Ven, Min Tanaka, Navigators...“
Na Cossigově internetové stránce jsou k vidění klipy z „české expedice do nitra New Yorku“, kde v prostorech newyorské podzemky improvizuje spolu s americkými rapery na dostaveníčku z řady nazvané Subway Series. Do USA přijel s představením Sen Andersen, kde dostal beatbox prostor na divadelních prknech.
„Mysleli jsme, že budeme tahat dříví do lesa, ale nakonec nám všichni museli potřást pravicí. Dokonce se na nás přišel podívat pan režisér Vojtěch Jasný, který si počkal, až se převlékneme, aby nás mohl obejmout a pozvat k němu do školy, kde nás představil snad všem, koho jsme potkali. Po týdnu nám skončil divadelní zájezd, ale kontaktoval jsem prezidenta asociace Beatboxer Entertainment, dal jsem s ním jedno vystoupení a ujistil ho, že v New Yorku je právě jeden z poslů evropského beatboxu, kterýho by bylo fajn vzít pod svá křídla. Tím nám začaly tři fantastické týdny přímo v Brooklynu. Máme tam otevřené dveře a je pouze na nás, jak s tím naložíme.“
Nakonec se vraťme k tomu nespokojenému zvukaři z úvodu článku. V Arše totiž minulý týden vstoupilo do života první české beatboxové album Beat Apetit, kterého má kolovat asi 35 tisíc kusů. Beatbox opouští hranice hiphopové kultury a díky několika málo lidem získává větší uplatnění. Už nemusíme vykládat, co je beatbox. Lidi už to vědí. Začíná být svébytným žánrem. Ještě tomu ale dejme čas...“
