Generační směs „patnáct až šedesát“, velké množství partnerských párů, motorkářská loga na kožených bundách a na parkovišti před halou řada nablýskaných Harley-Davidsonů: ZZ Top se potřetí vrátili do Česka.
Chvíli před devátou hodinou se z reproduktorů ozvalo opakované zavytí vlků, spustil rychlý, technometalový rytmus a na mnohých tvářích v publiku se objevil lehký údiv. Po pár desítkách vteřin ale playbackové intro zmlklo, vousáči se objevili na pódiu a spustili klasický otevírák „Got Me Under Pressure“.
Celá první třetina patřila syrovějším, rytmickým vypalovačkám – jednoduchým, úderným a stále fungujícím. Nejen matka s dcerou po mé levici se začaly zvolna pohupovat a většina davu se pak už nepřestala vlnit po zbytek večera.
Pro mlsné ucho i oko
Asi u třetí skladby vystřídal kytaristu Billyho u mikrofonu basista Dusty a sólově si pak zazpíval v průběhu koncertu ještě několikrát. Jestliže sami členové kapely byli víceméně statičtí a maximálně se přesouvali z jednoho místa na pódiu na jiné, celková image byla dokonale propracovaná.
Po většinu doby hráli kytarista i basista na designově stejné nástroje, vpředu opatřené zlatou metalízou, zezadu jedovatě fialové. Oba měli speciální svítící mikrofonové stojany ve tvaru výfuků amerických trucků a oba stáli před hradbou osmi aparátů s potahem v červené kůži.
Scénu doplňovala obří LED obrazovka, na které se zpočátku objevovaly projekce spíše technického rázu – rotující montérské klíče či disky kol, záběry z jedoucího metra či vlaku. Později při písni o Mexiku projekční plocha nabídla přehlídku stylových jídel typu tacos a burritos. V závěru pak došlo na ukázky klipů a se skupinou dávno nerozlučně spjatý červený automobil.
Po několika skladbách došlo na vtipnou vložku. Na pódiu se objevila jakási slečna a česky Billymu kladla otázky typu „jak se máš?“ – a Gibbons jí stručně česky odpovídal. Bylo jasné, že scénka byla předem připravená, nicméně i tak vyzněla mile.
Závěrečné kytaristovo tvrzení, že na koncert přijel autem značky „Skouda“, vyvolalo v zaplněné hale bouři veselí. I v dalších momentech se pak jasně ukázalo, že ZZ Top ani po čtyřiceti letech nesklouzli k chladné profesionalitě. Hraní si zjevně užívali a na vtipy či ironické poznámky došlo později ještě několikrát.
Řemeslo i talent shůry
I přes hutnou a přesnou rytmiku bylo jasné, že centrem všeho je fenomenální kytarová hra Billyho Gibbonse. Krom excelentní techniky měla všechna sóla hlavu a patu, ani na moment nedošlo na pouhé projíždění stupnic.
Uprostřed setu si Billy dopřál parádní kousek – zahrál sólo pouze levačkou, zatímco pravou si s nevinně ironickým výrazem hladil své půlmetrové vousy. Krom vlastních skladeb ZZ Top vytáhli i předělávky: došlo i na slavnou Foxy Lady Jimiho Hendrixe. Závěr bloku obstaraly melodičtější stadionové hymny z pozdějších let.
Úvod večera obstarala česká parta s americkým zpěvákem The Cell. V sestavě se třemi kytarami, hammondkami a duem vokalistek zahráli sice trochu tuctový, nicméně s radostí a bezchybně provedený jižanský rock. Zvukaři, jak se to předkapelám dělá, pustili hlasitost jen „na půl plynu“, ale i tak byla volba předskokanů podařená.
I když ZZ Top pražským koncertem své letošní turné teprve zahajovali, představili se ve skvělé formě. Zábavná show i bezchybný zážitek dokázaly, že ani rockeři v letech nemusejí být out. Mnozí mladší se od nich stále mají co učit.
Chvíli před devátou hodinou se z reproduktorů ozvalo opakované zavytí vlků, spustil rychlý, technometalový rytmus a na mnohých tvářích v publiku se objevil lehký údiv. Po pár desítkách vteřin ale playbackové intro zmlklo, vousáči se objevili na pódiu a spustili klasický otevírák „Got Me Under Pressure“.
Celá první třetina patřila syrovějším, rytmickým vypalovačkám – jednoduchým, úderným a stále fungujícím. Nejen matka s dcerou po mé levici se začaly zvolna pohupovat a většina davu se pak už nepřestala vlnit po zbytek večera.
Pro mlsné ucho i oko
Asi u třetí skladby vystřídal kytaristu Billyho u mikrofonu basista Dusty a sólově si pak zazpíval v průběhu koncertu ještě několikrát. Jestliže sami členové kapely byli víceméně statičtí a maximálně se přesouvali z jednoho místa na pódiu na jiné, celková image byla dokonale propracovaná.
Po většinu doby hráli kytarista i basista na designově stejné nástroje, vpředu opatřené zlatou metalízou, zezadu jedovatě fialové. Oba měli speciální svítící mikrofonové stojany ve tvaru výfuků amerických trucků a oba stáli před hradbou osmi aparátů s potahem v červené kůži.
Scénu doplňovala obří LED obrazovka, na které se zpočátku objevovaly projekce spíše technického rázu – rotující montérské klíče či disky kol, záběry z jedoucího metra či vlaku. Později při písni o Mexiku projekční plocha nabídla přehlídku stylových jídel typu tacos a burritos. V závěru pak došlo na ukázky klipů a se skupinou dávno nerozlučně spjatý červený automobil.
Po několika skladbách došlo na vtipnou vložku. Na pódiu se objevila jakási slečna a česky Billymu kladla otázky typu „jak se máš?“ – a Gibbons jí stručně česky odpovídal. Bylo jasné, že scénka byla předem připravená, nicméně i tak vyzněla mile.
Závěrečné kytaristovo tvrzení, že na koncert přijel autem značky „Skouda“, vyvolalo v zaplněné hale bouři veselí. I v dalších momentech se pak jasně ukázalo, že ZZ Top ani po čtyřiceti letech nesklouzli k chladné profesionalitě. Hraní si zjevně užívali a na vtipy či ironické poznámky došlo později ještě několikrát.
Řemeslo i talent shůry
I přes hutnou a přesnou rytmiku bylo jasné, že centrem všeho je fenomenální kytarová hra Billyho Gibbonse. Krom excelentní techniky měla všechna sóla hlavu a patu, ani na moment nedošlo na pouhé projíždění stupnic.
Uprostřed setu si Billy dopřál parádní kousek – zahrál sólo pouze levačkou, zatímco pravou si s nevinně ironickým výrazem hladil své půlmetrové vousy. Krom vlastních skladeb ZZ Top vytáhli i předělávky: došlo i na slavnou Foxy Lady Jimiho Hendrixe. Závěr bloku obstaraly melodičtější stadionové hymny z pozdějších let.
Úvod večera obstarala česká parta s americkým zpěvákem The Cell. V sestavě se třemi kytarami, hammondkami a duem vokalistek zahráli sice trochu tuctový, nicméně s radostí a bezchybně provedený jižanský rock. Zvukaři, jak se to předkapelám dělá, pustili hlasitost jen „na půl plynu“, ale i tak byla volba předskokanů podařená.
I když ZZ Top pražským koncertem své letošní turné teprve zahajovali, představili se ve skvělé formě. Zábavná show i bezchybný zážitek dokázaly, že ani rockeři v letech nemusejí být out. Mnozí mladší se od nich stále mají co učit.
