„Je to vlastně hledáni primitivního výtvarného jazyka, určité antiestetičnosti, byť člověk logicky nalézá pouze další formu jiné estetiky. Popírá díky ní sice ambici po nějaké dokonalosti, nalézá ovšem jinou hodnotu, a tou je silná soustředěnost na obsah,“ popisuje Vladimir. Z pohledu autodidakta se naplno oddává nejistotě a ocitá se cíleně na hraně možností výtvarného sdělení.
  |
Pád tedy značí střet, který by měl pomoci a podnítit k novému úhlu pohledu. Skrze několik médií je na výstavě toto téma rozpracováno. Zvukové video sekvence, textové citace, objekty, malby a kresebné série rozvíjejí vedený příběh dle scénáře autora. Příklony k primitivismu napomáhají k rozeznání symboliky dobra a zla.
„Myslím, že je umělecké vyjádření nutno reflektovat z pozice diváka. Sebereflexe každého z nás podporuje proměny našich úsudků, mnohdy předsudků. Umělec by se měl zříct pozice soudce, stejně tak, jak to dělá Vladimir 518. Tím se mu daří probouzet emotivitu a obrazy jsou průhledem do situací, které jsme sami v životě prožili,“ uvádí k výstavě kunsthistorička Karolína Juřicová.
