Jiří Šlitr v černé, červené a modré. Vyšel barevný katalog k velikánovi české kultury

K výstavě nazvané Šlitr Šlitr Šlitr vyšel stejnojmenný katalog. Se zmíněnou expozicí ve Ville Pellé má i podobnou koncepci, vycházející ze snahy představit méně známou tvář fenomenálního Jiřího Šlitra. Publikace tedy v základních rysech kopíruje instalaci zaměřenou především na Šlitrovo výtvarné dílo. Bonusem knižní podoby jsou výstižné texty Daniely Kramerové, kurátorky výstavy. Autorka se v nich zaměřila na důležitá témata Šlitrova života a díla a na jeho zařazení do kontextu českého i světového umění, kresby a karikatury.

Základní osu knížky o rozsahu 167 stran tvoří biografie Jiřího Šlitra bohatě doplněná snímky z archivu Ivana Englicha, bývalého provozního ředitele Semaforu, který měl mít jako jediný fotograf přístup do umělcova ateliéru. Také fotky od dalších zapůjčitelů jsou vzácné, patří k nim snímky z archivu Šlitrovy dcery Dominiky Křesťanové i jeho mnoholeté partnerky Sylvy Daníčkové, Ondřeje Suchého a dalších.

Autorský tým, Daniela Kramerová a grafici Matěj Činčera a Jan Kloss, kteří jsou podepsáni i pod výstavou ve Ville Pellé, zachovali při tvorbě doprovodného katalogu podobný „rukopis“. Vyznačuje se přehledností spočívající v uvedení letopočtu a k němu se vztahujícím událostem. Rozmezí let 1924–1949, zahrnující Šlitrovo dětství, dospívání a studia na UK, připomíná především fotografická dokumentace. Podstatně důkladněji pojala Kramerová kapitoly mapující jeho hudební a výtvarnou kariéru. Čtenář se dozví podrobnosti o uměleckých začátcích Jiřího Šlitra, ty spadají do období povinné vojenské služby, jejíž jeden rok strávil jako výtvarník Ústředního domu armády. Tehdy také začal svými kresbami přispívat do časopisů. Spolu s prvními úspěchy (stal se členem spolku Umělecká beseda, byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců) se začaly formovat i Šlitrovy kontakty s již uznávanými osobnostmi – Karlem Teissigem, Jiřím Trnkou, Miroslavem Horníčkem a dalšími, především pak s Jiřím Suchým. Již v roce 1960 zakoupil soubor Šlitrových kreseb s motivy tuzemské metropole pražský magistrát pro budoucí Galerii hl. města Prahy.

Následují nejzajímavější roky Šlitrova působení na domácí i zahraniční scéně s výčtem hudebních i výstavních počinů. Chronologicky řazený a fotografiemi zdokumentovaný souhrn zahrnuje expozice Šlitrových kreseb, představení s Laternou magikou a Semaforem, zájezdy do zahraničí, především do Ameriky. Pro úplnost je uvedeno ještě několik akcí po Šlitrově tragické smrti 26. prosince 1969, patří k nim výstava a vydání knih s ilustracemi Jiřího Šlitra. Sled životopisných dat tak končí o dva roky později, v roce 1971. Tematicky knihu završují obrázky žen, k čemuž měla Daniela Kramerová pádný důvod. „Snažila jsem se prezentovat méně známá a publikovaná díla, tedy ne tolik kresby z hudebního prostředí a karikatury, ale spíše erotická díla z posledního Šlitrova období a pak také kresby z New Yorku a Londýna, z nichž je cítit Šlitrovo okouzlení západním světem.“

Významnou a čtenářsky velmi zajímavou kapitolu tvoří Dopisy Jiřího Voskovce Jiřímu Šlitrovi z let 1963–1968. Poslední Voskovcův dopis je adresován matce Šlitrovy dcery Dominiky, v němž umělec mimo jiné píše, že si Šlitra moc váží a že nikdy nezapomene „na jeho zvláštní tiché osobní kouzlo“.

Mezi výstavou, knihou a výtvarným dílem Jiřího Šlitra je nápadité propojení v podobě barev. Kramerovou, Činčeru a Klosse zaujaly Šlitrovy kresby měst realizované fixem, na tehdejším trhu dostupným v černém, modrém a červeném provedení. Toto ladění autoři aplikovali jak při sestavení výstavy, tak i při grafickém zpracování katalogu.