Nicméně Praha je pod takovým drobnohledem, že nemůže nereagovat. Výsledek? Kvůli pár desítkám zpovykanců si připomeneme atmosféru z doby pražského zasedání NATO a finančních špiček planety.
Jenže Praha není Peking, kde si komunisté pro klid olympiády mohou dovolit vše. Vidíme zajímavý posun, když i právnička z řad aktivistů monitorujících neonacisty v židovském časopise říká, že zakazovat se nemá předem, ale až na místě, neboť demokracie je křehká věc. Ano, ceníme si svobody natolik, že raději riskujeme policejní manévry a vyzýváme k občanskému protestu, než bychom tuto svobodu okleštili.
A ještě jedna věc stojí za zmínku, je to svým způsobem luxus, který si teď můžeme - na rozdíl od většiny západní Evropy - dopřát. Kdo brání pražské židovské cíle proti domácím náckům, získá pomyslnou medaili občanského aktivisty, pokrokáře a hrdiny. Kdo by bránil třeba pařížské či londýnské židovské cíle proti tamním muslimským radikálům, nejenže riskuje zdravou kůži, ale navíc ještě cejch zpátečnického xenofoba, ba přímo fašisty.
Šábes pod palbou
Na čtrnáct set policistů zaplní ulice pražského centra a vsaďte výplatu, že nad městem uslyšíte i vrtulník. Bude to třeskutá sobota a pro pražské Židy nevydařený šábes.
