Oba odmítají agresivní paroubkovskou rétoriku, jeho populistický způsob sebeprezentace či nákladné kampaně, což politickému prostředí může prospět.
Zatímco Hašek je ve svém Desateru ČSSD nové generace konkrétnější a srozumitelnější (jasně formuluje požadavek třetiny žen na kandidátkách, odmítá zadlužování státu i zneužívání dávek), Sobotka je v Sociální demokracii 2014 daleko rozvleklejší a mlhavější.
Pro řešení ekonomických problémů jako by si netroufal nabídnout vlastní recept: "Řadě domácích sociálních a ekonomických rizik, spojených s globalizací, lze čelit jen na úrovni společné evropské politiky." Případně se odvolává na skandinávský sociální model.
Zatímco Hašek by rád viděl na stranických kandidátkách nezávislé osobnosti, Sobotka vzývá odbory a seskupení ProAlt. Jediným jasným slibem prozatímního stranického šéfa je zvýšení složené daňové kvóty o čtyři procentní body.
Z pohledu reálpolitiky by se dalo o legitimitě slibů obou pánů docela oprávněně pochybovat. Jak chce Hašek budovat novou stranu s lidmi, kteří prosluli korupčním jednáním, jako hejtman Palas či hejtmanka Vaňhová, která na Ústecku zaštiťuje kšefty nejrůznějšího druhu. Ani pan Sobotka, opírající se o zosobnění arogance a sprostoty - Davida Ratha -, nezaručuje lepší vyhlídky.
V podtextu vizí obou pretendentů je silně cítit vědomí faktu, že strana, ač ve volbách do sněmovny zvítězila, nevládne a populistická kampaň ji přišla dost draho. Nyní rozpačitě zírá na svět, ve kterém nezabírají staré recepty a který se jí jeví nepřátelský.
