Marek Daniel: Na Tondu Blaníka se věší komerce, Havla by hrál jen blázen

LN: Že kolem vás po úspěchu seriálu Blaník krouží média, je jasné, ale určitě se objevují i obchodníci, kteří vědí, jak značku Kanceláře Blaník dobře prodat. Je už docela cenná, ne?
To je a musíme si ji pohlídat. Kolem Blaníku je opravdu haló. V časopise Reportér začal vycházet text, který je sice naše aktivita, ale budeme se jí muset víc věnovat a rozhodnout se, co už nedělat. Internetový svět je pro mě nové prostředí, které mě ale jinak nezajímá, nemám a nechci mít facebook ani LinkedIn. Kolem dílu, na který se na webu díváte, můžete lehce kliknout a koupit si tričko s hláškami z Blaníku. Štve mě, že na naši věc, která mně se zdá čistá, se navěšují projekty, vypadající tak komerčně. Jako bychom si vydělávali bokem, což tak vůbec není. Já na té značce, jestli se tomu značka dá říct, osobně nechci vydělávat. Twitter vznikl z obavy, aby přes léto zájem o seriál neusnul. Ale už jsou skoro Vánoce a pořád běží. Já osobně Twitter nepotřebuju, nevím, jestli je to pro život seriálu nutné.

Proměny Marka Daniela: Marek Daniel jako Tonda Blaník... ... a Václav Havel

LN: Srůstáte s rolí?

Těžko říct, já se snažím to tak mít ve filmovém přístupu vždycky. S Markem Najbrtem pracujeme spoustu let, začali jsme kdysi Kinetickou encyklopedií všehomíra a od té doby jsme kamarádi. Já měl z Protektora první týden natáčení velkou depresi. Pořád jsem za ním chodil a ptal se, jestli to nedělám celé špatně, zdálo se mi, že nevytvářím roli. Marek byl ale spokojený. Takže k němu mám naprostou důvěru. Někdy mi lidé říkají, že je Tonda Blaník moje životní role. To je blbost. Dávám do toho kus sebe, ale to dělám se všemi rolemi. I s rolí Havla. Nejdříve se roli naučím, ale když ji dobře znám, tak se snažím na to trochu zapomenout a zapojit sebe. Nechci dělat žádnou imitaci, to by mě mrzelo. Snažím se si přestavit, jak bych to řekl já. Jak bych to řekl jako Havel. Samozřejmě, že jsem si v případě Havla nastudoval a naučil se gesta, mluvu, ráčkování – to nejde opominout. Ale pak v sobě musím poslouchat vlastní melodie, aby v tom nebyla křeč. A důvěřuju režisérům a střihačům, abych se z toho nezbláznil.

LN: Na roli Václava Havla je nejtěžší ji přijmout, ne?
Co se týče Havla, tak to pro mě bylo dost stresující. Protože ať si říkáte cokoliv, ztvárnit Havla je těžké. Marek Taclík mi říkal, že když se doslechl, že hledají někoho na ztvárnění Havla, řekl si, že to vezme jenom debil nebo blázen. Robert Sedláček mě oslovil a pak bylo půl roku ticho, takže jsem měl za to, že nápad s mým obsazením vyšuměl. Bavili jsme se tehdy o tom, že modré oční čočky bych nechtěl, protože to vždycky vypadá nepřirozeně a já bych je stejně neudržel v očích. K Havlovi jsem si nasbíral spoustu materiálů, vyptával jsem se, šlo mi o ty konkrétní, v seriálu ztvárněné situace. Podařilo se mi přes pana Vladimíra Hanzela dostat se k původním zvukovým nahrávkám z roku 1989. Z nich jsem si uvědomil, že většina věcí se upekla u stolu. V knížce Zrychlený tep doby jsou všechny rozhovory zaznamenané. V roce 1990 Rudé právo začalo pomalu dávat najevo, co si myslí o tom, co se u těch revolučních stolů dělo. Pan Hanzel měl strach, aby se informace nepřekrucovaly, a tak nechal nahrávky přepsat a vydat je knižně. Je to hodně silné. Byl bych moc rád, kdyby pan Hanzel pustil ty nahrávky do světa. V jednom z projevů krátce po 17. listopadu Václav Havel mluví o tom, že pokud se veřejnost bude chtít přesvědčit, co se tehdy řešilo, bude se moci nahrávkami probrat.

Marek Daniel jako představitel Václava Havla v díle Je to jen rock´n´roll.

LN: Jak na vás coby Havla reagovali lidé při natáčení?
Já měl strach. První den jsem přišel ztrémovaný, pak mi udělali masku, všichni mi tu masku chválili, potom jsem vlezl na plac a začal jsem točit. Nikdo se neušklíbal a já se uklidnil. Ještě během natáčení jsem se Havlem hodně zabýval. Naposlouchával jsem si jeho věty, jeho projevy ve Federálním shromáždění, v OF. Měl jsem s tím docela honičku. V určitou chvíli mě ale přestala zajímat historie a začal jsem se bavit o osobních věcech. Mluvil jsem o tom s Johnem Bokem, s Jiřím Bartoškou. Ptal jsem se na osobní věci, jak by udělal tohle a tohle, jak to měl s ženami. Měl jsem soukromé nahrávky z Hrádečku, které natočil Andrej Krob. Ty Krobovy záběry jsou tak dlouhé, že se Havel před kamerou chová úplně uvolněně. Zajímavé pro mě bylo i třeba gesto, jak si dá práska, jak vypadá, když odpočívá, protože i to byla podstatná část chvil, které jsme natáčeli.

Celý rozhovor s Markem Danielem o jeho rolích Václava Havla a Tondy Blaníka si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 5. prosince.