V tu chvíli přestala ČT art vysílat Události v kultuře, jako by kultura přestala existovat. Soukromé subjekty naopak rozjely podporu kultury živými streamy koncertů i divadelních představení.
MACHALICKÁ: Pro pamětníky. Stupidita retra na ČT3 překonává všechny rekordy |
Že je skladba televizního programu náročná, dlouho plánovaná disciplína, a pro ČT art tak možnost popadnout štáb a natočit divákům živé představení z divadla nebo hudebního klubu odpadá? Vzhledem k tomu, že o seniory se Česká televize postarala zřízením zbrusu nové stanice ČT3 a kvůli dětem a ceněnému pořadu UčíTelka překopala raz dva vysílání ČT2, se argument televizního programu vyrytého do kamene nedá akceptovat.
Současné situace mohl naopak televizní kanál vyhraněný pro umění využít, aby místo vytahování perel archivů konečně vstoupil mezi umělce, kteří u nás reálně plní divadelní sály, hudební kluby i galerie. Místo toho si kanál drží linku prezentace prověřených legend, které neurazí zejména starší generaci diváků.
Romeo, Julie a šicí stroj
Pop music i v těchto dnech na Artu vévodí jména jako Rolling Stones, Pink Floyd nebo Abba. Z českých luhů a hájů pak hudbu skrze obrazovku ČT art přináší osvědčená jména jako Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem, Olympic nebo Jaromír Nohavica.
Koncertní záznamy vážné hudby a dokumenty o operních pěvcích na ČT art zajišťují linku „vysokého umění“ a Shakespearova Romea vám tam zahraje ze záznamu Orlando Bloom, zatímco Romeové z Česka si v opuštěném divadle mohou leda šít roušky.
Pár publicistických pořadů o výtvarném umění z vlastní dílny se na ČT art vyrábí, zbytek témat od hudby přes divadlo, literaturu až po film pokrývá ArtZóna a publicistické pořady z archivu, kde nechybí třeba ani staré díly talk show Marka Erbena.
Právě ArtZóna se snaží informačně pokrýt současnou situaci v kultuře tím, že si co týden zve několik odborníků na téma: „Co děláme během krize, a co s námi bude, až se krize přežene.” Je ale otázka, jestli by umělcům místo teoretizování nepomohla spíš možnost prezentovat divákům své dílo.
Online přenosy jako lék na nečinnost
Lidi sedí doma, mnozí jsou žhaví po inteligentní zábavě, na ČT art se ale místo místních umělců dočkají třeba záznamů unikátního spojení dřevěných loutek a živých muzikantů v Händelově opeře nebo téměř sto let staré české filmové klasiky.
Netřeba programovou skladbu ČT art zesměšňovat. Nacházíme se ale v době, kdy herci a muzikanti nejen, že nemohou hrát pro lidi, ale neměli by se správně ani scházet na zkoušky. Jindy úspěšně vedená pražská divadla řeší, jestli na novou sezonu vůbec otevřou. Nejen, že nebudou mít nazkoušené nové kusy, nebudou dost možná mít z čeho divadlo dál živit.
Není tak divu, že se umělci vrhají alespoň do hraní online. Řada z nich spustila vysílání svých vystoupení skrze sociální sítě. Televize jako Mall.TV nebo Seznam zařadily do svého vysílání „živáky“ kapel a divadel, na které za normálních okolností chodí stovky nebo jen desítky diváků. Nabídka na internetu je pestrá a bohatá.
Streamy z pražského klubu Rock Café přináší zavedená jména klubové scény bez ohledu na žánr. Divadlo NoD spustilo příhodně vlastní NoDflix. Z pohodlí domácího gauče si můžete pustit divadelní punk, VOSTO5, Dejvické divadlo, Divadlo Na Zábradlí, Kapitána Dema, PSH i pražské mladistvé indie kapely. Streamy současných popových českých velkých jmen spustila obdivuhodně rychle ve vlastní produkci dokonce i Coca-Cola. Cirk La Putyka rozjel pravidelný online obsah na různá témata.
Svůj online program zahájila také například Národní galerie. Až se nabízí otázka, jestli by nebylo fajn, kdyby ČT art nepřistupovala k umění vždy pouze smrtelně vážně formou povídané publicistiky, a místo toho nevyužila zavřených galerií a nezkusila prezentovat sbírky NG třeba ve stylu převzatého pořadu Giggle Gallery, který pravidelně vysílá.
Abychom byli fér, ČT art živé přenosy umělecké performance od rozjezdu pandemie vysílala. Dva. One woman show Evy Holubové a Pomáháme s Českou filharmonií.
Není to ale v situaci, kdy se u nás tisíce lidí snaží skrze obrazovky dokázat, že kultura žije, trochu málo?
