Luxusně vypravený titul pro nakladatelství Taschen editorsky připravil Michael Dayton Hermann, který se Warholovou tvorbou a osobností dlouhodobě zabývá. Základní složkou knihy jsou stovky fotografií, které se editorovi podařilo získat zejména z Nadace Andyho Warhola, jež odkaz velkého popartisty slovenského původu spravuje. Důkaz přitom kladl na neokoukanost – a to se povedlo dokonale, neboť naprostá většina snímků je zde zveřejněna vůbec poprvé.
Obrazovou část pak doplňují dobře vybrané výňatky z Warholových deníků, které často přesně komentují to, co je zachyceno na snímcích. Tedy často různé společenské večírky, jejichž vítanou ozdobou Warhol byl (a v době přátelství s Basquiatem s ním tvořil, jak se zdá, nerozlučnou dvojici), doslova vymetání galerií, ať už z důvodu vlastní prezentace, nebo v rámci společenského života avantgardní newyorské „party“, kontakty s dalšími, již etablovanými umělci, mezi něž patřil například další blízký přítel – malíř Keith Haring, nebo slavné období prožívající zpěvačka Grace Jonesová, ale třeba i mladičká, začínající Madonna.
Ale fotograficky je zdokumentována i společná Warholova a Basquiatova práce, jsou tvůrci několika společných obrazů (kniha samozřejmě přináší i jejich reprodukce). Basquiat Warhola mnohokrát svým streetartově-expresionistickým stylem portrétoval, Warhol Basquiata zase fotografoval svým milovaným polaroidem. Byla to ostatně dvojice k pohledání, Warhol se svou stříbřitou parukou a Basquiat (mimochodem jediný Afroameričan, jehož si svérázný popartista pustil tak blízko k tělu) se svým afro účesem vypadali jako čert a anděl.
Přátelství mezi Warholem a Basquiatem vzniklo vlastně docela rychle a je často citovanou newyorskou legendou – zachytil je ostatně s jistou nadsázkou i výborný životopisný film Basquiat, který natočil Julian Schnabel v roce 1996. Roli Andyho Warhola v něm výborně sehrál David Bowie.
Basquiat Warhola obdivoval už v době, kdy jako „dítě ulice“ tvořil první graffiti na newyorských zdech a podepisoval je pseudonymem Samo. Živil se také tím, že vyráběl pohlednice metodou koláže a jejich xerokopie prodával za pár drobných po ulicích – pár jich také vnutil v jedné restauraci právě Warholovi.
Ten v prvním v knize citovaném zápisu ze 4. října 1982 připomíná, že Basquiat, jehož mu oficiálně představil švýcarský galerista Bruno Bischofberger, také ve čtvrti New Yorku Greenwich Village ručně maloval trička a Warhol od něj jedno koupil. Zjevně si nepamatoval, že už o rok dříve se oba objevili na slavné skupinové výstavě New York / New Wave, k níž Basquiat dokonce vytvořil vstupní vizuál.
Už v následujícím roce se Basquiatovo jméno objevuje v denících častěji, v uměleckých i lidských souvislostech – Warhol komentuje ty nejvšednější zážitky i aféry, ale také si mimo jiné dělá velké starosti s heroinovou závislostí svého nového přítele. Ta jej ostatně také v roce 1988 v pouhých sedmadvaceti letech zabila. Bylo to rok po smrti Andyho Warhola, z níž se Jean-Michel Basquiat nikdy úplně nevzpamatoval.