Inscenace Fantasy! pražského Divadla NoD volně navazuje na předchozí dva projekty této scény: Osamělost komiksových hrdinů a Měsíční sonátu č. 11. Autor a režisér Janek Le sák a dramaturgyně Natálie Preslová v nich prostřednictvím nových audiovizuálních technologií a pro mladou generaci atraktivních témat prozkoumávají vztah mezi skutečnou a virtuální realitou.
Fantasy! je založena na využití binaurálního zvuku. Na scéně je postaven citlivý ruchový mikrofon, který snímá zvuky a ruchy, jež herci na jevišti vyrábějí. Ty jsou pak, spolu s dalšími zvuky, přimíchanými od mixážního pultu, pouštěny divákům do sluchátek, které mají během celé produkce na uších. Auditivní složka, doprovázející vyprávěný příběh, tvoří stěžejní vyjadřovací prostředek inscenace.
  |
Hra vypráví v lehce ironické poloze fantasy příběh o cestě hrdiny – jímž je de facto sám divák – za záchranou království, které sužuje zlý drak. Jde o alegorii a moralitu: královstvím se, jak postupně vyjde najevo, rozumí naše země, která sice již téměř třicet let žije v demokracii, její úroveň je ovšem silně poznamenána rezidui komunistického režimu. A záleží na každém z nás, jak se s těmito rezidui (tedy s „drakem“) vyrovnáme...
RECENZE: Jánošík Revisited. Repasování Jánošíka přináší i otazníky |
Nabízený experiment však experimentem vlastně příliš není: jde de facto o formát rozhlasové hry, která je realizovaná naživo. A smysluplnost koncepce se ještě více zproblematizuje ve chvíli, kdy účinkující – trojice Martin Cikán, Láďa Karda a Jan Strýček– v úvodní instruktáži doporučí publiku, aby představení vnímalo se zavřenýma očima. Lze to pochopit: tvůrci chtějí, aby se divák osvobodil od rušivých vizuálních vjemů a plně se oddal těm zvukovým, které by mu v prvé řadě měly dopomoci k „prožívání“ příběhu (v jeho hlavě). Jenže takovou eliminací obrazové složky se z představení vlastně vytrácí důležité, ba podstatné divadelní „tady a teď“ – jaký je potom rozdíl mezi takto pojatou inscenací a poslechem rozhlasové hry z rádiového přijímače v klidu domova?
Pokud divák nechá během představení oči otevřené, vidí herce, jak na scéně nejrozličnějším způsobem vyrábějí zvuky a ruchy (klapot koňských kopyt, chůzi po štěrkové cestě, lovení ryb apod.)– je to občas zábavné, ale vizuální stránka opravdu není dominantní složkou inscenace...
Fantasy! působí spíš jako kuriozita. Či jako prozatímní ohledávání dosud neprobádaných vyjadřovacích možností. Uvidíme, třeba příště v NoD přijdou na nějaký sofistikovanější, vynalézavější útvar.
Janek Lesák a kol.: Fantasy! Režie: Janek Lesák Scéna: Mikoláš Zika Hudba: Ivo Sedláček Dramaturgie: Natálie Preslová Divadlo NoD, Praha, premiéra 16. 1. |
