Politický kabaret Miloš Ubu provětrá Babiše i tunel Blanka

Pokračování hry o králi Ubu má podtitul "Bude líp, ne?" Znamená to, že vidíte naši politickou scénu optimističtěji než dřív?
Rozhodně. Došlo k obrovské změně, třeba že máme legální vládu, která vzešla z opravdových voleb. Když jsme dělali Miloš Ubu aneb ...málem králem, tak to tak nebylo. Jsem taky rád, že se naši představitelé zachovali celkem dobře při krymské krizi, ať už to byl pan premiér nebo ministr zahraničí. Což by se za předchozí vlády pana Rusnoka možná nestalo. Jsem taky rád, že naše hlava státu už nesjednocuje tento národ tím, že se vůči ní vymezuje. Což trefně pojmenoval pan Šlouf, když prohlásil, že Miloš Zeman dokázal sjednotit všechny doktory proti sobě... a celou politickou scénu proti sobě... Byl to takový prezident sjednotitel, což se pak naštěstí přestalo dít. To je další pozitivum.

V anotaci k představení píšete, že se chystá i gastroenterologická prohlídka Prahy, můžete to nějak přiblížit?
Máme kolegu, doktora Martínka z IKEMu, který s námi spolupracoval i na Blonďatých bestiích. Je profesí gastroenterolog a ze svého pohledu dokázal velmi vtipně pojmenovávat politickou situaci. Prostřednictvím svých nástrojů se dívá lidem do různých tělních otvorů a vždy tam najde něco k tématu. Doufáme, že se to podaří i tentokrát.

Z inscenace Miloš Ubu aneb... málem králem

Obě "ubuovská" představení jsou dílem vašeho tvůrčího tandemu s Ondřejem Formánkem, který je pod nimi podepsaný scenárista. Jak vaše spolupráce probíhá? Je to klasická cesta – scénář – režie – představení?
Víceméně ano, jen se vždy s Ondřejem předem domlouváme, co ve hře bude. Reálná slova většinou píše Ondřej, ale potom přichází proces zkoušení, který je často určující. Výsledný tvar se teprve postupně rýsuje při zkouškách, ve spolupráci s herci.

Improvizujete hodně?
Ano, mám rád, když funguje autorské herectví. Vtip vyzní líp, když ho herec řekne sám za sebe, tak jak mu sedí, než když jen opakuje napsaný text. Ideální je, když si herec to, co říká na jevišti, myslí i ve skutečnosti.

Tak to je pak velmi důležitý výběr herců. Spolupracujete s nějakým osvědčeným týmem, máte stálé spolupracovníky?
Můj stálý spolupracovník je Honza Vlas, další herce jsem znal z jiných inscenací a vybral jsem si je v naději, že najdeme společnou řeč, a to se potvrdilo. Kromě Vasila Fridricha jde většinou o herce z Divadla pod Palmovkou.

Z inscenace Miloš Ubu aneb... málem králem

Vaše první představení o králi Ubu vzbudilo řadu protichůdných reakcí, od nadšení po odpor. Jak jste to vnímal?
Měl jsem ohromnou radost. Uvedení v Národním divadle vzedmulo obrovskou vlnu negativních reakcí u lidí, kteří ani nevědí, kde Národní divadlo stojí, natož aby to představení viděli. Ale vědí, co tam patří, a co ne. To mě opravdu bavilo. Lidi, kteří na představení přišli, byli většinou spokojeni, nebo i zaskočeni, ale určitě ne pohoršeni. Samozřejmě že je to drzé, ale politická satira musí být drzá, jinak by neměla smysl.

Právě politické satiry u nás moc není. Proč myslíte, že to tak je?
Není to sexy. Když se tím člověk dlouhodobě zabývá, tak to opravdu není vtipné. Nezávidím novinářům, kteří píšou o politice, protože se těmi věcmi musí denně zabývat. Politický kabaret má smysl tak jednou za půl roku, rozhodně bych se tím nechtěl zabývat třeba každý týden. To by mě děsilo.

Druhou hru o králi Ubu začínáte právě zkoušet, premiéra bude 27. dubna. Jak dlouho plánujete, že se bude hrát? '
To se teprve ukáže. Ono to samo zestárne, vždycky nějakým obrovským průserem, který se na politické scéně odehraje. Takže si počkáme, co se stane.

V textu o chystaném představení padlo také jméno Andreje Babiše. Jakou roli bude v představení jeho osoba hrát?
Scéna s ním ještě není hotová, teprve se tvoří. Andrej Babiš je zajímavé téma, především střet zájmů, který je u něj patrný. Je to takový oligarcha východního typu - vlastní většinu podstatných médií, zároveň je klíčovou osobou v potravinové soběstačnosti země, a ještě je v jeho rukách nejdůležitější ministerstvo, které rozhoduje o toku peněz. Tenhle člověk má přehled o všech účtech v naší zemi, včetně své konkurence... To nás řadí na úroveň Rumunska a podobných zemí. Proti podobným Janukovičům se stávkovalo na Ukrajině, a my jsme si ho zvolili... Myslím, že je to určitým způsobem alarmující. Asi jsme jako národ hloupí. Je to opravdu kuriozita.

Jaká je podle vás role médií v dnešní společnosti? Podle čeho se vy sám orientujete v politickém a jiném dění?
Snažím se používat selský rozum, který mi umožní rozlišovat. Média dnes mají velkou moc, ale člověk musí spoléhat hlavně sám na sebe a věřit svému úsudku.

Z politického kabaretu Blonďatá bestie vrací úder.

Na čem teď ještě pracujete?
Napsal jsem hru ke stému výročí narození Bohumila Hrabala, která bude mít 23. května premiéru v divadle v Řeznické. Režíruje ji Braňo Holíček, zkouší se v divadle Pod Palmovkou.

Je ze života Bohumila Hrabala?
Ani ne, on tím představením jen tak proplouvá. Hlavně to reflektuje situaci, která nastala v nymburském gymnáziu, kde studenti odmítli návrh profesorů a podepsali i petici, ve které protestovali proti tomu, aby se jejich škola jmenovala podle Bohumila Hrabala. Je to komorní hříčka, která rozvíjí ještě další situace. A taky budu točit svůj filmový debut.

Gratuluji! O co v něm půjde?
Bude se jmenovat Hodinový manžel a bude to o téhle podivné práci. Hrát v něm bude Filip Blažek, David Matásek, Lukáš Latiňák, Eva Holubová, Jitka Čvančarová...

Takže komedie?
Ano. Točit začínáme 25. června. Natáčení se muselo odložit kvůli mým zdravotním problémům.

Snad můžu prozradit, že to byly problémy docela vážné - selhání ledvin, které skončilo transplantací. Byl to pro vás určitě zlom v životě...
To určitě byl. Moje manželka mi vlastně zachránila život, když mi darovala ledvinu. Operovali nás v den jejích narozenin. Dopadlo to skvěle, ledvina funguje, jsem pět týdnů po zákroku a cítím se fajn.

Ovlivnilo to nějak vaše přemýšlení o životě, a třeba i o vaší práci?
Člověk si samozřejmě projde i depresemi. Ale já jsme veskrze pozitivní člověk. Teď se nadechuju do nové etapy života.