LN Bylo pro vás těžké rozhodnout se, jakou roli přijmout poté, co jste získala Oscara za roli britské královny?
V době, kdy jsem přebírala Oscara, jsem zrovna natáčela film Inkheart, což je výpravný fantasy film. Byl to příjemný kontrast ke vší té vážnosti kolem Oscarů. Tedy, ne že bych ten film nebrala vážně, ale jeho natáčení mě moc bavilo. Takže když se objevila nabídka na pokračování Lovců pokladů, nelekla jsem se jí, protože jsem nepociťovala žádný tlak. Já jsem se v práci nikdy nespoléhala čistě na filmovou kariéru a nikdy jsem neměla problémy plynule se pohybovat mezi filmy, televizní tvorbou a divadlem. A navíc se mi hodně líbila jednička Lovců pokladů.
LN Co se vám na tom filmu líbilo?
Skvěle jsem se u něj bavila. Ale hlavně se mi líbil způsob, jakým ten film v lidech vyvolával zájem o historii. Ten příběh byl samozřejmě vymyšlený, ale tvůrci si vypůjčili řadu skutečných historických událostí a obratně s nimi pracovali. Pokračování filmu je v tomto ohledu stejné, opět se pohybuje na hranici fantazie a skutečnosti, vybírá si fascinující historickou událost a využívá ji jako odrazového můstku pro velice zábavný příběh. Ovšem dalším důvodem, proč jsem tu roli vzala, byli ostatní herci: Nicolas Cage, Ed Harris, Harvey Keitel, Jon Voight. To všechno jsou dobří a vážení herci. Na tom, s kým budu točit, mi vždycky hodně záleží a je to jedna z věcí, která rozhoduje o tom, zda roli ve filmu přijmu, nebo ne.
LN Na filmu Lovci pokladů: Kniha tajemství jste začala pracovat jen několik týdnů poté, co jste získala Oscara. Jednali s vámi nějak uctivěji?
Myslím, že se mnou jednali uctivěji, než bych si zasloužila. Ale pokud v tom nějaká úcta byla, rychle se vytratila. Já se o takové věci stejně nestarám. Jsem stejná jako dřív a měnit se nehodlám. A myslím, že pokud se ke mně lidé chovají jinak, jednak si toho nevšimnu a jednak toho rychle nechají, protože zjistí, že o to nestojím. 
LN Ve filmu hrajete profesorku, ale ne takovou tu upjatou dámu, co tráví dny v knihovně...
Hraju odbornici na starověké jazyky, která je špičková v luštění všech těch starých symbolů a která na začátku filmu odmítá hledání pokladů jako naprostou ztrátu času. Ale pak ji to chytí.
LN Přistupujete k takové roli stejně jako třeba k roli ve filmu Královna?
V tomhle případě nemusíte nastudovat tolik podkladů, ale samozřejmě si musíte zjistit minulost vaší postavy a dozvědět se, co ji motivuje. Tohle se nemění, ať hrajete kohokoli. Vždycky chci vědět, koho hraju, co je to za ženu, co dělá, co dělala, proč je taková, jak se píše ve scénáři. Spíše než kniholovkyni jsem v téhle ženě z Lovců pokladů viděla někoho, kdo strávil spoustu času v terénu na vykopávkách a kdo je ochoten tábořit několik měsíců v Etiopii, když je to potřeba. Je to prostě jedna z těch velice odolných žen, které se často mezi antropology nebo biology objevují.
LN A také je to bývalá filmová manželka Jona Voighta a matka Nicolase Cage...
Ano, ale s chlapíkem, kterého hraje Jon Voight, se neviděla nějakých třicet let. Jejich vztah, to jsou spousty a spousty hádek. Dokonce spolu ani nemohou být v jedné místnosti déle než několik minut, aby se spolu nezačali dohadovat, což je samozřejmě z hereckého hlediska mnohem zábavnější, než kdyby měli šťastné manželství.
LN Co jste říkala na to, že máte hrát matku Nicolase Cage? Myslíte, že jste si v něčem podobní?
Kdepak, vůbec ne! A vlastně ani z psychologického hlediska to nefunguje. Nejsem příliš mateřský typ. Nějak si nedokážu představit sebe jako něčí matku.
LN Ale na place vám to klapalo, herecky jste se shodli, nebo snad ne?
To ano, ač jsme každý naprosto jiný. On je hodně svobodomyslný, nápaditý a odvážný herec. Je to v jádru divoch, což je pro herce výhoda. Já se chovám poměrně „britsky“ a ptám se lidí, co se ode mne čeká, co mám udělat. A pak to zkusím udělat nejlíp, jak jen umím. On takhle svázaný není. Přistupuje k věcem z překvapivých úhlů.
LN Lovci pokladů jsou nákladný, výpravný projekt, jedna sekvence se například odehrává v rozlehlých zatopených jeskyních. Překvapují vás podobné situace při natáčení, nebo už jste toho za svou kariéru zažila tolik, že vás nic nezaskočí?
Ne, na tohle si člověk nezvykne nikdy, při natáčení Lovců pokladů jsem byla ohromená mockrát. Když vznikaly scény v Jižní Dakotě, všichni jsme tam stáli a jenom žasli. A totéž si říkám, když vejdu do ateliéru ve studiu. Možná je to mým divadelním původem, ale točím v ateliérech s velkými dekoracemi ráda. A v případě tohoto filmu to byly opravdu hodně velké dekorace. 
LN Herci si často stěžují, že mají u podobně velkých projektů pocit, jako by efekty a kulisy byly důležitější než oni. Vnímáte to podobně?
No, myslím, že to záleží na každém herci. Někdo si může připadat ztracený v obývacím pokoji, jiný dokáže svou přítomností prozářit obrovský chrám. Dobrý herec dokáže svůj výkon přizpůsobit prostředí, ve kterém se pohybuje. To je naše práce, jsme herci a naším úkolem je zabydlet místo, kde se zrovna točí, musíme vytvořit dojem, že tam patříme. Nemůžeme se chovat jako dřevěná loutka v obrovském loutkovém divadle, protože ve finále budou diváci stejně vnímat osudy protagonistů.
LN Prý vás překvapilo, že se scénář Lovců pokladů neustále upravoval a doplňoval. To se pravděpodobně v Královské shakespearovské společnosti neděje.
Ne, obvykle ne. Ale poučila jsem se hned první den. Strávila jsem tři týdny tím, že jsem se učila text, pak jsem přišla na plac a dostala jsem naprosto jiný. Vlastně se ale ukázalo, že je to velice příjemné, protože mám dojem, že posledních pět let jsem se jenom učila nějaké texty. Tyhle změny dodaly natáčení příchuť improvizace a živého vystoupení. Ale tohle není případ jen velkých dobrodružných produkcí, takhle improvizoval i Robert Altman.
LN Jerry Bruckheimer je v současné době pravděpodobně nejúspěšnějším filmovým producentem na světě. Znamená to, že je příliš důležitý, než aby byl u natáčení?
Naopak, býval na place často. Nebylo to každý den a po celou dobu, ale pravděpodobně byl pořád ve své kanceláři vzadu a dost často se přímo zapojoval do vývoje nějaké konkrétní scény. Několikrát jsme přímo s ním - a samozřejmě s režisérem - řešili, jak se vypořádat s konkrétní scénou, protože podrobnosti zápletky a její kličky byly poměrně složité. Nikdy předtím jsem s Jerrym ještě nepracovala, ale ostatní mi říkali, že práce na filmu Jerryho Bruckheimera je vždycky zábava. Abych byla upřímná, očekávala jsem, že to bude děsivý zážitek, vzhledem ke zvěstem o bezohledném chování hollywoodských producentů. Ale on se chová naprosto jinak. Je přátelský a plný podpory a vůbec nemáte pocit, že na vás dohlíží a kriticky vás hodnotí, vůbec ne. Herce velmi respektuje. A režiséry také, mimochodem. Můj manžel (režisér Taylor Hackford, pozn. red.) pro něj natáčel pilotní díl televizního seriálu (E-Ring) a vyprávěl, že se mu s ním pracovalo naprosto skvěle.
LN Říká se, že herečky mají problémy získat dobré role, jakmile jim je přes čtyřicet, vy ale naopak slavíte jen úspěchy. Překvapuje vás to?
Především čím jste starší, tím méně konkurence máte. A naopak, myslím, že když vydržíte a máte štěstí a příležitosti vymanit se ze škatulky mladé krasavice, tak můžete pracovat velice dlouho. Troufám si říct, že v případě mužů je to totéž, i oni mohou mít problémy s přechodem do zralé fáze. Jedním z důvodů, proč tolik obdivuji Leonarda DiCapria, kromě toho, že je to jeden z nejlepších filmových herců, je to, že donutil svět, aby sledoval, jak stárne, což po Titaniku pravděpodobně nebylo lehké.
LN Natočila jste svůj první akční film, je to pro vás uzavřená kapitola, nebo byste byla ochotná o další nabídce na roli v akčním filmu alespoň uvažovat?
Přišla jsem teď akčním filmům na chuť. Možná už nebudu točit nic jiného...