Kdy vás napadlo zpívat písně svého otce? Byl k tomu nějaký konkrétní impuls?
Zpíval jsem je rád i sám, ale když jsem začal hrát svoje věci, všichni mi hned začali říkat, že mám zpívat i Tatkovy písničky, že mám stejnou barvu hlasu a že to bude fajn. A tak jsme dali dohromady kapelu Provisorium a pustili se do toho. Zkušenost jsem měl minimální, ale za to nám nechyběla chuť. Vzhledem k tomu, že jsme byli samí mladí muzikanti, propuklo úplné nadšení a měli jsme z toho velkou radost.
Otcovu hudbu jste zpíval už v několika projektech, nedávno jste premiérovali kompletní živou verzi jeho slavného alba Modrý vrch. Byl v tom nějaký plán?
Mělo to přirozený vývoj. V prvním projektu jsme si vybrali písničky, které jsme obdivovali. Vybírali jsme bez jakéhokoli omezení a tím vznikl jakýsi průřez. Nejvíc jich bylo z Príbehu, Tatkova posledního alba. Pak jsme měli pauzu, začal jsem chodit do zaměstnání a hudbě jsem se nevěnoval. Až do chvíle, kdy přišla skupina Talent Transport s ideou koncertní verze muzikálu P+L, což byl nerealizovaný projekt z osmdesátých let na motivy románu Petr a Lucie. Tatko složil hudbu na libreto Alty Vášové a texty Jána Štrassera. Ten muzikál neměl štěstí na realizaci, zůstala po něm jenom demonahrávka, kterou jsme zaranžovali. Dal jsem v práci výpověď a pěkně jsme si dva roky zakoncertovali – já byl Petr a Dorotka Nvotová Lucie. No a na konci toho všeho jsme se už bavili i o tom, že by nebylo od věci udělat Modrý vrch live.
S jakou sestavou Modrý vrch hrajete?
Sestava je vybraná pečlivě. Hlavní klávesy hraje Valér Miko, který inicioval i první Provisorium. K té hudbě má obrovský vztah a má neskutečné ucho, takže dělat s ním je čirá radost. Rytmiku obsluhuje bubeník Marián Slávka a basista Filip Hattrich. Slávka hrál pár let na bicí s IMT Smile a mnoha dalšími. Jeho autorský projekt se jmenuje Vláska. Tuhle rytmiku jsem poznal v kapele Talent Transport, kterou vedl Vladislav Šarišský alias Slnko a se kterou jsme hráli P+L. Na kytaru jsem přizval Vlada Nosáľa, který je teď známý i svým autorským projektem Queer Jane. Smyčcové party hraje na synťáky velmi talentovaný mladý muzikant Tomo Michalčák, který je zase známý svým autorským projektem XCES. Zároveň hraje taky na kytary, takže jsme zdvojili funkci a ořezali obsazení. No a zdobí nás Lenka Molčányiová, dechařka, která všem vyráží dech a můžete ji slyšet i v jazzové kapele Tibor Feledi Kairos Quartet. Hraje i na perkuse a střídavě žije v Praze a Bratislavě. Tomo Michalčák a Vlado Nosáľ zároveň zpívají druhé a třetí hlasy, takže se velmi nápadně blížíme originálu.
DEŽO URSINY 70_Live MMC_modry_vrch_web from maroš šlapeta on Vimeo.
Přemýšlíte o tom, co by vaší interpretaci řekl sám váš otec?
’Tatko byl velká autorita a navíc byl velice přísný, takže máme před ním velký respekt. Ale taky jsme docela šikovní. Když jsem se ptal bratra z otcovy strany, který se narodil a žije v Bulharsku, jestli by byl Tatko rád, bez váhání odpověděl, že by byl určitě šťastný. A protože na bratra dám, od té doby se toho držím. Co by řekl sám otec, to můžeme jenom hádat, ale jak ho znám, určitě by věděl, jak na mě, a určitě by mi dobře poradil. Takhle je to jen na mně, ale mohu se učit vlastními chybami, to je ta nejlepší škola.
Tvoříte také momentálně nějakou vlastní hudbu?
Moje skupina se jmenuje Kubo Ursiny & Teatro Fatal a vloni v březnu jsme vydali album Kolmica. Hrají tam dva členové z projektu Modrý vrch live, a to Marián Slávka na bicí a Tomo Michalčák na kytary, synťáky a další nástroje. Lze si nás poslechnout na všech streamech. Škoda, že jsme teď odříznutí od koncertování, už nám to pěkně hrálo. Doufám, že až znovu začneme, bude už hotový i vinyl, který máme v plánu.
Nejste jen otcovým interpretem, ale také vydavatelem LP reedic jeho alb. Právě vychází už páté, Nové mapy ticha. Nepostupujete chronologicky. Máte nějaký plán?
Původně jsme měli vydat všechny reedice my, občanské sdružení Provisorium. Začali jsme chronologicky prvním albem Provisorium (původně vydáno v roce 1973), ale pak jsme hned skočili na Modrý vrch (1981), vrátili se k Pevnině detstva (1978) a teď jsme vydali Nové mapy ticha (1979). Slovenské vydavatelství Opus, které kdysi otcova alba vydávalo, se tvářilo, že vinyly dělat nebude, ale pak změnili názor a vydali album 4/4 (1983) a chystají i něco dalšího. Já bych rád ještě vydal album Momentky (1990), případně Zelenou (1986) a Bez počasia (1984). Jde to trochu chaoticky, ale jde to. Jeden plán je nicméně zajímavý, ale nevím, jestli se ho podaří realizovat. Kromě všech titulů, co vyšly na deskách, bychom rádi vydali na vinylu také období, kdy Tatko působil v kapelách Beatmen a Soulmen. Nikdy to pohromadě nevyšlo a je to jedno ucelené období anglické éry na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Pěkně by se to vešlo na jednu desku. Takže pokud se naplní plán A, přejdeme na plán B.
Počítáte i s vinylovými reedicemi nahrávek z 90. let, které vyšly původně jen na CD? Včetně velmi vysoce ceněného alba Príbeh?Samozřejmě, že by lidé na vinylech rádi viděli i tato alba, ale ona mají jinou stopáž. Musely by to být dvojvinyly, případně i víc, vezmeme-li v úvahu, že Ten istý tanec (1992) je dvojCD. Největší legrace ale je, že vydavatelství BMG zmizelo kdysi pod povrchem a s ním se ztratily i původní pásy s nahrávkami, takže zrovna Príbeh (1994), nejžádanější titul z těch, o kterých mluvíme, by se musel převést na vinyl rovnou z CD, s čímž já nesouhlasím. Vím, že Opus tento plán má, ale já jim řekl, že si to nepřeju, tak doufám, že to budou akceptovat. Záleží mi na tom, aby všechny reedice měly smysl a aby byly po všech stránkách včetně zvukové co nejkvalitnější.
Neexistují nějaké zajímavé dosud nezveřejněné nahrávky, které by stály za vydání?
Projekt P+L jsme nakonec natočili a vydali na CD. Na Bandcampu je možné si poslechnout i původní nahrávku, ze které CD vzniklo. To byla taková rarita, na jakou se ptáte. Demo se našlo na kazetě vlastně náhodou a mělo mizernou kvalitu. Ale tímto klenotem to zatím končí a nevím o tom, že by existovalo ještě něco dalšího, co by dosud nebylo zveřejněno.
Diskutujete nová vydání s dalšími lidmi, třeba s autorem textů Ivanem Štrpkou nebo v případě Nových map ticha s tehdejším producentem Pavlem Daňkem? Jste v kontaktu?
V kontaktu jsme, ale dostal jsem od nich volnou ruku. Vždy je jen obdaruji další čerstvou deskou.
K hudbě vašeho otce se hlásí mnoho hudebníků, i z dnešní mladé generace. Máte nějaké vysvětlení pro to, čím jeho písně stále rezonují?
O tom se dnes už píší knihy a dlouhé články. Doporučuji knihu Mariána Jaslovského Pevniny a vrchy. To je výborná biografie, která mapuje celou tvorbu a je proložená mnoha zajímavými výpověďmi muzikantů, které Tatko ovlivnil. Zajímavý je i dokumentární film Petra Krištúfka Momentky. A my jsme spustili stále doplňovanou homepage www.dezoursiny.rocks, kde se dá také najít leccos zajímavého.
Dežo Ursiny (1947–1995)Slovenský zpěvák, kytarista a skladatel. Jedna z nejuznávanějších osobností dějin (česko)slovenské rockové hudby. Od roku 1964 byl vedoucím skupiny The Beatmen, která svou tvorbou na tehdejší scéně vzbudila senzaci, od roku 1967 vedl skupinu The Soulmen. Sólově debutoval o šest let později albem Provisorium. Jeho řadová diskografie sestává z dvanácti titulů, z nichž většinu otextoval slovenský básník Ivan Štrpka a hudebně se na nich podílel klávesista Jaroslav Filip. Paralelně byl Ursiny také autorem řady dokumentárních filmů. O jeho vztahu se synem Jakubem vypovídá jejich vzájemná korespondence, vydaná v roce 2015 pod názvem Ahoj tato – Milý Kubo. Dežo Ursiny zemřel v roce 1995 po dlouhém boji s rakovinou.  Dežo Ursiny |
