Jiří Krejčík (*1918) nesporně patří k nejvýznamnějším českým filmovým i divadelním režisérům. Prvním jeho celovečerním snímkem byl v roce 1947 Týden v tichém domě podle Nerudových Povídek malostranských.
Od té doby natočil řadu pozoruhodných snímků - Frona, Svědomí, Vyšší princip, Probuzení, Svatba jako řemen, Morálka paní Dulské, Polnočná omša, Penzion pro svobodné pány, Hry lásky šálivé, Božská Ema, Prodavač humoru a mnoho dalších, v posledních letech například televizní Svatá noc, Slečna Julie, Peníze či dokument Maturita v listopadu.
O jeho osobitém vedení herců se vypravují legendy, protože Jiří Krejčík je spontánní extrovert, takže pro mnohé spolupraconíky býval v časech největší síly "na place" postrachem. Přesto na jeho režijní práci většinou všichni vzpomínají s povděkem.
Například Iva Janžurová dnes, po mnoha letech, kdy ji Jiří Krejčík vedl ve filmové adaptaci "Penziónu pro svobodné pány" podle hry O'Caseyho, připouští, že ač tehdy jeho doporučení nevnímala vždy s nadšením, nyní si uvědomuje, jak perfektní režijní práci odváděl. Dokázal z člověka dostat, o čem ani netušil, že v něm je. Proto se také na jeho filmy a inscenace můžeme dívat i po tolika letech – a jsou moderní."
