Pandořin hlas tří výtvarnic vypovídá o nenaplněných touhách i genderových stereotypech

Výstavu v Colloredo-Mansfeldském paláci Galerie hlavního města Prahy předznamenala společná prezentace malířky Veroniky Holcové a Sandry Vásquez de la Horra v Curychu v roce 2013, která nesla název Lilith podle jednoho z obrazů Veroniky Holcové. Lilith, postava z mezopotámských mýtů a archetypální postava židovské apokryfní mytologie – převtělení hada z ráje, je tu chápána jako symbol ženské individuality a nezávislosti. 

V tomto smyslu je stěžejní součástí i aktuální výstavy, která však dostala název podle Lilithina protějšku z řecké mytologie - Pandory, rovněž považované za původkyni zla a utrpení ve světě. Malby Veroniky Holcové (nar. 1973) a plastiky ve Švédsku žijící Klary Kristalové (nar. 1967) doplňují na pražské výstavě kresby Sandry Vásquez de la Horry (nar. 1967), která je v Česku prezentovaná vůbec poprvé.

Sandra Vásquez de la Horra

V tvorbě výtvarnice a ilustrátorky Veroniky Holcové jsou znatelné vlivy surrealismu i romantismu, její tajemné snové krajiny jsou jak exkurzí do bohatého fantazijního světa autorky, tak pozvánkou do vlastního podvědomí diváka. Chilská autorka Sandra Vásquez de la Horra vkládá do svých sociálně zaměřených kreseb nezpochybnitelnou ironii a nadsázku, objekty Klary Kristalové naopak vypovídají o jejích tématech s až moralizující vážností, poznamenanou inspirací dílem dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena i Kytice Karla Jaromíra Erbena. 

„Pandořin hlas je společnou metaforou pro tvorbu umělkyň, jejichž díla vypovídají o genderových stereotypech, potlačených traumatech, nenaplněných touhách a nutkavých představách, ale i o nesvobodě a nemožnosti vystoupit z kruhu, překročit vymezený rámec ženského osudu v dané kultuře,“ říká kurátorka výstavy Terezie Zemánková.

„Přestože každá z autorek vychází z jiného kulturního zázemí a z odlišných životních zkušeností, objevují se v jejich převážně figurativní tvorbě společné existenciální prvky.  Společná jsou rovněž obecná témata ženské identity – dětství, dospívání, sexualita, mateřství, ale i otázky stárnutí a smrti. Právě tyto motivy rámcově určily členění expozice,“ dodává spolukurátorka výstavy Monika Doležalová.

Výstava  v Colloredo-Mansfeldském paláci potrvá do 1. listopadu.