Kapela udávala tón především na začátku devadesátých let svými alby The Real Thing a Angel Dust. Tisk se předháněl v superlativech a zároveň se jejich desky velmi dobře prodávaly. V neposlední řadě však měli Faith No More značný vliv jak na alternativní scénu, tak na mainstream; bez nich by dost možná skupiny jako Deftones, Limp Bizkit, Linkin Park či Korn zněly úplně jinak.
Od poloviny devadesátých let začala navzdory přetrvávající kvalitě jejich prodejnost klesat. Ale hlavním důvodem, proč dali v roce 1998 posluchačům vale, byl fakt, že zpěvákovi Mikeu Pattonovi začal být formát klasické kapely těsný. Když se kapela rozpadla, jako by se v uměleckém slova smyslu utrhl z řetězu.
Faith No Man
Počátek všecho vězí v roce 1981, kdy se v San Franciscu dala dohromady skupina mladíků odkojených punkem a podle svého frontmana Mikea "The Man" Morrise se pojmenovala Faith No Man. Po jediném, průměr nepřesahujícím singlu se zbavili poněkud problémového Morrise a změnili si název na Faith No More.
První stabilní sestava začala fungovat v roce 1983, po příchodu vokalisty Chucka Moselyho. Nebyl to sice nijak závratný zpěvák, ale kapelu uměl dobře prodat. Nicméně kvůli pití začaly být po dvou slušných albech We Care A Lot (1985) a Introduce Yourself (1987) vztahy s Moselym natolik neúnosné, že musel být vyhozen a Faith No More znovu oněměli. Když koncem roku 1988 přivedl kytarista Jim Martin do zkušebny tehdy devatenáctiletého Mikea Pattona, bylo to, jako by zapadl dlouho hledaný poslední díl skládačky.
Šamani, pop a roztleskávačky
Patton velice rychle otextoval rozdělané skladby a za pár měsíců byla hotová celá jejich komerčně nejúspěšnější deska The Real Thing (1989). Funkčně na ní s kloubili metal, hard core či rap a díky zdařilému přebalu sabbathovské klasiky War Pigs si vysloužili uznání od samotného "pána temnot" Ozzyho Osbourna.
Mnohem progresivnější bylo pak následující album Angel Dust (1992). Do již tak explozivní směsice přidali pop, šamanský obřad askandování roztleskávaček. Patton byl schopen kapelu posunout do neslýchaných poloh a sám se při tom přepínat mezi desítkami výrazů. Po turné k této vrcholné desce odešel Jim Martin, jehož naturelu experimentální vývoj Faith No More nevyhovoval. Kytaru na desce King for a Day…Fool for a Lifetime (1995) nahrával Trey Spruance, Pattonův kolega z jeho původní kapely Mr. Bungle, ovšem na turné vyrazili s Deanem Mentou. Při natáčení poslední nahrávky Album of the Year (1997) jej nahradil Jon Hudson.
Členové kapely se začínali čím dál více věnovat vedlejším projektům a v roce 1998 ohlásili rozchod. Nejaktivnější zůstal Patton, který založil několik skupin, hostoval na řadě desek a založením vlastního vydavatelství Ipecac Records poskytl prostor řadě svérázných muzikantů. V roce 2001 šokoval návštěvníky Rock for People vystoupením s experimentálním metalovým tělesem Fantômas. Když loni v rámci Stimul festivalu zahrál v divadle Archa s italskými jazz-coristy Zu, na jeho koncert dorazilo již poučenější publikum.
Letos na jaře se však objevila snová zpráva, že Faith No More vyrazí na turné a později se potvrdil i pražský termín 17. srpna, kdy zaburácí v Tesla Aréně. Na poslední chvíli se podařilo dojednat jako předkalelu i divoké newyorčany Firewater, kteří originálním způsobem kříží exotické formy folku srockem a výsledek předkládají v lehce kabaretním duchu. Coby rozehřívači jistě nebudou v pondělí večer jen do počtu.
