Pondělí 4. listopadu 2024, svátek má Karel
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Dežo Ursiny je opět na scéně. Díky potomkům

Kultura

  10:00
Album P+L, které nahráli Jakub Ursiny, Dorota Nvotová a slovenská skupina Talent Transport, je velice podstatným doplňkem k poznání tvorby jedné z největších osobností slovenské populární hudby Deža Ursinyho (1947–1995).

Jakub Ursiny foto: Provisorium

Album přináší písně z muzikálu, které tento skladatel a interpret napsal v roce 1987 na základě libreta Alty Vášové společně s textařem Jánem Štrasserem. Ten ale nikdy nebyl za Ursinyho života realizován. Vášová v bookletu alba vypráví o tom, jak obcházela slovenská divadla a hudebníky a všude narážela na nezájem.

Až roku 2013 se muzikálu, inspirovaného slavným romantickoprotiválečným příběhem Romaina Rollanda Petr a Lucie, přeneseným z období první světové války do nadčasové polohy, chopila skupina Talent Transport a ve 22 reprízách jej provedla na bratislavské Malé scéně. Po vyřazení inscenace z programu se rozhodla muzikál provádět v koncertní verzi.

A právě k ní oslovila kapela jako hlavní interprety Jakuba Ursinyho a Dorotu Nvotovou. Což nebyla náhoda, je v tom i velký symbolický rozměr. Nejenže je mužský představitel synem autora, ale Nvotová je navíc dcerou hudebníka Jaroslava Filipa (1949–2000), který dlouhá léta s Dežem Ursinym spolupracoval a i na původní pracovní autorské nahrávce muzikálu hrál na klavír.

Možná nenápadnou, ale obdivuhodnou práci na písních, zaznamenaných nyní na albu, odvedl jejich aranžér Vladislav „Slnko“ Šarišský. Tomu se totiž dokonale podařilo vystihnout ducha hudby Deža Ursinyho, její „klidnou sílu“, která se realizuje specifickou fúzí rockových, jazzových a funky prvků. Skupina se pro ten účel rozšířila z původního tria o několik dalších hostujících hudebníků (včetně Nvotové se saxofonem a s druhými klávesami).

Hudebníci, kteří kdy hráli v proměnlivých sestavách doprovázejících Deža Ursinyho, často hovoří o této spolupráci jako o nejdůležitější muzikantské škole, jíž prošli. Ti, kteří nyní nahráli album P+L, znějí tak, jako by ji měli za sebou také, jakkoli je to vzhledem k jejich věku prakticky vyloučeno.

Už v minulých letech, kdy Jakub Ursiny, původně bez hudebních zkušeností, sestavil kapelu, aby interpretoval písně svého otce, se často mluvilo o jejich podobných hlasech a výrazu, což platí i pro aktuální nahrávku. Nejde samozřejmě o to, že by se současní interpreti měli hlasově a instrumentálně co nejvíc přiblížit hypotetické představě, jak by asi tyto písně natočil jejich autor. Ale Ursinyho hudba prostě má svá velká specifika, vždycky byla naprosto originální a vyžaduje jistý druh vcítění, aby nebyla její křehkost porušena nebo posunuta do oblastí, ve kterých tolik nevyzní. Což se přihodilo snad jen v několika verších zpívaných Nvotovou, kde její až příliš exaltovaný vokál s obsahem komunikuje jen vzdáleně.

Bylo by hříchem neocenit také textovou složku písní. V těch se Ján Štrasser vzepjal skutečně k velmi dobrému výkonu, zejména jeho válečné obrazy prostředí, v němž se muži mění ve válčící stroje, mají při své jednoznačnosti razanci dobrých protestsongů.

Autor: